Pan Carlos z Combirentu byl s autem nahlášen na desátou
hodinu a objevil se na mexické poměry přesně. Všichni
dokončujeme balení, stěhujeme zavazadla do garáže a po
převzetí auta rychle míříme na sever pryč z tohoto
pětadvacetimilionového blázince. Na výpadovce hledáme velké
nákupní středisko pro doplnění potravin.
Kluci dokupují židličky, chlaďák na pivo, náplň do něj, led,
polštářky na spaní, potraviny a další důležitosti. Po víc
než hodině konečně vyrážíme na cestu směr Queretaro. Po asi
170 km se blížíme k naší první kaktusové lokalitě. Jejím
tahákem má být Mammillaria herrerae v. albiflora.
 |
|
Mammillaria herrerae
v. albiflora
|
Jsou to velmi malé rostlinky 1 max. 2 cm
v průměru, které se hledají hodně těžko. Postupně ale
nacházíme více jak sto perfektně maskovaných rostlin.
Daleko snazší je situace při hledání a focení dalších
rostlin na tomto stanovišti. Krásně přisedlé, hojné
Ferocactus latispinus, Mammillaria pseudoperbella, M.
magnimamma, M. gumifera, Coryphantha erecta a C.
cornifera.
 |
|
Ferocactus latispinus
|
 |
|
Mammillaria
pseudoperbella
|
 |
|
Mammillaria magnimamma
|
 |
|
Mammilaria gumifera
|
 |
|
Coryphantha erecta
|
 |
|
Coryphantha cornifera
|
Ke konci prohlídky kluci objevili i
několik rostlin Echinocactus horizonthalonius,
Glandulicactus crassihamatus a další Opuncia
spec. a jednoho fešáka Ferocactus histrix.
 |
|
Echinocactus
horizonthalonius
|
 |
|
Glandulicactus
crassihamatus
|
V krajině dominovaly krásné soliterní
Agave parrasana, velmi příjemné bylo i zjištění, že
v blízkosti se popásá několik koní, kteří se nás sice
nebáli, ale blíž k sobě na pohlazení nikoho nepustili.
 |
Toto místo mě osobně velmi mile
překvapilo druhovou pestrostí kaktusů. Takhle na jihu,
nedaleko hlavního města bych rozhodně nečekal 11 druhů
kaktusů na jednom stanovišti. Na takovou pestrost jsme
zvyklí spíše ve spojení s lokalitami víc na severu, jako
El Hundido, Cuatro Cienegas apod. Po víc jak hodině
nadšeného pozorování a focení se začíná blížit večer a
my musíme nalézt nocoviště. Proto, ač neradi, opouštíme
toto přebohaté místo a pokračujeme v cestě na sever.
Nedaleko místa s názvem Jalpiche de a Riva jsme nalezli
jakýsi malý starý opuštěný lom, všude zbytky rozlitého
asfaltu, rezavé nádrže. To nám ale nevadilo, hlavně že
terén byl zapuštěný a tak chráněný před poměrně silným
větrem a zraky případných, po nedaleké silnici
projíždějících domorodců. Nanosíme dřevo na oheň, stany
už stavíme za šera.
 |
Na plácku, který byl jako jediný trochu
rovný pro jejich stavbu je slušné množství semenáčků
kaktusů, což nás sice těší, na druhou stranu ale trochu
komplikuje stavbu stanů. Po večeři posedíme hodinku u
ohně, spát se jde brzy, časový posun z letu je ještě
citelně znát a ráno nás přece čekají dlouhé přesuny a
další zajímavé rostliny.
