|
Za městečkem Mapimi v Durangu,
směrem na západ, hodláme najít Echinomastus
durangensis var. mapimiensis. K večeru
hledáme útočiště u vesnice San Miguel, před
hradbou vysokých hor. Pod námi je velké údolí
plné rančů. Žádná orná půda. Extenzivní
pastva, nebo hangáry na kuřecí maso. Levná výroba
nejméně kvalitního masa. Někdo jej považuje za
dietní. Je to jeho věc. Kolem hangárů poletují
supi. Čekají na jedince, kteří nepřežijí
rychlý růst. Obsluha je vyhodí do křoví a supi
to „uklidí”. Ti, co přežijí jsou nabízeni
ve stáncích po celém Mexiku jako skvělé „pollo
asado”, „pollo a la parrilla”, či jiné.
 |
Nádhera Duranga
Sedíme u ohně a kávy. Luboše
trápí střeva a on je nějakým jílovým
medikamentem. Moctezumova pomsta se plíží i k Pavlovi.
K našemu táboru naopak plačtivé vytí kojotů.
Zkouším je napodobit. Odpověděli a zbaběle
utekli. Ještě několikrát se ozvali z velké
dálky. Večer nemá chybu. Pohled do plamenů ohýnku
uklidňuje a dává křídla.
Je neděle 23. září. Okolí našeho
tábora obývá Coryphantha delaetiana,
Ferocactus hamatacanthus a Mammillaria
lasiacantha.
Slunce se opírá do vysokých
skal pohoří Sierra La Muerte. Pohoří smrti.
Uprostřed skal se černají díry nějakých jeskyní.
Prolézáme nezbytným plotem u silnice. Terén je
rozervaný erozí. Štěrkovité podloží trápí
naše nohy. Ve stínu stromů si ustlalo stádo několika
hubených krav. Náš příchod jim není vhod.
Vyskočí. V první chvíli není jasné, kdo
bude utíkat. Krávy jsou mohutnější a dávají
najevo, že jsou doma. Stojí proti nám, jako
husiti proti všem. Jsou zbabělejší. Jen prach
mezi křovím ukazuje jejich cestu.
Luboš s Pavlem někde
zmizeli. Cestou se objevuje Mammillaria potsii,
Coryphantha delaetiana a Echinocereus
pectinatus. Nasazuji roubík a snažím se
dostat blíž k jeskyním. V poledne sedím
na vyvýšené skále v půli cesty k nim.
Málo mě pobízely, málo mě hnaly. Škoda.
Strmým řečištěm kamení sjíždím
dolů. Až pod kopci se potkávám s kolegy. Po
masťácích ani památka. Míříme přímo, přes
výmoly, řečiště, pískoviště a ploty k autu.
Ten oddech. Vyzout páchnoucí boty, nahradit je
sandály a nechat chodidla provětrat. Maňana.
 |
Echinomastus unguispinus
Vracíme se přes Mapimi na východ.
Ospalé město. Na náměstí dům, který má
opravenou fasádu v přízemí, v prvním patře
zatlučená okna a střechu na spadnutí. Zašlá sláva.
Za městem je odbočka doprava,
do turistické oblasti. My se dáváme opačně.
Nedaleko hlavní silnice obdivujeme skvělé
rostliny Echinomastus unguispinus, snad je to
ta forma mapimiensis. S nimi roste Thelocactus
bicolor, Coryphantha delaetiana a miniaturní Mammillaria
penispinosa. To, co jsme hledali celé
dopoledne, je tady na dlani.
Vracíme se k silnici na Jimenez.
V údolí jsou hangáry na libové kuřecí
maso. Objevují se i farmy na kvalitní hovězí,
ale ty mají nevýhodu v přísunu krmiva.
Kolem silnice jsou obdelníková pole ohraničená nízkým
valem. Na pole se potrubím dopraví voda, která živí
vojtěšku, potřebnou pro dobytek. Bez závlahy by
neměla šanci na přežití. Ani ten dobytek.
V Ceballos podjíždíme dálnici
a zkoušíme východní směr od Mapimi. Z údolí
vystupují kopce vulkanického původu. Slunce je
probarvuje, střídá se bílá, béžová a černá
barva. Zpečený minerál má na povrchu krásné
krystaly křemene.
Jen zastavím, kolegové jsou jak
koně. Mizí mně z dohledu. Kopec před námi
je jen mírně porostlý keři. Šutry pod nohama se
třpytí a jak se blížím k vrcholu, přibývají
kameny podobné nařezaným špalkům dřeva. Jakoby
je nasraný dřevorubec, kterému zapomněli
zaplatit, rozházel do okolí. Jsou hnědočerné a
třpytivé. Mezi nimi je nádherný Echinocereus
pectinatus s výrazně červenými trny, Coryphantha
delaetiana, Hamatocactus hamatacanthus, Thelocactus
bicolor var. tricolor a nám neznámá
zelená plochá mammillarie.
pokračování příště…
|
