 |
|
Vypráví Petr Zeman: Vláďa zakončil svoje vyprávění ve 2:00 ráno, kdy jsme
konečně dorazili na lokalitu Coryphantha tripugionacantha,
poblíž San Juan Capistrano. Byl to zajisté nejdelší přejezd
na naší cestě. V tu dobu byl měsíc v úplňku a tak nebyl
problém za širého svitu postavit v noci stan. Od té doby,
jak říkali kluci, začal být měsíc „mázlej“ a stavět stany
po tmě je… těžký. |
Ráno se probouzím jako první. Všichni po únavné cestě ještě
dospávají. Nechci zbytečně marnit čas, balím stan a vyrážím
na průzkum. Cesta vede na mírný kopeček a zahýbá za
horizont. Přede mnou se rozevřela vyprahlá rovina, oči jsem
zabořil do země a hledám. Po pár krocích jsem ji našel - Coryphantha tripugionacantha, krasavice, jedna, po pár
metrech další a další, dál byly větší a dokonce měly i zralé
plody.
 |
|
Obr. 1 - Coryphantha tripugionacantha
|
Kousek dál rostly nádherné ipomeje, celý háj ipomejí. V dáli
jsem zahlédl ještě nějaké vysoké cereusy a na zpáteční cestě
velké zelené mamilarie. Jak jsem se vracel, zatarasilo mi
cestu stádo krav a tak si říkám, že je radši obejdu. To jsem
neměl dělat. Cestu zpátky jsem už samozřejmě nenašel a
vystresovanej po hodině bloudění smířen se situací odcházím
zkoušet na vzdálenou silnici stopovat. V půli cesty k silnici vidím v dáli tři lidi jak klečí na zemi a cosi fotí
- jsem zachráněn. Balíme a vyrážíme na capistránské grusony.
Zastavujeme u mostu, nad vyschlým řečištěm řeky.
 |
|
Obr. 2 - Na tom kapistranským mostku
|
Postupujeme pěšky kaňonem, několik set metrů po „proudu“,
a po levém břehu vysoko na kolmé skále spatřujeme obrovské i menší žluté koule grusonů.
Zajímavé je, že na pravé straně kaňonu žádní grusoni
nerostou. Zato na pravé straně mají růst Mammillaria
petersonii (myslím), o čemž jsme neměli tušení. Dále jsme z kaktusové vegetace viděli
Mammillaria wagneriana, obrovské
cereusy, ale také tu rostla řada fíkusů, z nichž jak jsem si
všiml, měly některé na kořenech kořenovku.
 |
|
Obr. 3 - Echinocactus grusonii v. capistranoensis
ve skalní
stěně
|
Lokalita to byla nádherná, ale čas kvapil a museli jsme jet
dál. Další zastávkou byla lokalita označovaná jako San Juan
Capistrano - žlutý most, podle žlutě natřeného mostu, který
vede přes tamější řeku, v níž dokonce teče i voda. Zastihlo
nás tu úmorné teplo, ale odhodlání vidět kytky překonává
vše. Nalézáme tu nádherné trsy Echinocereus pamanesiorum,
Coryphantha tripugionacantha, mamilarii (velká zelená), a
řadu cereusů. Po návratu k autu spatřuji vyděšený výraz Péti
Trafiny, který tvrdil že ze zatáčky kaňonu řeky vyjelo
nákladní auto a málem ho přejelo. No nevím jak by jsme to
vysvětlovali u něj doma.
Dostali jsme hlad a vyrážíme směr Valparaiso, zastavujeme u restaurantu
El Fresno (vřele doporučuji), vynikající takosky,
příjemná obsluha a ceny lidové, 20 takosků plus 4 piva za
pouhých 200 pesáků. Odtud vyrážíme hledat nocoviště. Vhodné
místo nalézáme u skládky před General Cepeda. Dorazili jsme
opět za tmy a stavíme stany. Když už všechny stany konečně
stojí, tak někdo prohlásí, že ty tyče od stanů nějak brní a
opravdu. Rada pro příště a pro ostatní, nestavějte stany pod
dráty vysokého napětí.
Pokračování příště…
Deník z
cesty po Mexiku 2012 - 1 |
2 |
3 |
4 |
5
|
