|
V tomto příspěvku bychom rádi navázali na naše
vzpomínky na kaktusy v Sierra de la Paila. Posuneme se totiž jen pár
kilometrů dál na jihovýchod, kde Sierra Madre Oriental vytváří
zvláštní hřebenovitý útvar, či snad jakýsi pařát, který je na
geografických mapách Mexika tak charakteristický pro oblast mezi
městy Saltillo a Monterrey. (Vede tudy hranice mezi státy Coahuila a
Nuevo Neón.) Jeden z drápů zasahujících na území Coahuily se nazývá
Sierra de Arteaga a kolem jeho západního hrotu vede dálnice Mex 57D
Matehuala – Monclova.
 |
|
Obr. 1 — Družicový
snímek okolí Sierra de Arteaga z Google Earth
s vyznačením míst, které se vztahují k tomuto příspěvku
|
Pokud tudy jedeme, a jsme kaktusáři, máme docela
dobrý důvod k zastávce, protože se tady vyskytují dva zajímavé
thelokaktusy. Tím prvním je Th. phymatothelos, obvykle
uváděný jako Th. rinconensis ssp. phymatothelos, nebo
také jako Th. rinconensis „phymatothelos“. Je zřejmé,
že rozhodně patří do okruhu Th. rinconensis, posoudit ale zda
si zaslouží statut poddruhu, nebo spíše označení stanovištní formy
je nesnadné. Jeho habitus je dosti specifický, díky zvláštnímu
uspořádání laločnatých hrbolů, značně redukovanému otrnění a
zbarvení květů. Pokud tento „telák“ právě nekvete, vypadá dosti
skromně a někdy může být i docela ošklivý. Květy jsou ale nečekaně
půvabné a jejich přítomnost prozrazuje poetickou duši tohoto
šedivého a jaksi zamračeného kaktusu.
 |
|
Obr. 2 — Thelocactus
phymatothelos je po většinu roku velice nenápadný,
Arteaga, červen 2004
|
Druhý thelokaktus, který tady můžeme najít je Th.
macdowellii, a to je opravdový bílý krasavec. Oba druhy rostou
dosti těsně vedle sebe, ale nikoliv spolu, jakoby nebyli zrovna
nejlepší kamarádi.
 |
|
Obr. 3 — Thelocactus
macdowellii je atraktivní i když nekvete,
zvláště ve společnosti otevřených vranečků, Arteaga, 2004
|
Výchozí místo k návštěvě lokality, kde se oba
uvedené kaktusy vyskytují je město Arteaga, ležící malý kousek
východně od Saltillo. Je to oblast značně zalidněná a lokalita,
která je na západním výběžku Sierra de Arteaga leží v bezprostřední
blízkosti města a dálnice. Taková místa nemáme moc rádi, protože
iluze divoké přírody se tam dá vyvolat snad jen pod vlivem značné
dávky tequily, ale i ona místa bohužel patří k současným
kaktusářským cestám po Mexiku. Je to něco jako výlet do „přírody“
v pražské Šárce, nebo za sněženkami v Polance nad Odrou. Naštěstí
nás pohled na družicové snímky z Google Earth přesvědčí, že
i v Mexiku je ještě mnoho oblastí, docela vzdálených od měst a
silnic. Názorně tam uvidíme, jak „lokalita Arteaga“ leží na samém
krajíčku značně rozsáhlého pohoří, dosahujícího výšky až 3 000 m,
kde v zimě občas sněží a jsou tam údajně i opravdová lyžařská
střediska.
 |
|
Obr. 4 — Pohled na
lokalitu Arteaga z Google Earth
|
Do oblasti Arteagy jsme se dostali poprvé koncem
června 2004. Bylo to bezprostředně po velmi nepříjemném zážitku
s jedním mexickým ochráncem přírody, doprovázeným dvěma příslušníky
Policia Rural. Bez zjevné příčiny nás zastavil na silnici NL 61 před
Galeanou a přímo u pangejtu nám udělal velice detailní prohlídku
všech zavazadel. Bylo jasné, že ví proč tam jsme, a tak došlo i na
obracení kapes. Nakonec tak přece jen našel pár ušmudlaných sáčků
s trochou semen, která nám zabavil, poučil nás, že jsme se dopustili
kriminálního činu, vyzval nás, abychom už nic takového nedělali, a
nechal nás jet dál.
Byla to lekce, ze které jsme se vzpamatovávali dost
dlouho a hned pospíchali pryč ze státu Nuevo León do klidnější
Coahuily. Cestou jsme si dali k obědu kuře, které nás přivedlo na
veselejší myšlenky, a tak jsme byli celkem brzy připraveni na další
kaktusářské zážitky. Lokalita Arteaga nás přivítala vlídně, všechno
kolem bylo pěkně zelené a rozkvetlé. Především nás však potěšily
otevřené květy na Th. phymatothelos. Na kamenitém úpatí
blízkého svahu jsme viděli desítky rostlin v celkem homogenní
populaci. Jednotlivé exempláře se od sebe lišily jen málo, délkou
trnů. (Vyskytují se tady i jiné kaktusy: M. chionocephala,
E. pectinatus, N. conoidea, C. spec., L.
williamsii, E. horizonthalonius a A. retusus).
 |
|
Obr. 5 — Thelocactus
phymatothelos v rozkvetlé letní přírodě, Arteaga, červen
2004
|
 |
|
Obr. 6 — Thelocactus
phymatothelos – detail kvetoucí rostliny z obr. 5
|
Po chvíli jsme došli k jakési kamenité strži, vlezli
do ní a začali stoupat nahoru. Tady Th. phymatothelos již
nebyl žádný, ale brzy se objevily první exempláře Th. macdowellii,
v půvabné společnosti temně zelených a doširoka otevřených vranečků.
