|
Vyprávění o našich třech cestách do oblasti Sierra
de la Paila dnes uzavřeme stručným přehledem některých dalších
kaktusových druhů, které jsme tam viděli a které se nám podařilo
vyfotografovat tak, abychom je mohli předvést v co nejlepším světle.
 |
|
Obr. 1 — Sierra
de la Paila z Google Earth s vyznačením míst,
které se vztahují k tomuto příspěvku
|
Začneme opět u Estación Marte a kopce El Pilar. Je
tady totiž známá lokalita Ariocarpus kotschoubeyanus var.
macdowellii. Připomeňme, že A. kotschoubeyanus je
rozšířený na velkém území Mexika, vytváří mnoho mikropopulací a v Paile
dosahuje severní hranice svého výskytu. Tato severní forma, popsaná
Backebergem jako var. macdowellii, je v našich sbírkách velmi
častá a oblíbená. Měla by být ze všech „koček“ nejmenší a nejdříve
dospívat do květuschopnosti. Pamětníci často vzpomínají, jaké
spousty jich tady u Est. Marte před lety viděli. Nevíme, do jaké
míry tyto milé rostlinky opravdu postihlo již zmíněné klučení
zdejších pozemků, my jsme je poprvé našli až vloni, v blízkosti
osady, na typické lokalitě, kterou „kočky“ tak milují, tedy na holé
ploché pláni, zapuštěné ve světlém vyschlém bahně. Nebyly jich sice
spousty, ale pár desítek kousků jsme viděli. V jejich blízkosti, ale
již ve štěrkovém terénu, se vyskytovaly docela pěkné „horizontíky,
které bylo možné také fotografovat s horou El Pilar v pozadí.
 |
|
Obr. 2 — Ariocarpus
kotschoubeyanus var. macdowellii s horou El Pilar
od západu,
Est. Marte, březen 2012
|
 |
|
Obr. 3 — Ariocarpus
kotschoubeyanus var. macdowellii z blízka,
Est. Marte, březen 2012
|
Dalším ariokarpusem, který se v Paile vyskytuje je
A. fissuratus/lloydii. Někteří autoři jej označují za
fissuratus, jiní za fissuratus var. lloydii, ještě
další za fissuratus var. intermedius. Zdejší exempláře
by však měly dosahovat rekordní velikosti - až 30 cm v průměru! My
jsme bohužel našli jen mnohem menší kousky, a to na západním
předhůří, společně s Th. nidulans nebo Th. wagnerianus.
Květy jsme zastihli jen na jedné lokalitě u Zona de Minas, asi 13 km
severně od Nuevo Yucatán.
 |
|
Obr. 4 — Ariocarpus
fissuratus,
Zona de Minas, červen 2004
|
 |
|
Obr. 5 — Ariocarpus
fissuratus s květy, ve společnosti dekorativních
vranečků,
Zona de Minas, říjen 2003
|
Ariocarpus retusus jsme našli jen na východní
straně Paily, na lokalitě Th. rinconensis ssp. palomaensis
u La Luz, pověstné mnoha kristátními exempláři tohoto „ariáku“.
 |
|
Obr. 6 — Ariocarpus
retusus na lokalitě La Luz, červen 2004
|
Velmi zajímavým a bizarním kaktusem je
v Paile nepochybně Astrophytum capricorne/ senile.
Vyskytuje se tady totiž ve zvláštní formě, která je
označována jako A. capricorne var. minor,
nebo také A. senile var. aureum. Tyto
rostliny mají dlouhé a husté tmavé trny, které jsou
v temeni světle žluté a mají více či méně vločkovaná
těla. Z hlediska škatulkování astrofyt do historicky
zavedených druhů a variet je to něco dosti nepatřičného.
Jak kdysi prohlásil milovník a znalec rodu
Astrophytum Roman Staník – takové rostliny by raději
neměly vůbec existovat.
Při zběžném nahlédnutí do moudrých knih jsme
zjistili, že mezi odborníky rozhodně nepanuje názorová shoda – např.
