|
1. den – 20. 2. 2008
Baja California – přírodní ráj a Eldorádo endemitů rostlinné
i živočišné říše. Podobná hesla každému z naší výpravy víří
hlavou, když přes Frankfurt n. M. míříme Lufthansou směr Los
Angeles. V letadle spánek a četba, zpestřená poléváním
červeným vínem a čajem od sousedů. Po dvanácti hodinách
přistáváme v LA. Ledově zdvořilá celnice mě podrobně zpovídá
a důkladně pitvá futrál s kytarou. Jedeme drze autobusem
společnosti Alamo hledat zcela jinou autopůjčovnu, která
otrle souhlasí s výjezdem svých vehiklů do Mexika.
 |
|
Zatím netušíme, jaká
nádhera nás na Baja California čeká |
Vyzvednutí auta hladké, pak Pavel kupuje
iPhone od Applu, současný to hit na poli mobilní komunikace.
Zpět na letiště a po čase se již z brány nepravidelně
vynořují další členové naší expedice. V celkovém počtu
jedenácti cestovatelů opět do autopůjčovny pro druhé
přemísťovadlo značky Ford, poté nákup zásob ve Wallmartu.
Bez dalšího otálení už za šera míříme na jih, do Mexika
vtrháváme v Tijuaně za ostentativního nezájmu jakýchkoliv
strážců údajně horké hranice. Projíždíme městem piva Tecate
a po chvíli kempujeme vlevo kousek od silnice na makadamové
odbočce.
2. den – 21. 2. 2008
Ráno u našich stanů zastavuje pick-up a farmář nám bez
nějakého zbytečného vysvětlování podává termosku s horkou
kávou, cukrem i kelímky (!). To je tedy mexické přivítání.
Balíme se, Pavel Pavlíček vrací termosku dobrodincově paní v
blízkém domku a tiskne jí do dlaně ryze český suvenýr - tři
doutníky. Po necelé hodince nedočkavě zastavujeme a zkoumáme
pahorek vlevo od silnice. Opuncie, echeverie, dudleye, juky.
 |
|
Dudleya sp. |
Za další hodinu kopec vlevo přináší hlavně
hezké výhledy. U silnice nabízejí domorodci pytle lákavě
vyhlížejících pomerančů, ale po vyslovení ceny naši zkušení
mexičtí harcovníci pouze s posměchem velí k pokračování v
jízdě.
 |
|
Je libo pomeranče? |
Kolem půl jedenácté jsme v Ensenadě, poněkud
zápasíme s bankomaty, ale po vítězných výběrech jdeme
hodovat do jídelny typu „sněz co můžeš“, kteroužto zásadu
zodpovědně plníme. Po hodině se dobelháme do aut a vzhůru na
východ do kopců. Odbočka do Hot Springs je uzavřená a
hlídaná strážcem se psem, takže dále do Ojos Negros a El
Coyote.
 |
|
Barva otrnění
Ferocactus acanthodes se mění s věkem – jako u lidí
… |
|
 |
Tady už kopeček s hromadou zdravím kypících
mladších Ferocactus acanthodes. Je pěkně vidět, jak
jejich otrnění mění barvu od červené u semenáčků po bledě
žluté u dospělých rostlin.
 |
|
Eschscholzia
californica |
Mezi nimi zlatě září kvítky Eschscholzia
californica, zdá se, že krajina nebude tak vysušená, jak
jsme se obávali. Po prašných cestách zpět na hlavní silnici
MXC3. Náhle zátarasy a vojáci s kvéry a černými kuklami.
Chudáci – v tom horku. Jarý výkřik Libora Kunteho „Buenas
tardes, seňores!“ a následný vodopád jeho skvělé španělštiny
je však uklidňuje a kontrola probíhá bez problémů. Přesto
pro jistotu moc nefotíme.
 |
|
Echinocereus
engelmannii f.cristata |
To napravujeme o chvíli později, kde vpravo
od silnice už nalézáme velké trsy Echinocereus
engelmannii s trny od bělavé do hnědé a s vykukujícími
poupaty, dokonce i v kristátním provedení.
 |
|
Mammillaria dioica |
Poprvé se objevuje Mammillaria dioica
v zavalité formě, některé rostliny poupaty přímo obalené
nebo i kvetoucí, ale začínají také velké exempláře
Ferocactus acanthodes s převážně
bledě žlutou barvou trnů.
 |
|
Lokalita Ferocactus
acanthodes nad Valle La Trinidad |
Ty nás snadno vytáhnou ze sedadel o necelou
hodinu později, před Lazaro Cardenas, kde nad Valle La
Trinidad z křovinaté vegetace přímo září jejich krátké
sloupky ve velkém množství. Doprovází je opět kvetoucí
Mammillaria dioica, Echinocereus engelmannii a
opuncie s velkými články, vše zřejmě po nedávných zimních
deštích docela napito.
 |
|
Semenáčky Ferocactus
acanthodes mají ještě trny sytě červené |
Po půl hodině odbočujeme vlevo na teraserii
vyhledat vhodné tábořiště, když tu, kde se vzali, tu se
vzali, nás bleskově obkličují vojáci, opět vyzbrojení a v
kuklách. Libor Kunte se srdnatě vrhá proti jejich začernalým
hlavním a chrlí na ně ujišťování, že našimi zbraněmi jsou
pouze fotoaparáty a z chemie máme tak maximálně magi nebo
aspirin.
 |
|
Proměnlivá barevnost
trnů Ferocactus acanthodes |
Velitel velkomyslně souhlasí s naším záměrem
zde zakempovat, ovšem důrazně nedoporučuje pokračovat dále
po prašné cestě do krajiny. Stavíme stany na tvrdém písku
mezi keříky Larrea tridentata pod kaktusy porostlou
strání, krásné místo. Kolem se vyskytuje pár druhů
cylindropuncií, zítra je prozkoumáme. Oheň, vaření,
povídání. V noci silný poryvový vítr, upevňujeme tropika.
|
