Mexiko 2014, podzim – La Sierra de Organos
|
 |
Národní park La Sierra de Organos je pohoří, které
se rozkládá na západě státu Zacatecas v municipiu Sombrerete, 20 km
na severozápad od města téhož jména. Je součástí vulkanického pohoří
Sierra de Santa Lucía, která je větví Sierra Madre Occidental,
tvořícího rozhraní s Mexickou náhorní plošinou. Vulkanický původ
pohoří napovídá, že jde o kyselé výlevné horniny a převládající
horninou jsou pak červenohnědé ryolioty. Výšky se pohybují od 2170
(potok La Ciénega) do 2650 m n. m. (Cerro Alto). Vnitřní údolí
pohoří, jimiž prochází přístupová cesta, mají střední výšku 2300 m
n. m. Převládající klima je suché, v nejvyšších partiích mírné.
Průměrná roční teplota představuje 16,6 °C a průměrné roční srážky
613 mm. V jihozápadní části se můžeme setkat i se sedimentárními
horninami konglomerátního typu s vápencem.
 |
Obr. č. 1 a 2 – Západ slunce při večerním příjezdu do La
Sierra de Organos.
|
Potok La Ciénega dělí pohoří na dvě části,
jihozápadní a severní až severovýchodní. Jihozápadní část je méně
erodovaná, tvoří ji víceméně zvlněný skalní povrch s převládajícími
vápencovými skalami. Na sever a severovýchod od potoka se rozkládá
krajina tvořená skupinami ryolitových vrchů, složená z často velmi
erodovaných skalních věží, táhnoucích se převážně severojižním
směrem. Vrchy celého komplexu jsou od sebe odděleny systémem
vniřních údolí vybíhajících mírnými svahy (8-20%) ke skalním věžím.
Údolí jsou přerušována písčitými, nebo kamenitými řečišti. Žádný
potok nemá stálý průtok vody. Rostlinná společenstva jsou zastoupena
dubovým lesem, borovým lesem, duboborovým lesem, jalovcovoborovým
lesem, vegetací kamenitých potoků, vegetací skalních vrchů a dalšími
rostlinnými společenstvy.
 |
Obr. č. 3 a 4 – Ranní pohledy z našeho kempu. Bezvodé
skalnaté koryto potoka,
pozvolné přístupové svahy k erodovaným vrchům,
charakteristická vegetace
společenstva kamenitých potoků.
|
My jsme se ubytovali v severní části pohoří,
v působivém prostředí uprostřed rostlinného společenstva skalních
vrchů, obklopeni ryolitickými věžemi, skalními stěnami a balvanitými
svah s roztroušenými plochami akumulované půdy. Hojné a povrch skal
a skalních stěn hustě pokrývající, jsou zde Selaginella rupincola a
Tillandsia fresnilloensis. Obě obsazují svislé skalní štěrbiny a
skalní výstupky a obě tvoří platformu pro růst především malých
druhů kaktusů. Obě mají vytvořeny adaptace na využívání vody volně
stékající po skalách. Tillandsia fresnilloensis je endemická ve
státě Zacatecas, roste výhradně v La Sierra de Organos, převážně
v rostlinném společenstvu skalních vrchů a v municipiu Fresnillo.
 |
Obr. č. 5 a 6 – Vystupujeme
do skalního sedla. Keře Opuntia durangensis,
houštiny Agave parrasana, skalní bloky porostlé
Selaginella rupincola.