Hunt (2006) uvádí A. capricorne bez dalších variet či
poddruhů a A. senile považuje za jeho synonymum. To je ovšem
pro naše kaktusáře sotva přijatelné, vzhledem k tomu, že A.
senile popsal A. V. Frič a k dlouholeté tradici pěstování
významných sbírek astrofyt v naší zemi. Je to tedy i pro nás
astrofytum „senile aureum“. Snad největší a nejhezčí
exempláře jsme viděli na naší lokalitě „U astrofyta“, 6 km severně
od Nuevo Yucatán. Že tyto kaktusy mají v přírodě opravdu mimořádně
účinnou kamufláž, ukazují následující obrázky.
 |
|
Obr. 7 — Astrophytum „senile
aureum“ mladá rostlina s hustým vločkováním
na lokalitě „U astrofyta“, říjen 2003
|
 |
|
Obr. 8 — Astrophytum „senile
aureum“, mladý jedinec s řídkým vločkováním
a charakteristickou čupřinou zlatých trnů na temeni,
lokalita „U astrofyta“, červen 2004
|
 |
|
Obr. 9 — Astrophytum „senile
aureum“, velký starý exemplář bez vloček,
na lokalitě „U astrofyta“, červen 2004
|
 |
|
Obr. 10 — Astrophytum
„senile aureum“ na lokalitě 3 km jižně od Nuevo
Yucatán,
říjen 2003
|
Fascinujícím kaktusem je určitě Leuchtenbergia
principis. Vyskytuje se roztroušeně na velkém území Mexika,
nikde není příliš hojná a v Paile se blíží severní hranici svého
výskytu. Také její kamufláž se osvědčuje skvěle, dosti často jsme ji
viděli téměř dokonale schovanou v okolní vegetaci. Obvykle ale
nevypadá moc pěkně, zejména díky zaschlým tuberkulím, a ještě nikdy
jsme ji neviděli kvést. U odbočky na Rancho los Tres, asi 10 km
severně od Nuevo Yucatán jsme našli pár kousků, které patřily k těm
pohlednějším.
 |
|
Obr. 11 — Dobře
maskovaná Leuchtenbergia principis
u odbočky na Rancho Los Tres, říjen 2003
|
Lophophora williamsii je kaktus s mimořádnou
pověstí, dobře známý i mnoha nekaktusářům. V Mexiku se vyskytuje
rovněž na velkém území, takže se s ní potkáme poměrně často, ale
mnohdy to není zvláště estetický zážitek. Pěkné exempláře jsme
fotografovali na lokalitě u Zona de Minas, kde se dobře vyjímaly na
skalnatém podkladu.
 |
|
Obr. 12 — Lophophora
williamsii, Zona de Minas, červen 2004
|
Kvetoucí lofofóry jsme zastihli u Hipólito, na
štěrkovité pláni, společně s Echinocactus horizonthalonius.
O rozkvetlých „horizontících“ jsme již psali, ale nemůžeme si
odpustit ještě další dva obrázky.
 |
|
Obr. 13 — Echinocactus
horizonthalonius na lokalitě u Hipólito,
vlevo v dálce na obzoru je přehrada Presa del Tulillo,
červen 2004
|
 |
|
Obr. 14 — Echinocactus
horizonthalonius, jeden z mnoha rozkvetlých jedinců,
Hipólito, červen 2004
|
U Hipólito se ovšem dají najít i jiné kaktusy,
především Echinomastus mariposensis. Tento druh se vyskytuje
v severní části Chihuahuašské pouště a zasahuje i do Texasu. Náš
starý přítel Breck Breckenridge z USA jej tam kdysi výstižně nazval
„pouštní krysou“. Poslal nám několik exemplářů dvou dosti odlišných
texaských forem, které jsme pak měli dlouhou dobu ve sbírce,
naroubované na Trichocereus pasacana. Proto naše setkání s mariposensisem
v přírodě bylo jako shledání s dobrým známým, i když mexická forma
je od těch texaských dosti odlišná.
 |
|
Obr. 15 — Echinomastus
mariposensis, Hipólito, červen 2004
|
V oblasti Paily se vyskytuje také
několik druhů koryfant. Příslušníci tohoto rodu většinou
kvetou v létě, a tak během hlavní cestovatelské sezóny -
na jaře a na podzim, moc pozornosti na sebe nepřitahují.
Nám se podařilo vidět, vyfotit a určit asi 5 druhů:
Coryphantha difficilis u Hipólito, C.
pseudoechinus mezi Est. Marte a u Nuevo Yucatán,
C. poselgeriana/valida u Zona de Minas, C.
salinensis u Las Coloradas a C. neglecta u La
Luz.
 |
|
Obr. 16 — Coryphantha
pseudoechinus,
15 km severně od Est. Marte, říjen 2003
|
 |
|
Obr. 17 — Coryphantha
poselgeriana /valida,
Zona de Minas, červen 2004
|
 |
|
Obr. 18 — Coryphantha
salinensis na hlinité pláni u Las Coloradas,
v pozadí bouřkové mraky nad Pailou, červen 2004
|
Pro tentokrát se s Pailou a jejími kaktusy loučíme a
věříme, že se tam ještě někdy podíváme. Možná jsme i naše čtenáře
přesvědčili, že návštěva tohoto místa opravdu stojí za to.
|
