Mexico – „Prímavera 2016“
Díl 3.

Mexico – “Prímavera 2016” Den sedmý, 9. března 2016 (středa) Perezbomby Autor: Vladimír Nešuta

Po velmi větrné noci se probouzíme do studeného a deštivého rána. Fotit se moc nedá, a tak rychle v občasném dešti procházíme moji oblíbenou lokalitu u přehrady Los Alamitos a pozorujeme početné Efc. zacatecasensis s poupaty, občasné Mam.densispina v mechu na balvanech a hlavně krásnou Mam.“perezbomba“ . Rostlinky stojí v kalužích ledové vody a zdá se, že jim to moc nevadí.

Balíme mokré stany a po rozmáčené cestě pomalu sjíždíme do údolí. Cestou zastavujeme ještě na lokalitě Mammillaria bombycina. Na kluzký svah, který končí asi 50m kolmou stěnou, se mi nechce. Tak přikládám fotku z předchozí výpravy, kdy nám počasí přálo víc.

Přijíždíme do městečka Calvillo, kde se Karel s Honzou vydávají hledat zubaře, protože se Honza rozhodl řešit bolavý zub, opět se ukazuje výhoda tlumočníka Karla, se svojí bezvadnou španělštinou. Ostatní se vydávají do městečka, využít čas na nákupy a časný oběd. Déšť postupně přechází ve sněžení. Po návratu od zubaře odjíždíme ve směru na Fresnillo, a snažíme se ujet špatnému počasí, což se nám nedaří, takže se na předměstí Fresnillo ubytováváme v hodinovém hotelu Secret. V blízké restauraci povečeříme a doufáme, že druhý den nám bude počasí přát víc.

Den zapsal a fotky pořídil Vladimír Nešuta

 

Probouzíme se v luxusním hotelu (na mexické poměry) do chladného dne. Televizní zprávy večer ukazovaly záběry z jednotlivých mexických států. Sedmnáct z nich bylo včera pod sněhem. I taková překvapení může přinést Mexico.

Vojta gůgluje počasí a tváří se neradostně. Vypadá to, že dnes budeme s krajany v Česku fifty fifty. Teploty kolem nuly s občasným sněžením. Honza Provaz mě stále plísní, že jsem prý sliboval teplíčko, tohle že jsme si nedomluvili, a že je to naposledy co se mnou někam jel. Kdybych to věděl včera, když jsem s ním byl u zubaře, řekl bych mu (myslím zubařovi), že můj kolega má veliké bolesti s trojkou vpravo dole a že moc prosí o její vytržení. O vypadené plombě u šestky vlevo nahoře bych se ani slovem nezmínil. (To ale nemyslím vážně, stejně tak jako on ne.) Saša mě zase vyčítá, že jsem věnoval málo pozornosti soupisu věcí, které je nutno mít sebou. Zapomněl jsem na vlněné ponožky a péřovou bundu. No, nemám to někdy lehké.

Ale ke kaktusům. Vyrážíme směr San Juan Capistrano. Na dnešní den jsem doma u guglu vytipoval dvě lokality na prvoprůzkum. Obě poblíž města Fresnillo. Nejdříve ale stavíme na známém místě. 99 km silnice mezi Zacactecas a Fresnillo je profláknutý hned několika skvosty. Hned u silnice rostou v trávě zamaskované hezké koptonogonusy.

Není jich tam moc, ale každý si svých pár kousků našel. Na další zajímavý kaktus který jsme viděli, mám hezké vzpomínky. Echinocereus pulchellus weinbergii jsme tu hledali s mým tátou v roce 2006. Tehdy bylo ale velké sucho a táta našel po hodině hledání jednu rostlinu. S krásným velkým květem. Když dostal k narozeninám láhev speciálního drahého koňaku, tak měl také radost. Ale s nálezem weinbergii se to nedá rovnat. Vypadal jak malé dítě.

Tato lokalita je také navštěvována pro skvěle otrněné fosuláče. Říkali jsme jim wippermannii. Později mě buď Jarda Záhora, nebo Martin Krpata řekl, že jsou to jen další formy zacatecasensis. Ty jsme ale letos neviděli. Stalo se to tak, že jsem určil směr vlevo. Vláďa Nešuta mě přesvědčoval, že wippermannii jsou víc napravo, já jsem ale tvrdošíjně trval na svém. A to byla chyba. Tentokrát jsem měl víc naslouchat. Tak příště. Studené počasí má také své výhody. Víme, že nahoře ve skalách roste hezoučká Mammillaria rekoi. Nikdy se nám tam v horku nechtělo. Dnes je to ale jiné. Vyrážíme vzhůru. Chvílemi nám vítr do tváří mete sníh a cesta se podobá spíš výstupu na Sněžku. Jistě je to ale příjemnější než v pětatřiceti stupních. Rekojku nacházíme až ve skalkách pod vrcholem.

Cestou dolů ještě fotíme Echinofossulocactus spec.

Jedeme na první z vytipovaných míst. Počasí se nám ještě zhoršilo. Vítr a sníh.

Na kopec se tentokrát nikomu moc nechce. Nakonec ale s pokřikem „nejsme z cukru“ vybíháme z vyhřátého auta. Na nové lokalitě nás sice nečeká nic nového, ale ty fosuláčky jistě stojí za to. Takto nějak podle mě vypadají ty wippermannii které jsme neviděli na předešlé lokalitě. Možná ještě hezčí.

Vzhledem k počasí docházíme k moudrému rozhodnutí. Zbytek dne věnujeme přejezdu blíže k San Juan de Capistrano. Druhou vytipovanou lokalitu u Fresnillo si necháme na cestu zpět. K večeru už se počasí moudří, sluníčko začíná trošku hřát. Přesto volíme na noc hotýlek kdesi u Valparaiso.

Den zapsal a foto pořídil Karel Pavlíček.

 

Mexico – “Prímavera 2016” Den devátý, 11. března 2016 (pátek) Capistráno Autor: Vojtěch Trochta

Fotka s jeptiškou u benzínky v Capistranu.

Společná fotka u benzínky v Capistranu. Autor fota: Jeptiška.

Autem ke gruzonům.

Capistranský mostek. Tady začíná cesta za gruzony.

Cesta kaňonem je úchvatná.

Z balvanu na balvan, ještě pár desítek metrů.

První Echinocactus gusonii

Echinocactus gusonii

Echinocactus gusonii

Quesadías v nejlepší (jediné) restauraci v San Juan de Capistrano.