To nejlepší z Mexika
Deník z cesty po Mexiku 2012 (10)

Vypráví Vláďa Nešuta: Po noci strávené u vesnice San Juan de Boquilas, nás ráno ze stanů vyhání zima, ono 2,5°C není mnoho. Slunce nás ale rychle rozehřívá, a tak pomalu míříme k nedalekému hřebínku. Rovina pod hřebínkem je čerstvě „zoraná“ kaktus- nekaktus, a v brázdách je nasázená Euphorbia antisyphilitica, která jinak normálně všude jinde roste přirozeně, ale tady se jí rozhodli pěstovat.

Z toho důvodu zde nacházíme pouze tři rostliny nového ancistrokaktusu, který zde před několika lety objevil Jarda Šnicer. Rostlinky přežívají pod keři, kterým se „orba“ vyhnula.

Konečně přicházíme k hřebínku, na kterém nacházíme očekávané Astrophytum capricorne v. san-juanensis, s ním tu roste Ancistrocactus uncinatus, Echinocereus pectinatus, Mammillaria lasiacantha, Escobaria sp. a jiné.

Po návratu k autu odjíždíme směr Quatro Ciénegas, zde ve vyprahlé krajině nacházíme kvetoucí Ancistrocactus uncinatus, Mammillaria potsii,

všudypřítomné Echinocactus horizonthalonius, Coryphantha poselgeriana, Lophophora williamsii a konečně také polomrtvé Astropytum niveum a v ještě horším stavu Ariocarpus fissuratus.

Mnoho rostlin je mrtvých, a i ty živé se netváří moc nadšeně. Později se dozvídáme, že tu prý dva roky nepršelo.

Proto se zdá neuvěřitelné, že po ujetí asi 3 km od této lokality, nacházíme jezírko s čistou vodou.

Po domluvě s majitelem a kratším smlouváním se vrháme do vody. Po těch devíti dnech v terénu už to fakt dost potřebujeme.

Malé rybičky nám ozobávají špínu z minulého týdne. Krásný zážitek nám nezkalí ani zjištění, že cenu, kterou Karel usmlouval z 240 pesos na 120, Václav omylem zaplatil ještě jednou, takže se majitel dostal na své. Budiž mu to přáno. Má vyděláno na měsíc, a ještě vypráví kamarádům historku o bláznivých gringos.

Osvěženi odjíždíme směr Monclova, a dále na jih. Cestou stavíme v Nadadores na kuřátko a doplnit rychle docházející zásobu piva, což se ale ukáže být v neděli velký problém. Obchody sice otevřené, piva plné chlaďáky, ale zamčené! Což značně rozladí hlavně Péťu, který má zrovna ten den velkou žízeň, a velice nelibě tuto skutečnost nese. Naštěstí v Castaňos už nám v jednom pololegálním obchodě pivo prodají, i když se pořád rozhlížejí po okolí, jak kdybychom kupovali heroin. Když nás s nákupem vidí místní opilci, vyjadřují nám svou podporu zdviženým palcem.

Ale hlavně, že se Péťa uklidní a vzápětí po odjezdu usíná. Nocležiště nacházíme poblíž vesnice Santa Teresa, a večer u ohně už i se spokojeným a odpočatým Péťou, coby největším odborníkem přes vesmír mezi námi, řešíme ve vášnivé diskusi rozdíl v postavení oje Velkého vozu v Mexiku a u nás.