|
17.10.2004 Po dnes již rutinních procedurách se přemisťujeme
k vesničce Las Tablas. Těsně před vesničkou zastavujeme a
chystáme se prověřit dva protilehlé svahy. Bereme si vysílačky,
které jsou, jak brzo zjišťujeme, bez nabitých baterek na
prd a vyrážíme. My s Jirkou na východní a Pavel s Vaškem
na západní. Brzo se však rozcházíme i my. Na svahu se
vyskytují dle mých nálezů Thelocactus, Mamillaria a krásné
Astro- phytum myriostigma. Naším cílem byl hlavně Ariocarpus
retusus, který se nám bohužel zde nepodařilo objevit.
 |
Las Tablas - kostelík
Vjíždíme do vesničky. Přejíždíme přes první železnici,
kterou jsem v Mexiku viděl.Vypadá to tady trochu jak v nějakém
klasickém westernu. Zjišťuji, že ve všech vesnicích jsou
nejhezčí budovy škola a kostel nebo kaplička. Mexičani
jsou velmi křesťansky založení, a je to na každém kroku
vidět. Odpoledne, po nákupu vody a prohlídce vesničky odjíždíme
asi 2 km za vesničku a odbočujeme doprava na vedlejší prašku,
pak 2,3 km vlevo pahorek.
 |
Echinocactus horizonthalonius, Las
Tablas
Pod ním je nádherná loučka s horizontíkama. Konečně
se Jirka dočkal. Rostlin je zde na prostoru 15 x 50
m asi 70 ks. Jsou v průměru do 20 cm a přisedlé.
Neviděl jsem zde žádnou sloupovitou rostlinu, jak tomu bylo
často později. Bude to možná stářím rostlin.
 |
Echinocactus horizonthalonius, Las
Tablas
Fotili jsme jako vzteklí. Nad loučkou byl takový vršek,
již porostlý běžnou místní populací různých píchajících
a škrábajících dřevin. Postupně se již smiřuji s tím,
že mi někde pořád teče krev. Musím však uznat, že se
to v místním, skoro sterilním prostředí perfektně hojí.
Jinak by to byl asi docela problém. Na tomto kopečku roste
obrovský, snad 1,5 m vysoký Echinocactus ingens (grandis).
 |
Echinocactus ingens
To je vhodný objekt k focení a toho hned taky využíváme.
Vzápětí nacházíme několik Astrophytum myriostigma.
 |
Astrophytum myriostigma u Las Tablas
Největší z nich je vysoké asi 40 cm. Je to rostlina
hodně stará a je to na ní vidět. Opět skončí na čipu
našich digitálů. Taky tu je Neolloydia conoidea - některé
bělokvěté, GPS 22 16 839; 99 53 053, 1024 m n. m.
 |
Astrophytum myriostigma u Las Tablas
Makáme zpět k autu, kde již Pavel netrpělivě čeká.
Opět se projevuje Vencův ostříží zrak, když kousek před
autem nalézá mrňavý Turbinicarpus lophophoides.
 |
Rodinka v La Morita
Na nocleh vyrážíme k vesničce Monte Bello. Již skoro
za tmy nalézáme v husté buši několik malých plácků na
stan. Okolí se vyseká Vlastíkovou mačetou a je to.
 |
Před Ciudad Maiz
Kluci rozdělávají oheň. Je ale veliký vítr a k mé
nelibosti lítají jiskry až na můj stan. Naštěstí došlo
palivo a tak brzy uléháme.V noci ještě vylézám, poprvé
stan kolíkuju a dávám šňůry. Vítr se však brzy uklidní.V
noci jsou slyšet kojoti, je jich zde prý poměrně veliké
množství.
18.10.2004 V noci se jdu vyčurat a musím pochválit Vencu.
Ten chudák snad vůbec nespí. Hlídá ze stanu celý tábor.
Přesto, že se snažím být tichý, okamžitě rozbliká
svojí baterku ve stanu, aby mě pozdravil. Promluvit se bojí,
protože by ho Pavel ráno asi sprdnul. Nemá to hoch
jednoduchý.
 |
Monte Bello u Tuly, ráno 18. 10.
