Stát Sinaloa, s rozlohou cca 56 500 km², je úzký pás země rozkládajíci se podél Tichého oceánu a zaujímá necelá 3% národního
území Mexika. Politicky je rozdělen do osmnácti municípií s hlavním
městem Culiacán. Pobřežní pás země měří 656 km a je tvořen mnoha
plážemi, zálivy, poloostrovy, ostrovy a lagunami.
![](Sinaloa_01_n.jpg) |
Obr. č. 1 – Za námi zůstala obec El Pozo, míříme k severovýchodu,
vjíždíme do pahorkatiny |
Pro nás měla Sinaloa v tu chvíli význam jen potud, že tvořila tranzitní území při
naší cestě na Baja California a poskytla nám zhruba dvoudenní
plánovanou odpočinkovou zastávku, při které jsme chtěli nahlédnout
do vnitrozemí na území, které hostí takové rostliny, jako na př.
Echeveria kimnachii z čeledi Crassulaceae a Echinocereus subinermis,
Ferocactus schwarzii, Mammillaria marksiana a Mammillaria
gueldemanniana z čeledi Cactaceae.
Výběr území pro průnik do terénu byl podřízen snaze pokusit se
uvidět to, o co se neúspěšně již řadu let příležitostně pokoušela a
pokouší řada přírodovědců a také kaktusářů – Ferocactus schwarzii. A
to bez ohledu na to, že Sinaloa je nechvalně známá jako území, kde
aktivně operuje jeden z národních drogových kartelů, kartel Sinaloa.
Slovo padlo na municipio Culiacán, které se vyznačujuje relativně
rovinatou topografií terénu s nízkou nadmořskou výškou (0-300 m),
když nejvyšší kopce zpravidla nepřevyšují 500 m n. m. Hlavním
vegetačním typem zde je trnitý les, ale i tropický opadavý les,
často i dubový a smíšený duboborový les. Taková rostlinná
společenstva a takový terén jsou domovem právě pro Ferocactus
schwarzii, jehož výskyt je v tomto municipiu, spolu s výše uvedenými
rostlinami, zaznamenán. Netrpěli jsme přitom naivní představou, ža
na území municipia o rozloze cca 4800 km² vstoupíme do terénu a po
několika krocích jej uvidíme.
![](Sinaloa_02_n.jpg) |
Obr. č. 2 –
Nevěřícně zíráme, obec Tomo se v tu chvíli zdá
nedosažitelná.
Co když zaprší? |
Orientačním bodem pro nás byla přehrada Sanalona a Cerro Colorado
ležící severně od přehrady, když terénem, který nás zajímal, bylo
území rozkládající se mezi přítokem přehrady řekou Río Riyito a
horskou skupinou Cerro Colorado. Výchozím bodem se mělo stát a také
stalo městečko Imala, ležící východně od Culiacánu, na cestě
k přehradě. Přístupovou cestou k Cerro Colorado byla jedna okružní
nezpevněná cesta kolem nepřístupného lesního celku, když k přívozům
přes řeku, které byly tři, byl přístup od severu nebo od jihu.
![](Sinaloa_03_n.jpg) |
Obr. č. 3 – Ano,
tam opravdu jedeme. |
Vyrazili jsme na sever. Do El Pozo to byla hračka, tam ale zpevněná
cesta rázem skončila a k tomu, že jsme okamžitě neskončili i my,
přispělo počasí. Bylo sucho.Terén se změnil na kopcovitý, z cesty se
stala právě vyoraná svážnice, bylo to nahoru a dolů a i když
převážně dolů, byli jsme zpocení z představy cesty zpět. Minuli jsme
obec La Cuesta, což popravdě řečeno nebylo nic víc než nějaký kozí
chlívek. Za několik kilometrů se objevilo pár chýší, náš cíl obec
Tomo a brod na horním toku řeky.
![](Sinaloa_04_n.jpg) |
Obr. č. 4 –
Domorodci jsou přívětiví. Ale rozpaky na obou
stranách,
co tady ti gringos chtějí? |
Řeku bychom překonali, ale za ní už nebyla cesta, ale vyjeté koleje
v zeleném moři, prostě „brecha“. Vjet tam jsme chuť neměli žádnou,
obrátit zpět také ne a tak jsme se začali zajímat o pokračování
v cestě na jih podél řeky, k nižším přívozům. Prý nemožné a
nesjízdné, doprovázeno útrpnými pohledy vesničanů na naše vozidlo.
Zvolili jsme, dle mínění domorodců, nesjízdnou variantu. Po několika
kilometrech jsme jim dali za pravdu, ještě několik desítek metrů a
neodvolatelně bychom tam zůstali.
![](Sinaloa_05_n.jpg) |
Obr. č. 5 – Imala, veřejné termální koupaliště a my,
v osobě
Vítězslava. |
Zpět obcí Tomo jsme pak raději jen projeli, v kritickém úseku
stoupání jsme vystoupili, všechno vyložili a posléze zvítězili, když
Karel prázdné auto na vrchol stoupání skutečně dopravil. Neúspěch se
změnil v úspěch ( jak málo stačí někdy ke štěstí ) a zamířili jsme
do Imaly. Úspěchům toho dne nebyl ještě konec. Našli jsme nocležiště
na veřejném termálním koupališti se všemi požitky, které k takovému
místu patří a posléze i něco, co při dobré představivosti vypadalo
jako jídelna. To, že před tímto zařízením parkovalo velké černé Audi
se zatmavenými skly, dávalo tomu místu sice dobrodružný nádech, ale
hlad byl silnější. Fotografovat Audi jsme si netroufli.
![](Sinaloa_06_n.jpg) |
Obr. č. 6 – Přece
jen jsme našli něco, co vypadalo jako veřejná
jídelna.
Zůstali jsme u huevos al gusto. |
Do rána nám otrnulo, použili jsme druhou variantu, tedy cestu přes Cofradía de Imala na sever. Optimismus nám vydržel jen několik
kilometrů. Sice nás znekliňoval stav vody v řece, ale nic
nenasvědčovalo větším problémům. Jak to bývá, konec přišel náhle.
Cesta se nedvolatelně ponořila do řeky. Vysoký stav vody v přehradě
vyhnal hladinu vodního toku z koryta a vytvořil nepřekonatelné
zálivy.
![](Sinaloa_07_n.jpg) |
Obr. č. 7 – Naše
sestava v očekávání věcí příštích, s výjimkou
fotografky.
Ale ta se ukáže příště. |
Někteří si šli smočit tělo, jiní sledovali motýly, botanizovali,
případně lovili v kalhotách mravence. Následovalo loučení s Imalou,
potažmo se Sinaloa, protože už nic významějšího se na území tohoto
státu neudálo. K budoucímu případnému setkání s Ferocactus schwarzii
jsme určitě přispěli zjištěním, že to zde v žádném případě nikdo
nebude mít lehké. Alespoň nějaký výsledek.
![](Sinaloa_08_n.jpg) |
Obr. č. 8 – Tak a
máme hotovo. |