|
7. den – 26. 2. 2008
Ráno se probouzíme do pobřežní mlhy, která vytváří tajuplnou
atmosféru.
 |
|
Mlha, ovšem do blat
daleko |
Se snídaní se moc nepáráme a fičíme na
vojenské letiště, kde na nás už čeká naše letadélko Káně.
Vojenská disciplína zde platí i pro prachsprosté civily,
jako jsme my, což jasně naznačuje vojáček se samopalem,
který nás s otevřenými plechovkami piva energicky vykazuje
za plot tohoto posvátného místa. Letmá prohlídka zavazadel,
a už pílíme k našemu novotou se lesknoucímu čmelákovi. Mladý
pilot s kravatou a jménem Gerardo prohlašuje, že je potřeba
„co-pilot“ a už mě usazuje vedle sebe za knipl. Jumbo Jet to
není, ale budíků je i tak dost.
 |
|
Hlavně na nic
nesahat! |
Brzy už rolujeme, vzneseme se úplně lehounce
a obdivujeme modravé zátoky pověstných lagun v zeleni
mangrovů. V kabině zavládá vzrušení, jsou totiž docela
zřetelně vidět velryby, plejtvákovci šedí, na které máme
políčeno zítra. Po půlhodince klidného letu silueta
vytouženého ostrova Cedros.
Přistáváme na letišťátku kousek od velkého
překladiště mořské soli, jejíž sněhobílé kopce do dálky
přímo jiskří. Opět vojenská kontrola posílená psem. Docela
rychle se odpoutáváme, do městečka Cedros nás veze zadarmo
šofér obecním autem. Moc se nerozptylujeme a už uháníme po
břehu zálivu za poslední chalupy, kde zřetelně cítíme první
zlatý hřeb naší expedice – Ferocactus chrysacanthus.
Krátké stoupání do svahu a už je to tady! Proslulý
ferokaktus kam se podíváš.
 |
|
Ferocactus
chrysacanthus. Jen v tomto záběru je jich na dvacet. |
Ferokaktusy jsou všude po mírných i prudších
svazích, které pozvolna stoupají ke skalním galeriím v
pozadí. Rostliny jsou většinou na začátku vegetace, řada z
nich ale už v plném růstu.
 |
|
Takto
vysoustružených jedinců Ferocactus chrysacanthus je
zde opravdu dost |
V rozpáleném kamení se však najde i řada
dalších sukulentů, bylin i dřevin. Agáve zde zastupuje
překrásná modravá Agave sebastiana, která se
endemiticky vyskytuje právě na Cedrosu a menších ostrovech v
jeho blízkosti. Některé růžice se už chystají kvést.
 |
|
Endemitická Agave
sebastiana pomáhá oživit rozpálená úbočí |
Ferocactus chrysacanthus však
jednoznačně vede zdejší hitparádu. V našich podmínkách si
pod jménem této rostliny zpravidla vybavíme zlatě otrněnou
kouli, jakýsi ferokaktusový protějšek k Echinocactus
grusonii. Zde, ve svém domově, a zvláště v okolí
městečka Cedros, však hýří jeho trny celou škálou barev,
plynule přecházející mezi žlutou, nachovou, hnědou i šedou,
a to už od útlého věku.
 |
|
Semenáček Ferocactus
chrysacanthus v provedení světle žlutém… |
 |
|
…a naopak nachovém |
Kaktusová vegetace se ovšem zdaleka
neomezuje jen na ferokaktusy. Své místo na slunci si
vydobývá například Mammillaria pondii ssp. pondii,
která je rovněž endemitická zde a na přilehlém pobřeží
poloostrova Baja California. Tvoří menší i větší poléhavé
trsy, většinou je již odkvetlá a má šťavnatě otevřená
temena.
 |
|
Mammillaria pondii
ssp. pondii osobně |
Další členy rostlinné říše zde zastupuje
například Pachycormus discolor, řada dudleyí,
Fouqueria burragei, nějaký lilek, rožce, rozchodníky, z
dřevin pak zakrslý dub, borovice i jalovec. Ale co naplat,
přiznávám rovnou, Ferocactus chrysacanthus v mém
soukromém top-ten zkrátka vede. Nalézáme jej tady stokrát
jinak a vždy je nádherný.
 |
|
Ferocactus
chrysacanthus, zde kupodivu ne až tak typická forma |
Nutno ovšem přiznat, že Echinocereus
maritimus se nikterak nedává zahanbit. Jeho mnohohlavé
trsy až o metrovém průměru jeví řádnou chuť do života a tu a
tam už začínají svítit sytě žlutými květy.
 |
|
Echinocereus
maritimus s prvním květem |
Nepřestává mne udivovat hustota výskytu
Ferocactus chrysacanthus, především – potěšitelně –
semenáčků. Někde jich nacházím i osm na jednom čtverečním
metru.
 |
|
Semenáčky Ferocactus
chrysacanthus, čile a hustě rostoucí |
Na několika místech se rovněž docela hustě
vyskytuje populace Mammillaria goodridgei. Drobné
hlavičky této v našich sbírkách neobvyklé mamilárie se
středním háčkovitým trnem vykukují zpoza štěrku a pod
kameny, většinou už napité a vesele rostoucí. Mammillaria
goodridgei je opět jedním z endemitů ostrova Cedros,
údajně byla pozorována ještě na blízkém Isla Natividad.
 |
|
Mammillaria
goodridgei, ostrůvek chlorofylu v kamenité poušti |
Vracíme se, pomalu a neradi, zpět do
městečka Cedros, po cestě ještě bloumáme po blízkých stržích
a úžlabinách, plných kaktusářských pokladů. Je zkrátka
zřetelné, že zdejší lokality nejsou vystaveny ani náporu
cestovatelů jakéhokoliv druhu, ani útokům domorodců nebo
agresivnímu působení výdobytků civilizace. Svědčí o tom i
hojný výskyt mušlí na mořském břehu. Ale nic není ztraceno,
ve městečku se už zvolna buduje pobřežní kolonáda a některé
domky jeví známky touhy státi se rekreačními.
 |
|
Ferocactus
chrysacanthus, na rozloučenou |
Městečko je na mexické poměry docela čisté a
upravené. Kostelík s hnědou fasádou je jako vymydlený.
Domlouváme přepravu taxíky zpět na letiště.
 |
|
Čekáme na Libora,
který urputně vyjednává s nenasytnými taxikáři |
Na letišti jednoduché odbavení, ještě
vyfotit obrovské hromady soli v sousedství, a pak už
letadélko s Gerardem. Opouštíme zaslíbený ostrov a ze
vzduchu obdivujeme krajkoví pobřežních dun.
 |
|
Pobřežní písečné
přesypy |
Po půl hodině jsme zpět na pevnině. Vracíme
se do města, nakupujeme v merkadu a pak už směr Laguna Oja
de Liebre. V písečných přesypech rozbíjíme tábor. Plochá
krajina bez stromů, jen nízké keříky a pár ferokaktusů,
vzhledem něco mezi Ferocactus fordii a
chrysacanthus. Ještě dlouho do noci probíráme dnešní
velkolepý zážitek, ale poznenáhlu se začínáme těšit na
zítřek. Na velrybu. 
Baja California 2008 všemi směry, část 1. |
2. |
3. |
4. |
5.
|