Balíme tábor (GPS 22 31 537, 99 42 594, 1200 m n. m.),
na místě necháváme Vlastíka s autem a vyrážíme na blízké
kopečky. Kluci si vybírají každý jiný a my s Jirkou opět
spolu jdeme na ten vzdálenější. Jsme v Mexiku poprvé a
tak se raději držíme pohromadě. Lovíme několik fotografií
a až úplně na vrcholu nalézáme pro mě nádherné exempláře.
 |
Thelocactus hexaedrophorus, Monte
Bello
Po krátkém mém zaváhání nalézáme cestu k autu a jak
by napsal klasik „jedeme vstříc novým dobrodružstvím“.
Před hezkým městečkem Tula , zastavujeme u místní
restaurace, kde u jediného hosta vzbuzujeme špatně skrývaný
zájem. Restaurace nevypadá na místní poměry nikterak špatně,
ale po zavítání na WC musím tento úsudek značně
korigovat. Jsem ale v Mexiku a tušil jsem, do čeho jedu.
Jsem očkovaný na všechny možné nemoce a prášků mám
taky plnou tašku.Tak se Martínku nemáš čeho bát.
 |
Družba s vesničany, silnice na
Tulu - Las Palomas
Místní obsluha přináší jídelní lístek a Vlastík
pilně překládá místní speciality. Dávám si nějakou
hovězí kotletu v domnění, že se v tomto nádherném kraji
přece nemohou vyskytovat šílené krávy. Koukám jak k jídlu
přinesli několik misek čehosi docela dobře vypadajícího
a taky nějaké placky z kukuřice. Místní to prý jedí ke
všemu, jako my brambory. Říkají tomu tortily.Vlasta hrábnul
do misky a bohatě si omáčku nalil na maso. To je salsa, říká,
dej si taky, to zvýrazňuje chuť. Neodolal jsem a taky si
bohatě nandal. Nevím, jak něco takového může zvýrazňovat
chuť. Pálí to jako blázen a já jsem celou dobu jídla
nepoznal jinou chuť, než salsy. Je třeba však podotknout,
že i já jsem si postupně na salsu v malém množství přivyknul.
Od té doby jsem Vlastovi říkal, že je salsožrout a on,
jak je jeho zvykem, se tomu upřímně zasmál. Zajímavé
byly taky Vlastovy rozhovory s jeho Mexickou ženou. Kdykoliv
byl někde signál na mobilu, a to tak často není, hned ho
dohnala. Vlastík jen poslouchal a v pravidelných intervalech
říkal „Síí, Síí.“ Moc toho nenamluví normálně, načež
do mobilu.
Když už jsem u Vlasty, bylo by dobré, než to zapomenu,
popsat jeho anabázi do velkého světa. Rozhodl se, že si
postaví loď a vypluje na moře. Někde, snad ve Francii,
sehnal plány a dal se do stavby. Asi je šikovný na truhlařinu.
Do 5 let byla loď na světě. Měla délku 7,5 m. Využil 500
letého výročí Kolumbovi plavby do Ameriky, naplánoval
teoreticky trasu a začal shánět sponzora. Výsledkem jeho
činnosti byla loď plná polévek z Vitany Byšice. Sehnal
kompas a sextant, nebo jak se ten krám jmenuje a dopravil loď
do Hamburku. Tam díky schodě náhod sehnal taky nějakou příručku,
bez které by mu byl sextant naprd. Nakoupil ocet a
vyrazil.
Brzo ho v severním moři potkaly bouře a on se dostal do
výsostných vod Anglie. Tam ho k jeho nelibosti zapřáhli do
vlečného člunu a odtáhli za vlnolamy do přístavu. Samozřejmě
to nebylo zadarmo a on měl jen 20 marek. Tak se stalo, že
musel začít pracovat. Natíral v přístavu lodě a po
splacení dlužné částky vyplul konečně na Atlantik.
