Mexiko 2014, podzim – Sinaloa

Stát Sinaloa, s rozlohou cca 56 500 km², je úzký pás země rozkládajíci se podél Tichého oceánu a zaujímá necelá 3% národního území Mexika. Politicky je rozdělen do osmnácti municípií s hlavním městem Culiacán. Pobřežní pás země měří 656 km a je tvořen mnoha plážemi, zálivy, poloostrovy, ostrovy a lagunami.

Pro nás měla Sinaloa v tu chvíli význam jen potud, že tvořila tranzitní území při naší cestě na Baja California a poskytla nám zhruba dvoudenní plánovanou odpočinkovou zastávku, při které jsme chtěli nahlédnout do vnitrozemí na území, které hostí takové rostliny, jako na př. Echeveria kimnachii z čeledi Crassulaceae a Echinocereus subinermis, Ferocactus schwarzii, Mammillaria marksiana a Mammillaria gueldemanniana z čeledi Cactaceae.

Výběr území pro průnik do terénu byl podřízen snaze pokusit se uvidět to, o co se neúspěšně již řadu let příležitostně pokoušela a pokouší řada přírodovědců a také kaktusářů – Ferocactus schwarzii. A to bez ohledu na to, že Sinaloa je nechvalně známá jako území, kde aktivně operuje jeden z národních drogových kartelů, kartel Sinaloa.

Slovo padlo na municipio Culiacán, které se vyznačujuje relativně rovinatou topografií terénu s nízkou nadmořskou výškou (0-300 m), když nejvyšší kopce zpravidla nepřevyšují 500 m n. m. Hlavním vegetačním typem zde je trnitý les, ale i tropický opadavý les, často i dubový a smíšený duboborový les. Taková rostlinná společenstva a takový terén jsou domovem právě pro Ferocactus schwarzii, jehož výskyt je v tomto municipiu, spolu s výše uvedenými rostlinami, zaznamenán. Netrpěli jsme přitom naivní představou, ža na území municipia o rozloze cca 4800 km² vstoupíme do terénu a po několika krocích jej uvidíme.

Orientačním bodem pro nás byla přehrada Sanalona a Cerro Colorado ležící severně od přehrady, když terénem, který nás zajímal, bylo území rozkládající se mezi přítokem přehrady řekou Río Riyito a horskou skupinou Cerro Colorado. Výchozím bodem se mělo stát a také stalo městečko Imala, ležící východně od Culiacánu, na cestě k přehradě. Přístupovou cestou k Cerro Colorado byla jedna okružní nezpevněná cesta kolem nepřístupného lesního celku, když k přívozům přes řeku, které byly tři, byl přístup od severu nebo od jihu.

Vyrazili jsme na sever. Do El Pozo to byla hračka, tam ale zpevněná cesta rázem skončila a k tomu, že jsme okamžitě neskončili i my, přispělo počasí. Bylo sucho.Terén se změnil na kopcovitý, z cesty se stala právě vyoraná svážnice, bylo to nahoru a dolů a i když převážně dolů, byli jsme zpocení z představy cesty zpět. Minuli jsme obec La Cuesta, což popravdě řečeno nebylo nic víc než nějaký kozí chlívek. Za několik kilometrů se objevilo pár chýší, náš cíl obec Tomo a brod na horním toku řeky.

Řeku bychom překonali, ale za ní už nebyla cesta, ale vyjeté koleje v zeleném moři, prostě „brecha“. Vjet tam jsme chuť neměli žádnou, obrátit zpět také ne a tak jsme se začali zajímat o pokračování v cestě na jih podél řeky, k nižším přívozům. Prý nemožné a nesjízdné, doprovázeno útrpnými pohledy vesničanů na naše vozidlo. Zvolili jsme, dle mínění domorodců, nesjízdnou variantu. Po několika kilometrech jsme jim dali za pravdu, ještě několik desítek metrů a neodvolatelně bychom tam zůstali.

Zpět obcí Tomo jsme pak raději jen projeli, v kritickém úseku stoupání jsme vystoupili, všechno vyložili a posléze zvítězili, když Karel prázdné auto na vrchol stoupání skutečně dopravil. Neúspěch se změnil v úspěch ( jak málo stačí někdy ke štěstí ) a zamířili jsme do Imaly. Úspěchům toho dne nebyl ještě konec. Našli jsme nocležiště na veřejném termálním koupališti se všemi požitky, které k takovému místu patří a posléze i něco, co při dobré představivosti vypadalo jako jídelna. To, že před tímto zařízením parkovalo velké černé Audi se zatmavenými skly, dávalo tomu místu sice dobrodružný nádech, ale hlad byl silnější. Fotografovat Audi jsme si netroufli.

Do rána nám otrnulo, použili jsme druhou variantu, tedy cestu přes Cofradía de Imala na sever. Optimismus nám vydržel jen několik kilometrů. Sice nás znekliňoval stav vody v řece, ale nic nenasvědčovalo větším problémům. Jak to bývá, konec přišel náhle. Cesta se nedvolatelně ponořila do řeky. Vysoký stav vody v přehradě vyhnal hladinu vodního toku z koryta a vytvořil nepřekonatelné zálivy.

Někteří si šli smočit tělo, jiní sledovali motýly, botanizovali, případně lovili v kalhotách mravence. Následovalo loučení s Imalou, potažmo se Sinaloa, protože už nic významějšího se na území tohoto státu neudálo. K budoucímu případnému setkání s Ferocactus schwarzii jsme určitě přispěli zjištěním, že to zde v žádném případě nikdo nebude mít lehké. Alespoň nějaký výsledek.