V další vesnici potkáváme nádhernou maminku s dítětem. Jakoby to nebyla Mexičanka, i když je tmavší pleti. Nese kbelík našrotované kukuřice a vedle ní cupitá malý klučík. Ukazuje nám směr.

Před vesnicí Las Antonias, česky Antonínky, vybíháme do terénu. Nacházíme pouze Mammillarii candidu a Coryphanthu palmeri. Vesnice sama je v zapomenutém kraji. Chudobné domky, chlapi postávají na ulici. Kdoví z čeho jsou živi.

Cesta se začíná sklánět. Pořád je všude příliš zeleno. Skály kolem cesty jsou popsané volebními nápisy. Debilita politických stran nezná mezí. Na každé plošině skály je nápis, aby vesničané, kteří neumějí číst, si zapamatovali logo strany. PAN a Paolo, proti němu PRD a Gisela. Dva kohouti na politickém hnoji. Konce známe z domova.

Bustamante - zákoutí živého a mrtvého

Konečně sjíždíme do Bustamante. Všude je plno vody, lidi není vidět. Jen prasata a kozy pobíhají po ulici.

Za městem se stavíme krátce omrknout Thelocactus conothelos var. garcia a Thelocactus tulensis. A před námi jsou známé serpentiny k Tule. Pohoda pro závodníky do vrchu.

Ještě před najetím na silnici k Tule žadoní Pavel o přestávku. Na strmém kopci nad silnicí roste Turbinicarpus pseudopectinatus. Kopec před dvěma lety totálně vyhořel. Staré juky připomínají jen černé sloupy. Černá zem je i pod nohama, přesto pseudopectinatus v omezeném množství nacházíme. A s ním i Mammillaria candida, Thelocactus conothelos, Coryphantha palmeri a Ferocactus echidne. Příroda se brání.

V Tule doplňujeme kalorie. Stánek naproti nemocnice, přímo u silnice. Jeden tacos á 2,5 pesa. Corona za osm. Ptáme se na cestu a hurá na jih. Ariocarpus agavoides, který roste na předměstí Tuly, na místě poznamenaném erozí i člověkem, se konečně našel i jinde. Jižněji od města.

Ariocarpus agavoides jižně od Tuly, Tam.

Teraserie, kterou projíždíme je plná děr naplněných vodou. S obavou do nich vjíždím, maje na paměti Lauerovi grotesky. Snažím se jedním kolem jet po suchém terénu. Po pár kilometrech se objevují vlevo od cesty kopce. Odbočujeme. A sázka, kdo je najde první. V polovině kopce nacházím jedinou rostlinu. Kluci šmejdí jako ohaři, ale prostor je prázdný. Nechávám je a vylézám na vrchol kopce. A stačí jen pokleknout a zaostřit. Je jich zde požehnaně. Ze země však trčí jen špičky bradavek. Rostou tedy trochu v jiné poloze než u Tuly.

Na vedlejším kopci nacházím Coryphanthu wohlschlagerii a C. palmeri, Ancistrocactus uncinatus, Mammillarii af. microthele.

Coryphantha wohlschlagerii, jižně od Tuly, Tam.

Blíží se k nám závoj deště. Sbíháme k autu. Japončík má prázdnou pneumatiku. Rychle vyhazujeme věci z kufru a měníme rezervu. Když končíme, první kapky do nás tlučou.

pokračování příště…