Ať jsi v Mexiku poprvé nebo podesáté, ať tě tam táhnou lidi, památky nebo příroda a v našem případě samozřejmě kytky, nelze si nevšimnout jedné věci. Mexičani netrpí přehnaným smyslem pro pořádek.

Jestli v okolí osamělé chýše někde v pustině leží zapomenutá, ojetá pneumatika vedle starého, dávno nepoužívaného šicího stroje a celá scenérie je vylepšená několika prázdnými lahvemi ze zeleného skla, potom v okolí měst jsou lány odpadků nejrůznější kvality, přičemž věčně pofukující vítr dál a dál rozšiřuje smetišťové království.

Je zajímavé, jak tento stav berou v potaz někteří čeští kaktusáři:

Vojta Myšák – zastánce „plošné ekologie” mexického typu. Tvrdí, že tento způsob je pro přírodu nejšetrnější, protože se nikde nic toxicky nerozkládá ani nehoří jako v případě lokalizovaných, navrstvených skládek v Evropě. Příroda sama se s volnými předměty vyrovná. Je velmi snadné se chovat v Mexiku plošně ekologicky. Jakýkoliv odpad lidské činnosti se prostě kdekoliv v krajině odloží a je „zameteno”.

Vojta je zkrátka přirozený ekologický nepořádník.

Jarda Šnicer – preferuje směr „komunální ekologie”. V lidských sídlištích existují odpadkové koše a definované spolky, které mají likvidaci na starosti. Jarda si myslí, že tento způsob je pro přírodu nejšetrnější, protože oficiální místa nejlépe vědí, co s odpadem. Na místě samém je po našem odjezdu opravdu pořádek, pytle s věčnou „basurou” veze kaktusářské auto do nejbližšího města, kde je hodíme do odpadkové nádoby. Co už ovšem nevidíme, je nákladní auto, které obsah našeho koše vyveze vzorně za město...

Jarda je zkrátka podezřelý ekologický alibista.

Miloš Krejzlík – trempská minulost mu velí chovat se tak, aby vyhověl „úklidové kryptoekologii”, aby nebylo poznat kaktusářské tábořiště. Vše, co nejde jednoduše spálit (plechovky, sklo, PET flašky), pošlapáním zmenšit objem a zakopat. Ohniště zamaskovat. (Bohužel metoda vrácení vyrytého drnu trávy a hojné zalití vodou se v Mexiku moc nevyužije.) No jo, to všechno je krásné, ale co ten odpad pod zemí, jaké procesy s neznámými poločasy rozpadu tam vlastně probíhají, je to takhle vůbec ekologické?

Miloš je zkrátka nebezpečný ekologický diletant.

Často jsme ekologická témata rozebírali, aby ne, když podněty z mexické reality k tomu neustále vybízejí. Jak vidno, nastíněné metody ochrany přírody jsou dostatečně antagonistické, aby zavdaly svým lidským představitelům dostatek příležitostí k „vyjádření” vlastního, nejsprávnějšího názoru.

Zaplaťpánbůh, všudypřítomná tequila, která nejdříve plně přispěla k rozpoutání ekovášní, má nezměrnou sílu donutit lidi se milovat – nejen ekologicky.

Miloš Krejzlík, Olomouc 25. 6. 2001