Typová lokalita Ariocarpus kotschoubeyanus, Las Tablas, San Francisco

Pavel se vydává mezi políčka, já do svahů, kde se záhy kochám krásnými rostlinami Astrophytum myriostigma, Glandulicactus uncinatus, pěknou formou Thelocactus hexaedrophorus, Mammillaria microthele a hezkou rostlinou Coryphantha palmeri.

Pavel našel lofofóru Lophophora difusa var. koeresii. Kotschoubeány ne.

Lophophora koehresii

Na rozložitém stromě, pod kterým jsme zaparkovali, je snad metrákový trs aporokaktusu. Vypadá jako hnízdo hadů.

„Vem si klobouk a jedem,” upozorňuji kolegu, který svou pohlavní pokrývku položil na střechu auta.

Vracíme se do Las Tablas. Česky Prkýnka. Přejíždíme vlakové koleje. U nádraží zastavuje autobus a z něj vystupuje Mexičanka jako z filmu. Červená barva šatů, černá barva vlasů, padajících hluboko na záda. Sexuální ladění. Ševyn zastavil sám. Posílám Pavla do obchodu pro pivo a vychutnávám si tu atmosféru westernového filmu.

Kodrcáme se dál, tradiční kamenitou cestou. Po pravé straně se odkrývá rovina. Písek s jílem, sem tam keřík nebo strom. Ukázkový terén pro kotschoubeány. Parkujeme Ševyna pod osamělým stromem a rozlézáme se po okolí. Právě kolem keříků jsou uhnízděné Coryphantha palmeri a Glandulicactus uncinatus var. wrightii.

Jak se Pavlovi začala rozpalovat hlava, vzpomněl si na klobouk. Abychom jej zachránili, kodrcáme se zpět. Osmnáct kilometrů, čtyřicet minut. Rychleji to nešlo. Klobouk má na hlavě již někdo jiný a oba jsou pryč. A Ševynek si stěžuje na žízeň.

Ariocarpus retusus, poblíž Las Tablas

K večeru se dostáváme do Ciudad del Maíz, městečka na svazích hor. Auto plníme po hrdlo a začínají se ozývat ta naše. V centru města to vypadá jako o pouti. Plno světla, z několika stran řev diskoték. Hlavní třída je nějakých padesát metrů široká. Středem silnice, po stranách pruhy zeleně a další dvě silnice podél domů. Mládež přijíždí k diskotékám dle možností. Někdo na koni, někdo jich má pod kapotou několik desítek. Baví se však bez zábran.

Vybíráme restauraci na hlavní třídě. Celá čelní stěna je otevřená, kolem čisto. Obsluhuje nás starší Mexičanka. Mexické maso, fazole, tortilly. Problém nastává při objednávání pití. Mají jen nealko. Říkám jí, že k takovému jídlu se hodí jen pivo. Neodpoví. Přechází těch padesát metrů přes silnici a v obchodě naproti kupuje pivo. Slušně děkuji. Co to je třetinka piva! Objednávám si další. Ta žena, s prázdnou sklenicí, znovu přechází silnice a trávník. Když pivo staví přede mne, ozve se Pavel: „Já bych chtěl také.” Zvládla to bez infarktu.

Noc trávíme v pustině mezi křovím, obklopeni hýkáním oslů a poštěkáváním kojotů. Při rozbřesku se přidávají havrani. Jen kousek od noclehu je naleziště rostliny Turbinicarpus jauernigii. Pavel to plánuje na rychlovku, protože tu byli loni a najdeme je rychle.

První návrší jsem ani nedosáhl a Pavel se již vrací, že tam to není. Zkouší druhé, já si zatím fotím jiné kaktusy. Z druhého přímo utíká a křičí: „Tam to také není.”

„Vždyť jsi tam ani nevylezl,” namítám.

„Kolem nohou mně projel ten černý had, co jsme ho viděli u Las Tablas,” vysvětluje.

Zkoušíme to znovu na prvním návrší. Pod temenem si dělám fotku s hezkým sloupem Ferocactus stainesii. Jsou zde i Ariocarpus retusus, Astrophytum myriostigma a hezká Leuchtenbergia principis var. minima.

Astrophytum myriostigma, Las Tablas

Teprve na temeni nacházíme, mezi štěrbinami skal, hledaný turbiňák. Po fotografování sestupujeme dolů. V rovině jsem vlezl do nějakého močálu. Všude sucho, jen já mám zaprasené boty. Vytrhl jsem ze země nějaký proutek, odlomil listí a očistil si jím boty. Nakonec jsem jej strčil do kapsy, kdyby se ještě hodil.

Neměl jsem v úmyslu pašovat rostliny z Mexika, ale na ten kolík jsem zapomněl. Po návratu domů visela bunda měsíc v garáži, než manželka prohlásila ať si vyčistím kapsy, že mi ji vypere. Nalezený kolík neznámého keříku byl stále zelený. Strčil jsem jej do hlíny a dal do skleníku. Na jaře obrazil skvělými lístky. Nechtěný import se má čile k světu.

Při sjezdu k Tule nás staví „fytocontrol”. Na stanovišti mají dva plamenomety, aby mohli zničit nežádoucí kontraband rostlinného původu. Říkám Pavlovi, že by nás museli spálit oba. Projíždíme bez problémů.

lokalita Ariocarpus agavoides

Nedaleko Tuly roste Ariocarpus agavoides. Kdysi o něm psal Habermann, že je již téměř vyloučené najít jej na původním stanovišti. Místní lidé jej nabízeli zájemcům ze svých příručních skladů, a že historie agavoidesu v Mexiku spěje ke smutnému konci.

Trochu pravdy na tom je. Pašování do Spojených států kvůli výdělku, půdní eroze na nalezišti a nedaleké rozrůstající se smetiště. Přesto jsme nalezli několik jedinců. Některé nás vítaly, z velké dálky viditelnými květy, i když jejich tělíčka byla slita s listím a kamením.

Kolem roste hezká forma Echinocactus horizonthalonius. Menší ploché rostliny, ale kvetoucí. A krásně rostlý Echinofossulocactus pentacanthus.

Obcházím strže vytvořené vodou. Jsou hodně hluboké. Přes některé vedou přírodní mosty. Nabývám přesvědčení, že na tomto místě vydrží agavoidesky velmi dlouho.

Ariocarpus kotschoubeyanus

var. albiflorus - pupeny

Ariocarpus kotschoubeyanus

var. albiflorus - květ

Domov nepatrného kaktusu však zabírají lidé. Na jedné straně silnice se již staví nějaká fabrika, na té druhé se připravuje staveniště. Keře jsou vysekány na hromadách, půdní eroze splavuje rostliny. Flóra ustupuje fauně. Kotschoubeány nacházíme rychle. Mají pupeny, které vyčuhují z písku. Doufám, že ne poslední. Kdoví, kolik jich zde přežije.

(pokračování příště...)

Trnitým Mexikem, část 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11 (2-12/2001)
Trochu Mexika neuškodí (1/2001)

Postřehy z mexické kuchyně - část I. (1/2001)

Setkání u Viescy (4/2001)

Trampování v Mexiku (5/2001)

Návštěva v Jaumave, část 1, 2 (6-7/2001)

Ekologie po mexicku (8/2001)