Jen květy chyběly – ale člověk nemůže chtít všechno najednou. Pomalu
jsme pokračovali k hřebeni a fotili další a další jedince, kterých
tady byly desítky. Dosti uzavřená strž vytváří zvláštní
mikrolokalitu, která tomuto druhu zřejmě výborně vyhovuje.
 |
|
Obr. 7 — Thelocactus
macdowellii, Arteaga, červen 2004
|
S bohatým fotografickým úlovkem jsme se vrátili do
města Arteaga a ubytovali se v hotelu s řeznictvím El Cristal, na
hlavní třídě, či přímo bulváru, se dvěma řadami vzrostlých stromů.
Pokojík byl maličký a netekla v něm teplá voda, ale večeře dole na
zahrádce, s vydatnou polévkou „caldo“ a pivem Corona, nám pomohla
účinně spláchnout myšlenky na všechny nepříjemné zážitky toho
rušného dne a umocnit příznivý dojem z lokality Arteaga.
Při stejné cestě, jen o tři dny později, jsme ještě
navštívili druhou známou lokalitu s výskytem Th. macdowellii.
Ta leží celkem nedaleko od Arteagy, na okraji Sierra San José de los
Nuncios, u silnice Mex 40 Saltillo - Monterrey. Je asi 3 km východně
od osady Ojo Caliente a říká se jí také „El Kelso“. Bylo nutné
správně odbočit a projet širokým suchým říčním korytem kolem jakési
štěrkovny až k nejbližším kopcům. Th. macdowellii jsme tam
našli celkem snadno a v hojném počtu, opět společně s vranečky a
dalšími kaktusy (G. beguinii, E. pachyrhiza, M.
melanocentra, M. chionocephala, M. pottsii, N.
conoidea, E. pectinatus a A. retusus).
 |
|
Obr. 8 — Thelocactus
macdowellii, na lokalitě El Kelso,
v pozadí Sierra San José de los Nuncios, červen 2004
|
 |
|
Obr. 9 — Thelocactus
macdowellii, El Kelso, červen 2004
|
 |
|
Obr. 10 — Epithelantha
pachyrhiza také krásně kontrastuje s vranečky,
El Kelso, červen 2004
|
Druhá a zatím poslední naše návštěva na lokalitě
Arteaga se uskutečnila v březnu 2012. I tady byly patrné účinky
mrazů a sucha v předchozím roce - porosty Agave lechuguilla to
odnesly nejhůře. Phymatothelosy byly v pořádku, ale velmi seschlé a
zatažené, a tak tentokrát vypadaly opravdu skoro ošklivě.
 |
|
Obr. 11 — Thelocactus
phymatothelos ve značně seschlém stavu,
Arteaga, březen 2012
|
Šli jsme dál a nedočkavě vstoupili do známé strže za
Th. macdowelii. Z počátku to nebylo moc slavné, zdálo se nám,
že rostlin je jaksi méně než před osmi lety, květ ani jeden a
vranečky otevřené jen napůl. S nadějí, že výše to bude lepší, jsme
pokračovali nahoru, ale jakoby ta rokle byla pohříchu strmější, než
minule. Mladší a rychlejší přátelé byli o dost velký kus vpředu, a
za chvíli už nadšeně volali dolů, že našli květy. Přidali jsme tedy
do kroku, a po pár minutách už tam byli taky a udýchaně obdivovali
nádheru rozkvetlých macdowellii.
 |
|
Obr. 12 — Thelocactus
macdowellii s květy, Arteaga, březen 2012
|
 |
|
Obr. 13 — Thelocactus
macdowellii, detail rostliny z obr. 12 Arteaga
|
Kontrast sytě červené barvy s hustými
čistě bílými trny byl skvělý, zvláště na pozadí modré
oblohy. Kvetoucí rostliny ale byly pouze tady, na horním
konci strže, na okraji hřebenu Sierra de Arteaga.
S pěkným fotografickým úlovkem jsme nakonec utekli před
silným větrem dolů a přes pláň hustě porostlou
rozkvetlými exempláři Fouquieria splendens se
vrátili k autům. Měli jsme štěstí, že k dokumentaci obou
zdejších „teláků“ s květy nám tak stačily jen dvě
návštěvy. Na základě získaných poznatků totiž všechny
thelokaktusy mohou kvést v dosti širokém časovém rozmezí
a zastihnout je v pravý okamžik chce značnou dávku
loveckého štěstí.
 |
|
Obr. 14 — Pohled na
lokalitu Th. phymatothelos s kvetoucími keři
Fouquieria splendens, směrem k silnici Matehuala –
Monclova,
Arteaga, březen 2012
|
Jak jsme již zdůraznili, lokalita
Arteaga leží v těsné blízkosti města a frekventované
dálnice. Přesto by snad ale mohla zůstat bez zásadních
devastujících zásahů, protože Th. phymatothelos
roste na kamenitém úpatí svahu a Th. macdowellii
v dosti chráněné kamenité strži. Macdowellii by však
tady mohl být celkem snadno vysbírán jako ozdoba
mexických zahrádek, zatímco phymatothelos se ke svému
prospěchu k dekoračním účelům moc nehodí.
|
