Oploceným Mexikem (25)


Za městečkem Mapimi v Durangu, směrem na západ, hodláme najít Echinomastus durangensis var. mapimiensis. K večeru hledáme útočiště u vesnice San Miguel, před hradbou vysokých hor. Pod námi je velké údolí plné rančů. Žádná orná půda. Extenzivní pastva, nebo hangáry na kuřecí maso. Levná výroba nejméně kvalitního masa. Někdo jej považuje za dietní. Je to jeho věc. Kolem hangárů poletují supi. Čekají na jedince, kteří nepřežijí rychlý růst. Obsluha je vyhodí do křoví a supi to „uklidí”. Ti, co přežijí jsou nabízeni ve stáncích po celém Mexiku jako skvělé „pollo asado”, „pollo a la parrilla”, či jiné.

Durango
Nádhera Duranga

Sedíme u ohně a kávy. Luboše trápí střeva a on je nějakým jílovým medikamentem. Moctezumova pomsta se plíží i k Pavlovi. K našemu táboru naopak plačtivé vytí kojotů. Zkouším je napodobit. Odpověděli a zbaběle utekli. Ještě několikrát se ozvali z velké dálky. Večer nemá chybu. Pohled do plamenů ohýnku uklidňuje a dává křídla.

Je neděle 23. září. Okolí našeho tábora obývá Coryphantha delaetiana, Ferocactus hamatacanthus a Mammillaria lasiacantha.

Slunce se opírá do vysokých skal pohoří Sierra La Muerte. Pohoří smrti. Uprostřed skal se černají díry nějakých jeskyní. Prolézáme nezbytným plotem u silnice. Terén je rozervaný erozí. Štěrkovité podloží trápí naše nohy. Ve stínu stromů si ustlalo stádo několika hubených krav. Náš příchod jim není vhod. Vyskočí. V první chvíli není jasné, kdo bude utíkat. Krávy jsou mohutnější a dávají najevo, že jsou doma. Stojí proti nám, jako husiti proti všem. Jsou zbabělejší. Jen prach mezi křovím ukazuje jejich cestu.

Luboš s Pavlem někde zmizeli. Cestou se objevuje Mammillaria potsii, Coryphantha delaetiana a Echinocereus pectinatus. Nasazuji roubík a snažím se dostat blíž k jeskyním. V poledne sedím na vyvýšené skále v půli cesty k nim. Málo mě pobízely, málo mě hnaly. Škoda.

Strmým řečištěm kamení sjíždím dolů. Až pod kopci se potkávám s kolegy. Po masťácích ani památka. Míříme přímo, přes výmoly, řečiště, pískoviště a ploty k autu. Ten oddech. Vyzout páchnoucí boty, nahradit je sandály a nechat chodidla provětrat. Maňana.

Echinomastus unguispinus
Echinomastus unguispinus

Vracíme se přes Mapimi na východ. Ospalé město. Na náměstí dům, který má opravenou fasádu v přízemí, v prvním patře zatlučená okna a střechu na spadnutí. Zašlá sláva.

Za městem je odbočka doprava, do turistické oblasti. My se dáváme opačně. Nedaleko hlavní silnice obdivujeme skvělé rostliny Echinomastus unguispinus, snad je to ta forma mapimiensis. S nimi roste Thelocactus bicolor, Coryphantha delaetiana a miniaturní Mammillaria penispinosa. To, co jsme hledali celé dopoledne, je tady na dlani.

Vracíme se k silnici na Jimenez. V údolí jsou hangáry na libové kuřecí maso. Objevují se i farmy na kvalitní hovězí, ale ty mají nevýhodu v přísunu krmiva. Kolem silnice jsou obdelníková pole ohraničená nízkým valem. Na pole se potrubím dopraví voda, která živí vojtěšku, potřebnou pro dobytek. Bez závlahy by neměla šanci na přežití. Ani ten dobytek.

V Ceballos podjíždíme dálnici a zkoušíme východní směr od Mapimi. Z údolí vystupují kopce vulkanického původu. Slunce je probarvuje, střídá se bílá, béžová a černá barva. Zpečený minerál má na povrchu krásné krystaly křemene.

Jen zastavím, kolegové jsou jak koně. Mizí mně z dohledu. Kopec před námi je jen mírně porostlý keři. Šutry pod nohama se třpytí a jak se blížím k vrcholu, přibývají kameny podobné nařezaným špalkům dřeva. Jakoby je nasraný dřevorubec, kterému zapomněli zaplatit, rozházel do okolí. Jsou hnědočerné a třpytivé. Mezi nimi je nádherný Echinocereus pectinatus s výrazně červenými trny, Coryphantha delaetiana, Hamatocactus hamatacanthus, Thelocactus bicolor var. tricolor a nám neznámá zelená plochá mammillarie.

pokračování příště…

 

 


Vladimír Basovník
e-mail: bavl@centrum.cz
 
 

(C)

zpět