Kolem dnešního Zócala se kdysi rozkládalo Moctezumovo sídlo TENOCHTITLÁN, hlavní město Aztéků. Z něj dal Cortéz postavit nynější Národní palác, kde úřaduje mexický prezident.

Dominantou náměstí je však CATEDRAL METROPOLITANO se sousedním kostelem SAGRARIO METROPOLITANO, tvořící harmonický celek.

Procházíme napříč náměstím lenošivě a bez chvatu, s typickým mexickým “maňana”. Určili jsme si směr a pěšky se chceme vrátit k Milanovu domu. Máme na to čtyři hodiny.

Ulicí Francisca Madera, kolem třetí nejvyšší budovy města, Torra Latino-Americana, která je stará 40 let a přežila několik zemětřesení, se dostáváme k BELLAS ARTES, Paláci krásných umění. Tato skvělá secesní stavba z roku 1934, se podobně jako jiné španělské stavby propadla do bahnitého podloží o čtyři metry.

Parkem ALAMEDA CENTRAL přicházíme ke kostelu SANTA VERACRUZ, kde si u pouličního stánku dáváme tacosy. Oblíbené jídlo, které má spoustu variací. Na tortillu se naloží různé náplně masa se zeleninou nebo jen zelenina. Co stánek, to jiný tacos. Jsme nasyceni za pás pesos.

Pomalu se loudáme směrem k ulici Reforma, což je nejdelší ulice města. Na ní sledujeme chování místních řidičů autobusů. Ti naši by se mohli přiučit. 5 metrů, slovy pět, před autobusovou zastávkou mávne muž na autobus a ten mu zastaví. Autobus popojede zbylých pět metrů a přibere další pasažéry na zastávce. To nebyla v žádném případě výjimka. Zažili jsme případy, že si cestující přál kdekoli zastavit a také se tak stalo. Včetně středu frekventované křižovatky.

U nás mně řidič ČéEsÁDé příjemným hlasem sdělil, když jsem ho požádal o zastavení na autobusové zastávce, že to nemá v jízdním řádu a klidně jel dál.

Tady se s Pavlem nepohodneme o směru naší cesty. Přesvědčuji ho, že letadla nalétavající ze severu přelétavají před Milanovým domem a ukazují nám směr. Nedá se přesvědčit a míří jinam.

Mám o něj obavy, ale uklidňuji se tím, že má adresu a taxiků je všude plno.

Ulice v centru města připomínají galerii pod oblohou, plnou soch a sousoší. Postavičky z historie Mexika. Dominantou Reformy je MONUMENTO A LA INDEPENDENCIA – Pomník nezávislosti, kterému se spíše říká EL ANGEL – Anděl. Na vysokém sloupu stojí anděl s podobou lepé ženy, s obnaženými ňadry a roztaženými křídly. V pravé ruce drží vavřínový věnec vítězství.

V jeho pozadí se vypíná vrch CHAPULTEPEC, v jazyce Aztéků Návrší kobylek. Španělští vícekrálové si na něm nechali postavit letní rezidenci stejného jména, kterou později využíval i habsburský císař Maxmilián.

Dnes je v něm Národní historické museum. V době Cortézova nájezdu na Aztéckou říši na něm měli španělé svůj tábor. Kopec byl údajně plný hadů a indiáni se mu raději vyhýbali.

Sedím v parku nedaleko Milanova domu, když se ke mně přišourává Pavel. Není třeba slov. Chvíli posedíme a sledujeme místní policajty, kteří u nedalekého stolu hrají karty. Pouliční pěšáci. Neprůstřelné vesty, těžké kolty a horská kola. Vlastně to pěšáci nejsou. Není co závidět.

Paní domu nám připravila skvělou večeři. Po ní Milan staví na stůl třílitrovou láhev koňaku a nabízí doutníky na kouření obouruč. Tak jsou velké. Když vykouříme první, je půlnoc, psi zalezlí v kuchyni, domácí paní spí a Pavel lapá po vzduchu.

Láhev má asi někde díru.

“Dejme si ještě jeden,” říká Milan někdy v jednu v noci a Pavel rezignuje.

Proklepali jsme celou naši cestu. Co jsme našli, co ne, kam příště. To nabudí každého kaktusáře. Co je za tím kopcem?

