Mexiko 2014, podzim – La Sierra de Organos

My jsme se ubytovali v severní části pohoří, v působivém prostředí uprostřed rostlinného společenstva skalních vrchů, obklopeni ryolitickými věžemi, skalními stěnami a balvanitými svah s roztroušenými plochami akumulované půdy. Hojné a povrch skal a skalních stěn hustě pokrývající, jsou zde Selaginella rupincola a Tillandsia fresnilloensis. Obě obsazují svislé skalní štěrbiny a skalní výstupky a obě tvoří platformu pro růst především malých druhů kaktusů. Obě mají vytvořeny adaptace na využívání vody volně stékající po skalách. Tillandsia fresnilloensis je endemická ve státě Zacatecas, roste výhradně v La Sierra de Organos, převážně v rostlinném společenstvu skalních vrchů a v municipiu Fresnillo.

Obr. č. 5 a 6 – Vystupujeme do skalního sedla. Keře Opuntia durangensis, houštiny Agave parrasana, skalní bloky porostlé Selaginella rupincola. Oči upřené k cíli.

Svahy, tvořené erodovaným skalním materiálem v různém stavu nakupení, jsou porostlé houštinami keřové vegetace, v nichž je význačná Mimosa laxiflora a rozptýleně vystupující borovice Pinus cembroides. Při postupu vzhůru do skalního sedla se vedle Opuntia robusta a Opuntia durangensis stále častěji objevuje Agave parrasana, zatímco Agave schidigera, která je v tomto společenstvu rovněž hojná, zřejmě osidluje jiná místa. Nakupeniny obrovských skalních bloků jsou pokryty ucelenými plochami stříbřité Tillandsia fresnilloensis. Na vrcholech roztroušených a ze všudypřítomné zeleně vystupujících skalních bloků vyčnívá Echinocereus polyacanthus (acifer).

Obr. č. 9 – Echinocereus polyacanthus (acifer).

Náš cíl Mammillaria moelleriana by se měla vyskytovat v nejvyšších partiích těchto skal a očekáváme ji někde v okolí sedla na hřebeni, kam směřujeme. Záměr vystoupit na skalní plošiny temen věží i hřbetů, které porůstají četné skupiny borovic a nepochybně tam vytváří humusovou vrstvu, růstové prostředí Mammilaria moelleriana, se nezdařil. V těchto místech není kudy tam. Je tu ale jedinec ženského rodu s výtečnou pozorovací schopností podepřenou kvalitní optikou, tedy má žena Helena a ta oznamuje mamilárii na výstupku skalní stěny nad našimi hlavami. Přece ji jen máme, Mammillaria moelleriana.
 

Obr. č. 10 – Jsme v cíli. Vrcholové skalní partie pokryté Selaginella rupincola a Tillandsia fresnilloensis. Tam všude se ukrývá Mammillaria moelleriana a Mammillaria gummifera. Přístup zdánlivě jednoduchý, pro naši věkovou kategorii riskantní. Příliš je toho ještě před námi.

Přirozená soutěživost rozptyluje družstvo do stran a za chvíli je jich oznámeno několik. Několikametrový výstup skalním zářezem Karla s Petrem pro obrázek příslušné kytky na sebe nenechá dlouho čekat. Možná by to jít výše za pokus stálo, ale čas je náš nepřítel. Disciplinovaně, ale s nechutí se vydávám na zpáteční cestu a pošilhávám po nějaké schůdné alternativě vzhůru na temena vrchů. Stejně to zřejmě cítí i Karel a slyším ho najednou šramotit ve svahu v houštině. Nelením a deru se za ním. Ví o mě a čeká na partnera. Jsme dva a jdeme na to. To čím procházíme, to je očistec. Houští ustupuje, narůstá množství skalních bloků a s nimi naděje na kytky. Už je to tady. Postupně Mammillaria moelleriana, Mammillaria gummifera, Stenocactus zacatecasensis. Je to dobré, ale na temeno kopce to zase nepůjde. Vzdáváme to, ale příští partě se to určitě podaří. Viděli jsme všechny kytky, tedy kaktusy, které tady rostou, a můžeme zpět.