|
V dobré víře, že naše vyprávění o Sierra de la Paila
naše čtenáře ještě nenudí (odezvu zatím nemáme bohužel žádnou),
uvádíme další pokračování našich kaktusářských zážitků z této
zajímavé oblasti Mexika. Tentokrát krátce navštívíme východní
předhůří Paily, kde se vyskytuje Thelocactus rinconensis ssp.
palomaensis Pavlíček et Zatloukal. Je to další ze zdejších
endemitů a určitě si zaslouží mimořádnou pozornost, a to z velmi
dobrých důvodů. Je to krásný thelokaktus se všemi přednostmi,
kterými se tento rod vyznačuje, a navíc s krásně purpurově červeným
květem. A co je zvláště důležité, byl objeven našimi přáteli
V. Jakubcem, P. Pavlíčkem, R. Šubíkem a V. Zatloukalem, a popsán
v Kaktusech 2004/1.
 |
|
Obr. 1 — Družicový
snímek Sierra de la Paila z Google Earth s vyznačenými
místy,
ke kterým se vztahuje tento příspěvek
|
My jsme se na tento kaktus byli poprvé podívat již
asi 4 měsíce po uveřejnění popisu, na konci června 2004. Tehdy jsme
objížděli celou Pailu kolem dokola po směru hodinových ručiček a
návštěva lokality u Ejido La Paloma byla našim hlavním cílem. Tato
vesnice leží v těsné blízkosti silnice MEX 57 Saltillo - Monclova,
je třeba jí projet a pokračovat dál jihozápadním směrem k horám.
Cesta vede přes rovinatou pláň, kterou křižuje síť prašných „nábližek“
vedoucích různými směry. Naštěstí jsme měli souřadnice lokality
uloženy v GPSce (díky, Vláďo!), takže po chvíli hledání jsme se
dostali do blízkosti cíle.
 |
|
Obr. 2 — Družicový
snímek Sierra de la Paila z Google Earth – pohled od Ejido
La Paloma směrem na západ. V dálce za horami leží Nuevo
Yucatán.
|
Auto jsme zaparkovali nedaleko rozpadajících se
zbytků opuštěné osady La Luz (= světlo) a vyrazili nedočkavě kupředu. Za pár
minut bylo jasné, že náš cíl je vzdálený sice jen pár metrů vzdušnou
čarou, ale odděluje nás od něj jakási rokle a za ní nepříjemně strmý
kamenitý svah. Taková situace nastává poměrně často, protože GPSka
naviguje neznámým terénem samozřejmě přímo, aniž by respektovala
jakékoliv přírodní překážky. Byli jsme ovšem tak nedočkaví, že se
nám nechtělo hledat nějakou schůdnější a pohodlnější cestu, a začali
jsme se škrábat nahoru přímo za nosem. Ještě jsme si říkali, jak to
tady mohli ti naši kamarádi objevit?
 |
|
Obr. 3 —
Spoluautorka jako šťastný nálezce, s velkým exemplářem
Th. rinconensis ssp. palomaensis na lokalitě
La Luz, červen 2004
|
Pár metrů vysoká skalnaté stěna však byla zanedlouho
zdolána, a my jsme se ocitli na jakémsi plochém, mírně svažitém
kamenitém hřbetu a téměř okamžitě uviděli hledané palomaensisy. Jak
nám mnozí dají za pravdu, první nález každého druhu kaktusu v
přírodě je zážitek vzrušující a velmi příjemný. Zvláště když se
jedná o něco nového a zatím neokoukaného. Hodně se to podobá
houbaření, či broukaření a jiným divokým vášním.
 |
|
Obr. 4 — Th. rinconensis
ssp. palomaensis, pohled zblízka
na velký exemplář z obr. 3, červen 2004
|
Musíme se přiznat, že jako přátelé a milovníci
thelokaktusů jsme si to tady opravdu užívali. Pěkných dospělých
palomaensisů s průměrem až 20 cm tady bylo několik desítek, a tak
jsme se věnovali prohlížení a focení co největšího počtu exemplářů.
Ty se však od sebe navzájem lišily jen málo, především délkou a
charakterem vytrnění, viz obr. 4 – 9.
 |
|
Obr. 5 — Th. rinconensis
ssp. palomaensis v podzimní zeleni,
La Luz, červen 2004
|
Obloha byla bohužel úplně
zatažená, a navíc nás otravovaly jakési protivné mušky. Kaktusy se
ale dobře vyjímaly v okolní zeleni, ve společnosti mechů, otevřených
vranečků, trávy, nízkých akácií a Agave lechuguilla.