Je čtvrtého listopadu. Máme celodenní turistický plán – Antropologické muzeum a zoologickou zahradu. Muzeum leží na Reformě, nedaleko kopce Chapultepec. Vstup připomíná nástup do letadla. Nadměrná zavazadla do úschovny, rentgen a hlídka vojáků se samopaly. Na nádvoří obdélníkové budovy je stylizace stromu s padající vodou. Kolem plno dětí ve školních uniformách.

U vstupu je nápis:

TODA LUNA. TODA AŇO.

TODO DIA. TODO VIENTO.

CAMINA Y PASA TAMBIEN.

TAMBIEN TODA SANGRE LLEGA

AL LUGAR DE SU QUIETUD.

Ve volném překladu:

Celý měsíc. Celý rok.

Celý den. Každý vítr.

Kráčí a proletí také.

Také všechna krev spěje

na místo ticha.

Expozice zaměřené na jednotlivé indiánské kultury mně vyrážejí dech. Opracování různých minerálů do sošek, posmrtných masek a nástrojů je obdivuhodné. Keramika, obsidiánové nástroje, architekrura. U mayské lebky čtu nápis: INCISIVOS CENTRALES Y LATERALES SUPERIORES. Další exponáty ukazují napravované zlomeniny kostí. Kolem nich obsidiánové skalpely.

V době příchodu Evropanů do Mexika měli mexičané chirurgii na vyšší úrovni, než evropané. Měli větší praxi.

Nádvořím prochází skupina francouzských turistů – důchodců. Skupinky mexických školáků dělají kravál, který nedokáže utlumit ani policejní píšťalka. Jako lavina. Uvnitř jsou však tiše. Jejich stejnokroje smazávají sociální vrstvy a před památkami svých předků se chovají velmi důstojně.

Muzeum je velmi rozsáhlé. Patrové budovy ukrývají mnohé fragmenty staveb. Portály, sloupy, sochy. S Pavlem máme jiný rytmus prohlídky, takže se záhy ztrácíme. Potkáváme se ještě na nádvoří, abychom se rozešli úplně.

Před opuštěním muzea, někdy v půl druhé, jej marně hledám. Odcházím sám.

Před muzeem si dávám takosy a coronu extra. Přecházím přes silnici k chapultepeckému parku. U vchodu do parku zažívám minišok. Mexičanka tam sedí na minižidli a prodává holandské kaktusy s typickými papírovými květy. V zemi nádherné flóry se prodávají živinami naducané rostliny z Evropy. Co dokážou obchodníci je neuvěřitelné.

Park je velmi rozlehlý, protkaný jezírky, po kterých se dá jezdit na zapůjčených lodičkách. Rodiče s dětmi, plno turistů, pouťové atrakce a stánky se suvenýry.

Vstupuji do ZOO. Vstupné po mně nikdo nechtěl.

Zoologická zahrada není velká, ale perfektně zařízená a upravovaná. Na každé pěšině je patrola a zřízenec, který zametá spadané listí. Všude plno zeleně. Voliéry i výběhy dle nejnovějších parametrů. Lvi ve volném výběhu vypadají jako v přírodě, zrovna tak medvědi, kteří se koupou pod umělým vodopádem.

K nejvzácnějším chovancům asi patří pandy a PERROAZTECA – aztécký pes.

Parádní je pohled na lachtany, které si můžete prohlédnout z nadhledu i z podhledu, ze suterénu akvária.

Kolem poletují kolibříci, kteří nepatří do inventáře zahrady, ale perfektně jej doplňují.

Opouštím zahradu a přecházím parkem ke CASTILLO DE CHAPULTEPEC. K samotnému zámku se dá dojet malým vláčkem pro turisty. Nechám se zlákat.

Z terasy zámku je výhled na Reformu a centrum města. I zde je početná sochařská výzdoba.

(pokračování příště...)

Trnitým Mexikem, část 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18
Trochu Mexika neuškodí (1/2001)

Postřehy z mexické kuchyně - část I. (1/2001)

Setkání u Viescy (4/2001)

Trampování v Mexiku (5/2001)

Návštěva v Jaumave, část 1, 2 (6-7/2001)

Ekologie po mexicku (8/2001)