Nepamatuji si už přesně kolik dní, bez žádného jištění
nějaké doprovodné lodi, plul. Živil se polévkami, nakládal
ryby do připraveného octového nálevu a snad je taky
dokonce pekl. Někde u ostrovů poblíž Ameriky ho dohnal
hurikán o jehož existenci v oblasti, díky absenci vysílačky
a rádia, neměl nejmenší potuchy. Na palubě strávil 3 dny
a 3 noce, něž se ho hurikán rozhodl opustit. Přistál pak
šťastně na nějakém ostrově.
Jak se později dozvěděl, byl to ostrov Dominik, vedle
Dominikánské republiky. Jelikož neměl žádné peníze,
snažil se vydělat si na další cestu po Kolumbově stopě.
K ničemu to ale nevedlo, tak brzo loď prodal. Koupil si
letenku a chystal se zpět do Evropy. Před cestou ho však požádal
nějaký Američan, zda by mu taky nepostavil loď. S vidinou
slíbené zálohy odletěl do Evropy. Brzo po návratu do své
rodné země odjel do Benátek okukovat lodě a sehnat nějaké
plány na stavbu. Zde se potkal se svojí současnou ženou.
Byla to Mexičanka, soudkyně ze San Luis Potosí. Odvezla ho
do Říma a po určitém sblížení mu koupila letenku a
odvezla si ho do Mexika. Pronajala mu byt a postupně si ho,
jak už to bývá nastěhovala domů. A tak český hoch ke štěstí
přišel.
Dnes už je majitelem pozemků v SLP a spolumajitel Ranče
v Tampicu. Jako správný Mexicano chová ovce a kozy a
postavil si 15 m dlouhou jachtu. Říká, že rád jezdí s Čechama
po Mexiku, že je s nima na rozdíl od Mexičanů sranda.
Sranda ho ale přechází, jakmile ho Pavel nasměruje na nepříliš
udržovanou nezpevněnou komunikaci, vedoucí k nějaké pěkné
lokalitě kaktusů. Já se mu ale nedivím.
Po jídle vyrážíme na severní stranu městečka Tula.
Je to poměrně známá lokalita. Hned u auta nacházíme
Ariocarpus kotschoubeyanus albiflorus, bohužel nekvetou a tak
musím věřit , že to je opravdu bíle kvetoucí forma. Na
lokalitě se jako doprovodné rostliny vyskytují
Echinofossulocactus tulensis a Echinocactus horizonthalonius.
Je zajímavé, že kaktusy rostou většinou na cestách. Jezdí
po nich nákladní vozy a vůbec jim to nevadí.
Když jsem se vracel k vozu, tak akorát přijížděla k
našemu autu místní fitopolicie PROFEPA. Pravděpodobně nás
někdo udal. Tato složka má za úkol ochraňovat místní přírodní
bohatství, ale vypadá to, že spíše pronásleduje ty, kteří
si seberou několik semínek. Na ochranu ve větším se nezmůžou.
Viděli jsme, jak lokality nádherných kaktusů jsou likvidovány
buldozery a včetně kytek hrnuty na hromady. U silnic postávají
indiáni, kteří za mírný peníz prodávají kaktusy ve
velkém množství, a nikomu to nevadí. Pravda ale je, že to
jsou původní obyvatelé a že jim tato krajina patřila před
nájezdem Španělů.
Po zběžném vyptávaní, odkud jsme a kam jedeme, nás
nechají na pokoji a odjíždějí.Viděli asi, že máme každý
foťáky a jen si lokalitu fotíme.Vjíždíme do městečka a
opět fotíme místní život. Katedrálu, místní náměstíčko
s typickým pavilonkem ve středu. Do večera stíháme ještě
jednu novou lokalitu Ariocarpus agavoides. Je asi 20 km za
Tulou jižním směrem.
 |
Vesnička za Las Tablas
Přijíždíme do malé vesnicky, kde na jednom místním
kopečku roste tato krásná kytička. Je to opravdová
miniatura. Kdyby mi ji Vašek neukázal, asi bych jí sám
nenašel.Je jich tu poměrně dost a bohužel nekvetou. Fotíme
a vracíme se zase do městečka. Další tábor stavíme kousíček
za Tulou. Mezi vysokou sukulentní vegetací nacházíme krásné
loučky s travičkou. Opět děláme ohýnek a jdeme se uložit
ke spánku.
pokračování
příště…
|