Byly pěkně napité a bylo na nich i několik poupat, ale květ bohužel
ani jeden.
 |
|
Obr. 6 — Th. rinconensis
ssp. palomaensis, dlouhotrnný exemplář
s poupětem, La Luz, červen 2004
|
 |
|
Obr. 7 — Th. rinconensis
ssp. palomaensis ve společnosti otevřených vranečků,
La Luz, červen 2004
|
 |
|
Obr. 8 — Th. rinconensis ssp. palomaensis, jedinec s
výraznými jehlovitými
okrajovými trny, La Luz, červen 2004
|
 |
|
Obr. 9 — Th. rinconensis ssp. palomaensis, rostlina s
kratšími a hrubšími trny,
La Luz, červenec 2004
|
Abychom ty krásně zbarvené květy mohli našim
čtenářům přece jen ukázat, museli jsme požádat o pomoc Pavla
Pavlíčka a Vláďu Zatloukala, kteří ochotně zalovili ve svých
archivech snímků z druhé návštěvy této lokality, koncem února 2003.
Palomaensis byl opravdu šťastný nález - i my si myslíme, že
tento poddruh zaslouží samostatnost – není třeba jej házet do
jednoho pytle s nidulansy - jsou jim sice hodně blízké, ale rozdíly
tady jsou, včetně výskytu na dvou značně omezených místech,
oddělených docela vysokými horami, viz obr. 2.
 |
|
Obr. 10 — Th. rinconensis ssp.
palomaensis s květy,
La Luz, únor
2003, foto © P. Pavlíček
|
Až po delší chvíli příjemně strávené mezi
palomaensisy jsme si uvědomili, že stojíme na samotném okraji Paily,
na vyvýšené plošině, která se mírně svažuje k jihozápadu, a že
oblast na které rostou thelokaktusy je opravdu malá. (Autoři popisu
uvádějí svůj odhad 10 arů.) Je to jen jakási mikropopulace, a nechce
se věřit, že nikde kolem už se tyto, nebo podobné rostliny
nevyskytují, jak uvádějí zprávy cestovatelů. (Výskyt palomaensisů
asi 2 km severněji, zmíněný ve speciálu Thelocactus z roku 2008 je
zatím nedoložený.) Vzhledem k tomu, že předhůří Paily měří po obvodu
téměř 200 kilometrů a je dosti obtížně dostupné, zdá se nám, že by
se tady časem mohlo ještě něco zajímavého najít.
 |
|
Obr. 11 — Th. rinconensis ssp. palomaensis s květy,
La Luz, únor
2003, foto © V. Zatloukal
|
Společně s palomaensisy se vyskytuje i několik dalších kaktusů,
především Ariocarpus retusus, s početnými kristátami. Podle
údajů doprovázejících původní popis by jich tady měly být desítky,
my jsme ale, i když bez zvláštního hledání, viděli jen pár kusů.
Vypadaly ovšem moc pěkně, a tak jsme si je také vyfotili, i když
tyhle potvůrky nejsou právě našimi oblíbenci.
 |
|
Obr. 12 — Ariocarpus retusus, kristáta, La Luz, červen 2004
|
Našli jsme zde také ojedinělé exempláře
Coryphantha neglecta, Ancistrocactus scheerii a
Epithelantha micromeris.
 |
|
Obr. 13 — Th. rinconensis ssp. palomaensis na
lokalitě La Luz, březen 2012
|
Na závěr ještě zbývá porovnat dojmy z návštěvy letní 2004 a jarní
2012, jako jsme to udělali v předchozích příspěvcích. Podruhé jsme
zajeli autem o kousek dál na jih a odtud pokračovali velmi pohodlnou
chůzí do mírného kopce až na místo. (Připadalo nám to až téměř
nesportovní…)
 |
|
Obr. 14 — Th. rinconensis ssp. palomaensis na
lokalitě La Luz, březen 2012
|
Tentokrát byla celá lokalita značně vyprahlá a kaktusy
seschlé. Palomaensisy však vypadaly překvapivě dobře, měly
dozrávající plody i poupata, ale otevřený květ opět ani jeden.
Nafotili jsme jich opět docela dost a 4 snímky jsou tady, obr. 13 -
16.
 |
|
Obr. 15 — Th. rinconensis ssp. palomaensis, silněji
vytrněný exemplář
s dozrávajícími plody a poupaty, La Luz, březen
2012
|
Nejhůře vypadaly porosty A. lechuguilla a
také kristátní ariáky - suché věnce žlutých hrbolů byly dostatečně
výmluvné. Je jasné, že ani kaktusy si nelibují ve velkém suchu, a
jako všechno živé milují vodu.
 |
|
Obr. 16 — Th. rinconensis ssp. palomanensis, tento
jedinec to moc nepřehání
s trny, ale zato nešetří poupaty, La Luz,
březen 2012
|
Jsme zvědaví, jaké zprávy z Mexika přivezou naši
cestovatelé letos,
jestli již trochu pršelo, nebo období velkého
sucha trvá dál.
|
