|
Jedete-li po silnici od Aramberri na Dr.
Arroyo, (iižní cíp státu Nuevo León, Mexiko) míjíte po pravé
straně mírně stoupající kopce porostlé nízkou vegetací.
Vřele doporučuji vyčlenit si nějaké tři hodiny, na 90
kilometru odbočit po nenápadné kamenité cestě doprava a
vydat se na procházku poměrně příjemným terénem.
 |
|
Obr. 1 - Pohled na
lokalitu |
Hned po vystoupení z auta na vás čekají
Turbinicarpus pseudopectinatus, červenokvetoucí forma.
Tyto drobné miniaturky se ale dost špatně hledají. Většinou
jsou výborně maskované dlouhou travou a i když jsem věděl
přesně kde a co mám hledat, očekával jsem že první kus bude
odolávat možná i několik desítek minut. Ale při mé poslední
návštěvě této lokality, se tentokrát konalo překvapení. Plně
otevřené květy na sebe upozorňovaly už na vzdálenost
několika metrů. A tak jsme se mohli kochat krásou desítek
rozkvetlých rostlin.
 |
|
Obr. 2 -
Turbinicarpus pseudopectinatus, červenokvětá
forma |
Turbinicarpus pseudopectinatus (Backeb.) Glass
& R.A.Foster subsp. jarmilae Halda & J.Chvastek
První záznamy o nálezu těchto rostlin pocházejí od H. W.
Vierecka. Areál výskytu se rozprostírá v asi dvouset
kilometrovém pásu podél Sierra Madre Oriental ve státech
Tamaulipas, Nuevo León a San Luis Potosí.
Na druhé místo už se musí pěšky. Za asi jeden kilometr
dlouhý pochod budete ale odměněni nebývalou krásou.
Turbinicarpus subterraneus (nebo chcete-li Rapicactus)
je prazvláštní rostlinka stojící na tenké nožce, podobně
jako chýše baby Jagy z pohádek. A představte si tu radost,
když jsme i tuto drobnou krásku nachytali v plném květu!
 |
|
Obr. 3 -
Turbinicarpus subterraneus |
Turbinicarpus subterraneus (Backeberg)
A. D. Zimmerman
Druhové jméno subterraneus naznačuje mohutný kořen
rostliny. Úzký, až deset centimetrů dlouhý krček přechází do
dva až pět cm. dlouhý stonek. Rostlina často používá okolní
byliny a nízké keře coby oporu. Roste ve vyšších travách,
pastvinách. Nezřídka poslouží i jako potrava dobytku, s tím
se ale kaktus umí výborně vyrovnat. Díky mohutnému
řepovitému kořenu totiž z úzkého krčku brzy vyroste nová
hlavička.
 |
|
Obr. 4 -
Turbinicarpus subterraneus |
A když se konečně nabažíte, musíte ještě
cestou zpátky k autu mírnou zacházkou navštívit protější
kopec. Ve spodní třetině tam na vás totiž čeká
Encephalocarpus (Pelecyphora) strobiliformis.
A ten den kdy jsme na lokalitě byli my, měl kaktusářský bůh
velice dobrou a rozdávačnou náladu. I poslední z hledaných
nás uvítal překrásnými kvítky. Ani takový cestovatel jakým
je Václav Jakubec, jenž lokalitu u Dr. Arroyo navštívil už
asi desetkrát, nepamatuje, že by viděl kvést všechny ze
zmíněných najednou.
 |
|
Obr. 5 -
Encephalocarpus strobiliformis
|
Encephalocarpus strobiliformis
(Werdermann) Berger. Druh byl nalezen A. Viereckem v roce
1927. Encephalocarpus lze přeložit jako v hlavě plod.
Naznačuje se tím, že plod zůstává dlouho ukrytý pod tenkými
bradavkami pod temenem. Strobiliformis znamená
v latině šiškovitý. Rostlina je totiž tvarem svých bradavek
podobná šišce jehličňanu.
Roste na vápencových skalách.
 |
|
Obr. 6 -
Encephalocarpus strobiliformis, nejstarší
nalezený jedinec
|
Celou procházku vám ještě zpříjemní
pozorování následujících rostlin
 |
|
Obr. 7 -
Mammillaria albicoma Boed. |
 |
|
Obr. 8 -
Echinofossulocactus erectocentrus |
 |
|
Obr. 9 -
Ferocactus stainesii Britton et Rose |
… a řada jiných.
A tak závěrem, pro mě jeden z
největších zážitků v Mexiku. Dostanete li se někdy
do těchto končin, rozhodně se nechte touto krásou unést.
|
