Kolem úpatí kopců roste Coryphantha nickelsae. Kamenité kopce jsou obalené lechuguilou a akátovníkovými keříky. Objevuje se Ariocarpus retusus, Epithelantha micromeris, Astrophytum capricorne, Echinocereus pectinatus a Echinomastus mariposensis. Posledně jmenovaná rostlina je perfektní.

Obcházíme tři kopečky. Stejný porost. Zatáčíme zpět k silnici, od níž se blíží auto rančera. Míří však na stanoviště, kde mají krávy napajedlo a lizy a něco tam kutí. Nevšímá si nás. Prolézáme plot a přes neoplocenou pastvinu se vracíme k autu.

Míříme k Monterrey. Záhy překračujeme hranici Nuevo León a dostáváme se do rovinatého terénu. Vesnice kolem jsou v ubohém stavu a připomínají vymírající civilizaci. Hliněné stěny a ubohé střechy jakoby nikdo neudržoval. Staří dožívají, mladí utíkají.

Cestou se snažíme koupit vodu, ale ve vesnických obchůdcích máme smůlu. Až v Mině, městečku před Monterrey jsme uspokojeni. To nám již hrdla vyschla tak, že bylo třeba dlouhé zastávky u restaurace.

Pár kilometrů dál odbočujeme doleva ke kopcům. Objíždíme prašnou cestou nevábnou fabriku a blížíme se k vysokému pohoří, které vyrůstá nad údolím. Auto necháváme u malé vesničky, míjíme kamenolom, přelézáme suché koryto řeky. V něm si ustlal poslední spaní malý psík. Skutečně vypadá jakoby spal, jen strnulé nožky a hejno much kolem napovídá, že je spánek poslední. Míříme k příkrým kopcům. Jsou velmi zajímavé a každý krok je rychlejší.

Konečně se terén zvedá. Záhy je strmý až příliš a musíme procházet po vrstevnici, abychom našli přechod o stupeň výš. Na strmých stěnách se objevuje nádherná Epitelantha unguispina. Její něžná tělíčka obývají spáry skal. Mají důstojný doprovod,  Astrophytum capricorne, Mammillaria plumosa, Escobaria sp. Hamatocatus hamathacantus.

Terén je náročný a pod námi se otevírá nádherný pohled do údolí. Výškoměr ukazuje 1 050 metrů. Okolní kopce jsou ještě vyšší. Nespočet kaktusů. Vedle nás se objeví pasáček koz se dvěma psy, který byl před malou chvílí hluboko pod námi v údolí. Oceňujeme jeho fyzičku. Hledá kozu, která se mu někde zatoulala.

Nacházím zajímavou kristátu unguispiny. Její bílé tělo s jemnými černými trny je skvělé. Vychutnáváme nádhernou vyhlídku do okolí. Okolní hory skrývají určitě množství kaktusů. Ty naše výlety jsou jenom malým vybočením do terénu.

Slunce do nás zase nemilosrdně pere. Sesouváme se dolů. Někdy doslova, protože suť pod nohama ujíždí. Vletím rukou do lechuquily, napíchávám si nohu na její ostré listy. Je to jako kopnutí koně. Nohou proletí příšerná bolest. Kurva kytička. Konečně jsme v údolí, nohy jako po amatérském fotbale a v krku jak po zájezdu do Sovětského svazu. Suchoje.

Japončík je navíc rozžhavený, takže dalších pár kilometrů k Monterrey je pokračováním sauny. Jen ta ledová voda na závěr chybí. Voda na těla nám chybí již delší dobu, takže hledáme v mapě nějaký ten modrý proužek. Směrem na Bustamante jsou hned dva. Prokličkujeme předměstí Monterrey a vracíme se na sever. Cestu nám přehradí železniční přejezd. Čekání u něj je pro cholerika mého ražení mučení prvního stupně. Snad stovka vagónů, dvě lokomotivy vpředu, dvě vzadu. A pěkně krokem. S ním by se nesvezl ani důchodce. Navíc hluk, který šíří do okolí je nesnesitelný. Asi k nim ještě nedošlo přísloví – olejíček, poloviční zámečníček. Od kol létají jiskry, některá již nemají ani kulatý tvar a tlučou a tlučou. Nekonečná brnkačka na nervy. Tam někde na severu teče modrá řeka.

Šviháme čtyřicet kilometrů po slušné asfaltce na sever, pak dalších dvacet po méně slušné na severozápad, abychom našli padesát metrů široké suché koryto, na jehož dně byla jedna nevábná louže, ze které pili koně. Nechali jsme jim ten zbytek vody a vycouvali.

Stejně dopadla cesta za druhou řekou. Kodrcáme se dvacet kilometrů polní cestou mezi ranči a nacházíme jen louži. V malé vesničce se rozhodujeme divokou teraserií blíž ke kopcům. Po pár kilometrech potkáváme rančera, který veze na přívěsu za Dodge scharolaijské býky. Směje se našemu autu a rozmlouvá nám další cestu. Vzdáváme to. Vracíme se k hlavní silnici na Bustamante. Po několika kilometrech se terén začíná vlnit, hledáme odlehlý kout na nocování. Hygiena opět utržila ránu.

pokračování příště…