|
6. den – 25. 2. 2008
Ještě
že jsme nespali pod širákem, jak navrhoval Pavel, ještě za tmy se budím
zimou. Ale už svítá a na sluníčku je líp. A kempovat uprostřed takové
zahrádky, to musí zahřát každého kaktusáře.
 |
|
Tábořit v takové kulise, to docela baví… |
Po snídani zkoumáme blízké skalky, oplývající místně obvyklou sukulentní flórou - Ferocactus gracilis v. gatesii, Mammillaria dioica, Idria columnaris. A samozřejmě Pachycereus pringlei,
někdy v kolosálním provedení a stále přitahující naše zraky pořád
novými tvary. Některé exempláře dosahují 12 metrů výšky, průměr kmene
cca 80 cm.
 |
|
Tenhle pachykolos už něco pamatuje |
V
okolí se ovšem vyskytuje mnoho dalších rostlinek, jako třeba tato
droboučká, ale náramně se k světu mající bylinka, jejíž kvítky jsou jen
o málo větší, než zrnka písku, ve kterém si hoví.
 |
|
Kaktus to není, ale pěkné to je |
Směřujeme po MXC12 k páteřní MXC1, u Punta Prieta hledáme neúspěšně Mammillarii glareosu, která by se tady papírově měla vyskytovat. Tak tedy alespoň všudypřítomná Mammillaria dioica, po sté jinak.
 |
|
Mammillaria dioica, zase trochu na jiný způsob
|
Pozorujeme Pedilanthus macrocarpus, už většinou odkvetlý, ale tu a tam ještě se zbytky červených květů.
 |
|
Nepřipadá vám ten Pedilanthus macrocarpus trochu jako z jiného světa? |
Echinocereus maritimus
je v plném růstu, jeho květy mění barvu v závislosti na době rozkvětu
od světle zelenožluté na začátku po tmavě žlutou při odkvétání.
 |
|
Echinocereus maritimus se pyšní prvními květy |
Cylindropuntie a bursery doplňují obvyklou přehlídku, po čtyřech kilometrech však přichází na scénu nový hráč, Ferocactus gracilis, patrně ve své varietě coloratus.
 |
|
Ferocactus gracilis v.coloratus obohacuje paletu květů o sytě červenou |
Jeho semenáčky nás fascinují, síla a tvar trnů v poměru k tělu jsou fakt úžasné.
 |
|
Tady pouhý semenáček, u nás doma by to byla ozdoba sbírky |
Na pláni dobře slouží jako orientační body robustní tmavožlutá květenství Agave shawii.
Přijíždíme na hranici státu BC Sur, vyplňujeme vstupní tiskopisy, a
jsme tím pádem oficiálně v Mexiku, stojí nás to pouhých dvacet dolarů.
Ale to už se nedočkavě řítíme do Guerrero Negro. Zde je totiž výchozí
bod na ostrov Cedros, jinými slovy Ferocactus chrysacanthus,
kteréžto jméno hovoří za vše. Let do této zaslíbené lokality se nám
daří zařídit poměrně hladce. Libor především svým šarmem, ale také
bravurní španělštinou objednává vhodného čmeláka na zítřek.
 |
|
Zaujatá dispečerka zmámeně souhlasí s Liborovými návrhy na množstevní slevu |
Po
bohatém jídle ve stylové hospůdce zdobené spoustou vinných lahví
nejrůznějších tvarů a stáří jedeme za město pást po Ferocactus fordii.
Zaslepeni touhou padáme opět do pasti tekutých písků, ale tentokrát
jsou naše snahy o vyproštění marné.
 |
|
Slušný záhrab |
Libor
jede do městečka pro pomoc a po půlhodince se vrací s Juanem a Jesusem,
kteří nás pomocí konopného lana a svého náklaďáčku napotřetí
zachraňují. Posléze nám Libor ukazuje, kde je našel – ve zřícenině
jménem Club Vaqueros. Obdivuji ho, že se tam vůbec odvážil vstoupit.
Jedeme ještě prozkoumat letiště, odkud zítra poletíme, aby nebyl nějaký
zádrhel. Aeroport je za hranicí, kterou dnes pořád překračujeme sem a
tam. Táboříme kousek od záhrabu, zvedá se docela silný stejnoměrný vítr. 
Baja California 2008 všemi směry, část 1. |
2. |
3. |
4.
|
