 |
|
Vypráví Karel Pavlíček: Po
nočním přejezdu se probouzíme v úplně jiném světě. Po
včerejším zeleném Zacatecasu, dnes jako mávnutím proutku
země skal, kamení a písku. To je Coahuila. Severní stát
sousedící sáamerickým Texasem a tomu i odpovídá zcela
jiná skladba flóry. Konkrétněji, je to lokalita u města
General Cepeda. Poprvé se tu setkáváme s Astrophytum
capricorne, které nás několik příštích dnů bude
doprovázet v několika variacích. Dnes je to varieta
minor. |
 |
|
Astrophytum capricorne
var. minor, General Cepeda,
Coahuila
|
Setkáváme se tu s mnoha jinými druhy:
 |
|
Echinocereus reichenbachii,
General Cepeda, typová
lokalita, Coahuilla
|
 |
|
Ariocarpus retusus. General Cepeda, Coahuila
|
 |
|
Thelocactus bicolor, General Cepeda, Coahuila
|
 |
|
Echinocereus enneacanthus v.
merkeri, Coahuilla,
General Cepeda
|
 |
|
Neolloydia conoidea v.
ceratites, Coahuilla, General
Cepeda
|
Další naše putování pokračuje o pár desítek km dál okolo
silnice Mex 40. Tady by bylo co prozkoumávat několik dní.
Nás ale tlačí čas a tak zajíždíme na jistotu.
 |
|
Stolová hora El Pilar
|
Už z dálky viditelná a jen stěží přehlédnutelná stolová hora
El Pilar nás zajímá hlavně pro kučubejky. Ty jsou samozřejmě
v rovině pod horou.
 |
|
Ariocarpus kotschoubeyanus
var. macdowellii, El Pilar,
Coahuila
|
Stačí ale metr nahoru a už začínají horizontíci, pak
bikoloři. Ještě o pár metrů výše rostou astrofyta, lofofory
i epišky. Všechny rostliny jsou pěkně napité.
 |
|
Echinocactus horizonthalonius, El Pilar, Coahuila
|
 |
|
Lophophora williamsii, El Pilar, Coahuila
|
 |
|
Epithelantha greggii, El Pilar, Coahuila
|
Dále pokračujeme na město Parras. Tam nakupujeme zásoby a
také maso na večer. Je moc příjemné zpestřit si jednou za
čas jídelníček nějakou grilovanou dobrůtkou.
Z města Parras vede betonová cesta prudce nahoru do
stejnojmenného pohoří. Dá se po ní projet horami a vyjet na
druhé straně, poblíž osady Tanque Menchaca. A právě touto
cestou se vydáváme i my. Psal jsem „ Dá se po ní projet“, to
byla ale slova poněkud zavádějící. Já jsem to zkoušel již
dvakrát a nikdy se mi to nepodařilo. Jinak tomu nebylo ani
dnes. Nebyli jsme ani v polovině a proti nám přijíždělo auto
s dělníky. Sdělili nám s úsměvem “Musíme to opravit“. Cesta
je prý stržená od vody.
A tak otáčíme zpět z pohoří Parras,
na město Parras. Zkusíme to holt objet a dostat se k Tanque
od Viesca, tak jako vloni. Někomu z vás možná přijde divné,
proč vydáváme tolik energie, pro dnes již opuštěnou osadu
Tanque Menchaca. Ono to totiž není o osadě, ale o rostlině
Gymnocactus mandragora. A pro tuto krásku stojí za to něco
zariskovat. Snad ji uvidíme zítra.
 |
|
Cesta z Parras do hor
|
Dlouhá a prašná cesta cesta s krátkými výskoky končí někde u
El Ampara. Tam se ptáme na cestu do Viesca a zjišťujeme, že
tázaný je místní sběratel kaktusář. Srdečně nás zve na
prohlídku své sbírky. Ta čítá sice jen několik kusů, ale
zato velmi staré kristáty. Posuďte sami.
 |
|
Epithelantha greggii,
Lophophora fricii
|
 |
|
Ariocarpus loydii
|
Sluníčko se níží…, večer už se blíží, kdepak budem nocovat,
je text jedné písně Ivy Bittové. Přesně vystihuje situaci
této chvíle. Přístroj GPS hlásí na třech hodinách
Astrophytum senile, to si ale necháme na ráno a zahýbám na
devátou, směrem k pohoří Parras. Tam to vypadá na rovinku,
kde se bude hezky stanovat. Klukům vařím masíčko a těšíme se
na zítřejší mandragoru.
 |
|
Sluníčko se níží, večer už
se blíží…
|
Pokračování příště…
Deník z
cesty po Mexiku 2012 - 1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6
|
