Výprava proběhla ve dnech 13. 10. - 8. 11. 2004. Najeto cca 6500 km, vozem Chevrolet pro 7 osob, majitel Vlastík Kusý z CK Kusý a spol.

Účastníci:

1. Pavel Pavlíček - neurčený vedoucí expedice, na základě námětů ostatních zpracovával dle situace trasu, rád spí, pokud možno co nejdál od ostatních, zejména pak od Vaška, který ráno (ještě za tmy) dělá mírný šramot při přípravě snídaně pro všechny.
   
2. Vlastimil Kusý, majitel cestovní kanceláře na přepravu bláznivých kaktusářů po jakémkoliv terénu,dobrodruh, chováním dnes již mexickým (mexická žena, salsa, klidem, často používaným slovem maňana), e-mail: lezakusy@avantel.net.
   
3. Jiří Červený - můj inteligentní kamarád, nenalézající v celém Mexiku lokalitu, na které by rostliny odpovídaly jeho představám/až na drobné výjimky/.Největší spokojenost projevoval při konzumaci místních grilovaných kuřat a při návštěvě dívčí třídy místní ekonomické školy.
   
4. Václav Jakubec - dobrá duše výpravy, o všechny se dle skrovných možností stará, má, zejména na lokalitách ostříží zrak a tím umožňuje i ostatním zhlédnout některé mexické miniatury v jejich přirozeném prostředí, bohužel skoro vůbec nespí a nutí své kamarády k trávení nocí okolo táborového ohně, mnohdy v případě nedostatku paliva i k sezení při světle baterky.
   
5. Martin Tvrdík - K sobě se radši vyjadřovat nebudu, abych se nepomlouval. Snad jen , že se rád myji a rád peru prádlo, k čemuž v Mexiku nemám moc vhodných příležitostí. (Pozn. Pavlíček: kupuje si rád sladkosti, pak je v autě jí, hlasitě pomlaskává a lebedí si samomluvou se slovy - “mňam, mňam, Martínku, to je dobrota, to si snad ani nezasloužíš”. Má stále dobrou náladu, čímž vyrovnává častou mizernou náladu svého kamaráda Červeného, takže v průměru jsou vlastně oba normální).

Všem případným čtenářům se omlouvám za pravopisné chyby. Byť mám ženu učitelku, umím jich již v několika slovech nasekat neuvěřitelné množství. Je to opravdu dar.

13. 10. 2004
Po šťastném shledání na ruzyňském letišti a odbavení, jsme odletěli airbusem A-30 do Franfurktu n/Mohanem, kde jsme přestoupili na asi současné největší osobní letadlo Boening 747, Jumbo Jet. Verze, kterou jsme letěli, má kapacitu 400 osob.

Ještě tentýž den (z důvodu záporného časového posunu), jsme přistáli šťastně v Mexico City. Po bezproblémovém odbavení, šťastném shledání s cestovní kanceláří ”Kusý” a setkání s naším budoucím hostitelem Bohoušem - profesorem žijícím a působícím v DeFe, jsme již za tmy vyrazili vozem Chevrolet do velkoměsta. Mexiko City má asi 25 mil.obyvatel a je značně nepřehledné. Značení směru v podstatě neexistuje anebo je silně matoucí. I Vlasta měl značné problémy se z města vymotat. Konečně vyrážíme po „dálnici”, to se v této oblasti pozná jen podle toho, že je CUOTA - tedy placená. Místy končí asfalt a cestu protínají zpomalující pruhy „topes”, takzvané krtince, jak je Jirka vtipně nazval. Projíždíme vedle města Pachuca, směr Ixmiquilpan. Jsme všichni docela utahaní, tak v různých polohách , jak to auto a cesta dovoluje, postupně usínáme.

Za městečkem Ixmiquilpan se začínáme zajímat o místo vhodné k přespání. Po chvilce hledání se nám to poblíž vesnice El Saus daří. Stavíme poprvé naše přístřešky, ve kterých budeme ( k mé spokojenosti, jak se později ukáže) trávit všechny noci. Postupně, dokonce jak si myslím i Venca, všichni usínáme.

14.10.
Ráno, ještě za tmy, mě budí nějaké cinkání a šplouchání. Ještě netuším, že toto budu poslouchat celou výpravu.Venca, který je již určitě od 2.00 hod. vzhůru, připravuje snídani.

Je to jako vždy nějaká česká polévka, čaj a podle přání i kafe.Vylézám ze stanu a nestačím se divit. Stany máme postavené na agávovém poli.Vedle stanu na každé straně řada agáví. Pěstují se zde pro výrobu alkoholického nápoje Tequilla. Rostlina se naruší a z ní vytékající šťáva se sbírá a nechává se zkvasit. V dáli se rýsuje silueta obrovské juky. Ten strom vypadá opravdu impozantně. Beru foťák a vyrážím lovit jedny z prvních záběrů. Netuším, a Pavel mě na to upozorňuje, že podobné scenerie se budou opakovat ještě mnohokrát. Já jsem však poprvé v Mexiku a je to pro mně veliký zážitek.

Rychle balíme stany a vyrážíme na mojí první lokalitu. Je to kopeček poblíž El Saus, při cestě z Ixmiquilpanu na Cardonal, odbočka doprava. Roste tu červeně kvetoucí Stenocactus, Mammillaria elongata, Coryphantha palmeri, Neolloydia conoidea a Tbc. pseudomacrochele, GPS 20 36 117, 99 06 033, 2008 m n. m.

Nasedáme do auta a vjíždíme na hlavní silnici. V Ixmiquilpanu zastávka, prohlídka historického náměstí a nákup v místním supermerkádu. Peso dělá asi 2,50 Kč, docela dobrý kurz, díky lacinému dolaru. Odjíždíme kolem poledne, asi po 5 km zastavujeme nad krásným údolím. Vlevo od silnice je hezká skalka, na které nalézáme Coryphanty a Thelocactusy. Najednou zastavují na silnici tři policejní vozy.Docela mi zatrnulo, protože máme v autě jednu koryfantu na focení až rozkvete. Vozy se však v zápětí rozjíždějí, asi pro to, že se za nimi začala v nepřehledném místě tvořit kolona vozidel. Pokračujeme přes Zimapan a kolem přehrady s pitnou vodou pro Mexiko City (zkráceně DeFe - Districto Federal). Po průjezdu tunelem zastavujeme na plošince před dalším tunelem a fotíme ve stěně vysoko nad námi pětihlavý Echinocactus grusonii.

Těchto rostlin tu byly plné svahy, do té doby, než údolí zaplnila voda přehrady. Teď je to tu hodně vzácná kytka. Pak přejíždíme směr Vista Hermosa. Je to známá lokalita u hřbitova. Rostou zde nádherné kytičky Ariocarpus kotschoubeyanus elephantidens.

Na lokalitě se již bohužel nenalézá mnoho rostlin. Jsou z části nakvetlé a z části bez poupat. Přecházíme na druhou stranu, kde se nalézá lokalita Thelocactus hastifer, rostou zde též Echinofossolocactus, Mammillaria elongata a Neolloydia odorata. Odjíždíme na naše druhé nocování podle GPS, odbočka na Rancho Nuevo de Sombrerete. Nalézáme krásný plácek, kde již nocovaly četné výpravy před námi. Stavíme stany, rozděláváme oheň a po malém občerstvení jdeme spát.

pokračování příště…