Jsme ve státě Guanajuato. Mammillaria herrerae
albiflora u obce Mineral de Pozos je za námi, začal první den
naší třicetidenní cesty Mexikem. Teď máme náhradní program. Náš
další dnešní cíl je Sierra El Cubo s plánovanými zastávkami El
Vergel a La Sauceda, pak zpět až do San Miguel de Allende pro nové,
snad lepší, auto a restart.
 |
|
Obr. č. 1 – Krajina v okolí El Vergel, lokalita
Stenocactus phyllacanthus.
|
Ujíždíme po Mex 57 na sever, u obce La Granja
odbočujeme k východu. Před námi 9 km prašné cesty k obci El Vergel.
Neutěšená, pustá, kopcovitá a kamenitá krajina téměř bez vegetace.
 |
|
Obr. č. 2 – Typická forma Echinocactus horizonthalonius na cestě k El
Vergel.
|
Při prvním pohledu z auta by si člověk i kaktusy mohl vymýšlet. Tudy
jsem se před třemi lety toulal po obou stranách této cesty a měl
jsem jiné pocity. Nepočítaně mohutných rostlin Ferocactus
latispinus, mezi nimi Coryphantha clavata ssp.
stipitata, posléze Echinocactus horizonthalonius, forma
tak typická pro tuto část státu Guanajuato, na kamenitých svazích po
obou stranách cesty v počtu okrajových trnů a délce a barvě trnů
horních silně proměnlivý Stenocactus penthacanthus,
v balvanitém úseku na svahu k potoku pod cestou nádherné
Mammillaria gigantea a řídce roztroušená Mammillaria nana
ssp. duwei s červeným středním trnem. Sem tam Agave
filifera.
 |
|
Obr. č. 3 a 4 – Mammillaria gigantea a Mammillaria nana ssp.
duwei zde osidlují
balvanité nakupeniny v blízkosti
vysychavého potoka.
|
U obce El Vergel pak ve výchozech matečné horniny to nejlepší z toho
dne, zvláštní forma Stenocactus phyllacanthus. Od té doby
moje srdeční záležitost, mazlíček. Lezl jsem mezi nimi po kolenou ve
výchozech matečné horniny a najednou něco, co jsem považoval
nejdříve za kozí bobky, pak nějakou mamilárii a u toho jsem zůstal.
Až doma jsem objevil, že je to jedna a táž rostlina. Žádná mamilarie,
Stenocactus phyllacanthus a jeho, pro stenokaktusy netypické,
juvenilní stadium. Právě tam jedeme. Není čas na nic jiného. Byl
jsem si jist, že je najdu hned. Nikoliv a bylo to dobře. Jsou tam,
chtělo to jen trochu práce. Navíc tam je i řada dalších výše
zmíněných rostlin, ovšem kromě Mammillaria duwei.Ta chce čas,
který nemáme. Ale je to i tak úspěch a je spokojenost.
 |
|
Obr. č. 5 a 6 – Stenocactus phyllacanthus jako dospělec i jeho
juvenilní stadium.
|
Opět sedíme v autě, před námi je 18 km k obci La Sauceda. Dorazili
jsme, pekelné vedro, vystupujeme na kopec nad obcí. Co vystupujeme,
po nekonečných betonových schodech doslova lezeme k zelené kapličce
na temeni kopce. Křížová cesta, jen ten kříž sebou nemáme. Cesta
opravdu vhodná pro důchodce. Kdo si to vymyslel? No přece já, jeden
z nás. Jsme tam, a když jsme se navzájem vzkřísili, vydáváme se po
temeni za Stenocactus coptonogonus, který tam vzadu spolu s ferokaktusy,
mamiláriemi a koryfantami pokrývá pastvinu na odvráceném úpatí
tohoto i dalších kopců. Vím to, chodil jsem mezi nimi. A šel jsem za
nimi tudy, co teď právě jdeme. Míjíme známé rostliny Ferocactus
histrix a Stenocactus pentacanthus. Bez zájmu. Příliš
kamenů, příliš horka, příliš daleko a téměř žádné síly. Nejde to.
