|
Naše okružní cesta Mexikem na podzim 2014 nás
přivedla v jejím závěru při průjezdu státem Querétaro i k obci
Peñamiller, na JZ okraj Biosférické Rezervace Sierra Gorda. Nocleh
jsme měli plánován nad obcí Las Aguilas na příjezdném místě na kopci
pod retranslační věží. Tady jsme se ve večerních hodinách toulali
mezi Lophophora diffusa, Astrophytum ornatum, Coryphantha
cornifera, Coryphantha erecta, Ferocactus echidne, Mammillaria
geminispina a Strombocactus disciformis na jejich
přírodních stanovištích a těšili se z nádherné krajiny, která nás
obklopovala.
 |
|
Obr. č. 1 – Časné ráno na
nocležišti nad obcí Las Aguilas. Vstáváme.
Jeden z důvodů proč spát na těchto cestách také v přírodě.
Nádhera.
|
Při večerním ohni jsme se dohodli, že příštího dne
pobyt na tomto místě zkrátíme a značnou část dopoledne budeme
věnovat průzkumu bezprostředního okolí obce Peñamiller. Tato obec
leží v údolí, jímž protéká řeka Extorax těsně míjící východní okraj
zastavěného území obce v místě, kde se stýkají tři rozsáhlé horské
masivy, na jejich úpatí. Přímo nad obcí se zvedá SV výběžek jižního
masivu, kopec s názvem Los Picachos s křížem na svém vrcholu.
Příjezd do obce byl opravdu působivý.
 |
|
Obr. č. 2 – Pohled na obec
Peñamiller od kříže na vrcholu kopce Los Picachos.
V pravém dolním rohu část řečiště Río Extorax.
|
 |
|
Obr. č. 3 – Severovýchodní
výběžek jižního horského masivu
s kopcem Los Picachos nad obcí Peñamiller.
|
Projíždíme obcí a míříme přímo pod příkré
severozápadní svahy kopce Los Picachos, k řece Extorax. Automobil
zastavuje u kovového visutého mostu přes řeku, která má v tu chvíli
tak nízký stav vody, že se líně vleče po kamenech řečiště. Jdeme po
pěšině po levé straně řeky ve směru jejího toku. Řeka se blíží
k vysoké skalní stěně. Tam pěšina uhýbá zpět od řeky a strmá skála
náš pochod zastavuje. Jediná možnost dalšího postupu je přechod
řečištěm na jeho druhou stranu a po dalších cca 30 m zase zpět
v místě, kde se řeka od stěny mírně odklání a dovoluje další pěší
pohyb. Nastává kritický okamžik. Stojíme pod skalou v rozpacích před
zásadním rozhodnutím, překročit řeku, ano či ne?
 |
|
Obr. č. 4 – Visutý most nad
řekou Extorax.
|
 |
|
Obr. č. 5 – Aktuální stav
vody v řečišti, který nijak nemotivuje
místní obyvatele k využívání mostu.
|
 |
|
Obr. č. 6 – Skalní stěna, u
které pěšina končí
a na níž začíná lokalita strombokaktusů.
|
Úhelným kamenem je fakt, že právě v tomto místě
vtékají do řeky splašky a nechutným bílým povlakem potahují v šířce
několika metrů kameny řečiště. Rozhodujeme vždy většinou a většina
je naboso, má nohy podrápané do krve a má na nohou letní sandály.
Jen tři máme pohorky a poměrem 6/1 je rozhodnuto. Avizovaná lokalita
Strombocactus disciformis, který hustě porůstá cca 20 m vysokou
skalní stěnu od výšky 1,5 m až ke hraně terenního zlomu a do
nespecifikované délky, většině za případné zdravotní komplikace
nestojí. Pokus obejít ohyb řeky po visutém mostě přes obec
Sebastianos a zkusit to druhou stranou končí také neúspěšně. Výstup
na Los Picachos je v tu chvíli bezpředmětný, odjíždíme. Rozladění
(každý z jiného důvodu) léčíme krátkou zastávkou v zářezu asfaltové
cesty, kde je široce známá malá lokalita Strombocactus disciformis a
občerstvením u nejbližší benzinové pumpy.
Tuto cestu podél skalní stěny v obci Peñamiller a řeky Extorax,
stejně jako výstup na kopec Los Picachos jsem absolvoval sám
v minulých letech v jarním období, kdy byla řeka zcela bez vody,
přál jsem se tam vrátit a své partnery pro tu myšlenku získat.
Nepovedlo se a tak jim i ostatním čtenářům nabízím pokračování
cesty:
Hustota porostu Strombocactus disciformis na skalní stěně nad
řekou Extorax je imponující. Skalni stěna je exponována k JV,
dosahuje délky 200 – 250 metrů při střední výšce nejméně cca 20 m.
Bezprostřední přítomnost vodního toku dotváří rostlinám vhodné
životního prostředí s mimořádným výsledkem. Stěna netvoří souvislou
plochu, je rozbrázděna mohutnými svislými erozními rýhami ukončenými
vlnami splaveného zemního materiálu. V tomto prostředí s vysokou
vzdušnou vlhkostí populace strombokaktusů hustě osidlují i boční
stěny těchto erozních rýh a toulavý stín, jež stěny vrhají, jim zdá
se vyhovuje, takže vystupují až k terénnímu zlomu. Pohled na celou
lokalitu pořízený z Los Picachos ukazuje poslední obrázek této serie.
Ani výstup na vrchol kopce Los Picachos není ztráta
času. Lze tam vystoupat pěšinou, začínající hned po přechodu
visutého mostu a zvolna v zákrutách vystupuje až ke kříži. Vše, co
v této oblasti roste, je na těchto svazích soustředěno. Velké sudy
Echinocactus platyacanthus, Astrophytum ornatum
o výšce až 1,5 m, ale i echinocereusy, mamilarie, ferokaktusy,
koryfanty aj. Kdo má rád mexickou přírodu, bude spokojen.
Největší odměny se však člověku dostane po výstupu
na samotný vrchol kopce, ke kříži. Při pohledu k severu si udělá
konečnou představu o lokalitě Strombocactus discifornis,
o níž mluvíme v kontextu celého horského prostředí. Při pohledu
k severozápadu shlíží do obce Peñamiller a západněji užasne nad
nekonečným mořem kopců vršících se jeden za druhým v tušení obcí El
Guamúchil, Adjuntas, La Tinaja a to jsou ty nejbližší. Tam, a není
to daleko, rostou člověku nad hlavou, ve svahu u cesty vinoucí se do
nitra hor, jak další populace strombokaktusů, tak třeba i mnohohlavé
trsy populací Lophophora diffusa aj.
Pohled k východu dokresluje poslední obrázek z kopce
na jihozápadním okraji obce. Nekonečné moře hor čeká na ty, kteří
nelitují krok, aby lépe poznali mexickou přírodu v tomto kouzelném
prostředí.
|