Oči upřené k cíli. |
Svahy, tvořené erodovaným skalním materiálem v různém stavu
nakupení, jsou porostlé houštinami keřové vegetace, v nichž je
význačná Mimosa laxiflora a rozptýleně vystupující borovice Pinus
cembroides. Při postupu vzhůru do skalního sedla se vedle Opuntia
robusta a Opuntia durangensis stále častěji objevuje Agave parrasana,
zatímco Agave schidigera, která je v tomto společenstvu rovněž
hojná, zřejmě osidluje jiná místa. Nakupeniny obrovských skalních
bloků jsou pokryty ucelenými plochami stříbřité Tillandsia
fresnilloensis. Na vrcholech roztroušených a ze všudypřítomné zeleně
vystupujících skalních bloků vyčnívá Echinocereus polyacanthus
(acifer).
 |
Obr. č. 7 a 8 – Před námi horské sedlo. Na skalním
bloku v levém horním rohu
obrázku první kolonie Tillandsia
fresnilloensis. Dále detail rostlin.
|
 |
Obr. č. 9 – Echinocereus polyacanthus (acifer).
|
Náš cíl Mammillaria moelleriana by se měla
vyskytovat v nejvyšších partiích těchto skal a očekáváme ji někde
v okolí sedla na hřebeni, kam směřujeme. Záměr vystoupit na skalní
plošiny temen věží i hřbetů, které porůstají četné skupiny borovic a
nepochybně tam vytváří humusovou vrstvu, růstové prostředí Mammilaria moelleriana, se nezdařil. V těchto místech není kudy
tam. Je tu ale jedinec ženského rodu s výtečnou pozorovací
schopností podepřenou kvalitní optikou, tedy má žena Helena a ta
oznamuje mamilárii na výstupku skalní stěny nad našimi hlavami.
Přece ji jen máme, Mammillaria moelleriana.
 |
Obr. č. 10 – Jsme v cíli. Vrcholové skalní partie pokryté
Selaginella rupincola
a Tillandsia fresnilloensis.
Tam všude se ukrývá Mammillaria moelleriana
a Mammillaria gummifera. Přístup zdánlivě jednoduchý, pro
naši věkovou
kategorii riskantní. Příliš je toho ještě před
námi. |
Přirozená soutěživost rozptyluje družstvo do stran a za chvíli je
jich oznámeno několik. Několikametrový výstup skalním zářezem Karla
s Petrem pro obrázek příslušné kytky na sebe nenechá dlouho čekat.
Možná by to jít výše za pokus stálo, ale čas je náš nepřítel.
Disciplinovaně, ale s nechutí se vydávám na zpáteční cestu a
pošilhávám po nějaké schůdné alternativě vzhůru na temena vrchů.
Stejně to zřejmě cítí i Karel a slyším ho najednou šramotit ve svahu
v houštině. Nelením a deru se za ním. Ví o mě a čeká na partnera.
Jsme dva a jdeme na to. To čím procházíme, to je očistec. Houští
ustupuje, narůstá množství skalních bloků a s nimi naděje na kytky.
Už je to tady. Postupně Mammillaria moelleriana, Mammillaria gummifera,
Stenocactus zacatecasensis. Je to
dobré, ale na temeno kopce to zase nepůjde. Vzdáváme to, ale příští
partě se to určitě podaří. Viděli jsme všechny kytky, tedy kaktusy,
které tady rostou, a můžeme zpět.
 |
Obr. č. 11 a 12 – První dostupná M. moelleriana -
úspěch.
|
 |
Obr. č. 13 – Po průniku houštinami a balvanovým polem se na
patě skalní stěny
prsí Stenocactus zacatecasensis.
|
 |
Obr. č. 14 a 15 – Ve stejném prostředí Mammillaria gummifera
a táž
nebo poněkud jiná mamilárie z okruhu Mammillaria
heyderi.
|
Je poledne, jsme pohromadě živí a přiměřeně zdraví.
Viděli jsme jen zlomek toho, co tento národní park návštěvníkovi
nabízí. Půl dne je jistě málo, ale cesta je daleká. Tak poslední
pohledy do amfiteátru skal a náš příští cíl je, po průjezdu Durangem,
stát Sinaloa.
|

|
Text a fotografie
Ing. Zdeněk Štěpančík
zdehestep(zav)volny.cz
|
|
|
|