Vracíme se k autu, dáváme občerstvení a odjíždíme.
 |
|
Obr. č. 7 – Sem jsme směřovali a nedošli. La Sauceda, závěr údolí, pastvina,
lokalita Stenocactus coptonogonus.
|
 |
|
Obr. č. 8 – Velké rostliny Stenocactus coptonogonus v tomto údolí.
Desítky? Stovky.
|
Před námi je 23 km k obci San Diego de la Union. Projíždíme městem,
postupně přichází obce San Juan de Pan Arriba a Presa San Franco
s přehradním jezerem téhož jména po naší pravé ruce. Ještě chvíli,
sevření kopců se zužuje, jezero mizí, mění se v potůček a před námi
další přehradní hráz, uprostřed níž zeje obrovská díra - původní
přehrada San Franco. Destruovaná přehradní hráz včetně přítoku do
nového přehradního jezera se ztrácí v neprůchodných zelených
houštinách a zbytcích hráze. Cesta vede dál a mizí mezi kopci.
Stojíme na jihovýchodním okraji Sierra El Cubo, na území přírodního
chráněného území Peňa Alta. Chrání se zde krajinné skalní útvary
spolu s florou a faunou. Také zde jsem strávil na různých místech a
není to dávno, několik dnů. Zelené houštiny tu nebyly. Snadno jsem
se tehdy vyšplhal kolem zničené hráze do svahu za ní a ocitl jsem se
v přírodní botanické zahradě. Ta místa jsem si uložil do paměti a
teď jsem je zamýšlel ukázat svým partnerům.
 |
|
Obr. č. 9 – Stenocactus penthacanthus roste nejen zde na rovinatých
pastvinách,
ale všude na temenech a jižních svazích kopců.
|
 |
|
Obr. č. 10 – Coryphantha clavata stipitata si stanoviště příliš
nevybírá,
najdeme ji kdekoli.
|
Skupina cestovatelů stojí v hloučku mlčky před autem a nevěřícně
zírá na tu hrůzu. Co se to po nich po dnešku tady ještě vlastně
chce? Nejradši bych se neviděl. Ve dvojci vyrážíme najít nějaký
schůdný průnik. Kopřivy po krk, trnité křoví známé jako „počkej
chvíli“, kamenné ohrady s ostnatým drátem, drátěný plot, vyzděné
otvory. Vše znepřístupněno. Někdo určitě ví proč. Čas se nachýlil,
před námi ještě 90 km, výměna auta, nějaké ubytování. Odjíždíme.
A tak svým partnerům i trpělivým čtenářům nabízím několik pohledů za
oponu:
 |
|
Obr. č. 11 – Protržená původní přehradní hráz přehrady San Franco,
v pozadí
ve svahu vykukuje
z houštin Ferocactus histrix.
|
 |
|
Obr. č. 12 – Už za přehradní hrází – Ferocactus histrix.
|
 |
|
Obr. č. 13 – Několik kroků dále to vypadá takto.
|
 |
|
Obr. č. 14 – Jsme o kus dál, blížíme se ke skalním stěnám, ferokaktusů
neubývá.
|
 |
|
Obr. č. 15 – Člověku se nechce věřit vlastním očím.
|
 |
|
Obr. č. 16 – Zpočátku mírné svahy se prudce svažují k
přehradnímu jezeru.
Prostředí je vlhčí, objevují se i sukulenty a epifyty.
|
 |
|
Obr. č. 17 – Nové přehradní jezero přehrady San Franco, někde v dálce San
Diego.
|
 |
|
Obr. č. 18 – Stále vzhůru, Ferocactus histrix řídne,
křoviny ubývají,
vegetace se mění.
|
 |
|
Obr. č. 19 – Na temeni kopce se otevírá široká skalnatá
platforma rozprostírající se
do dálky. Ferocactus histrix střídají
sukulenty rodů Echeveria, Hechtia, Senecium,
Bursera aj. Soukromý majetek, tady všude jsou povoleny lidské
zásahy do vegetace.
Jádrová zona je jinde. Těm kaktusům zde již
zřejmě zvoní hrana.
|
