|
19. den – 9. 3. 2008
Hlavní bitva o Echinocereus lindsayi
byla vybojována včera, dnes nás čekala sklizeň sladkých plodů
velkolepého vítězství. Po snídani jsme bez respektu vtrhli na lokalitu,
rozptýlili se a užívali si tohoto obdivuhodného endemitu. Je na místě
uveřejnit obrázek prvního námi nalezeného fešáka.
 |
|
Echinocereus lindsayi – ten první |
Naskýtá
se otázka, je-li tato lokalita ve stadiu stabilního růstu a rozvoje,
nebo dochází k postupnému vyklízení pozic. Rostliny byly v dobré
kondici, s řadou poupat, ovšem poměrně daleko od sebe, v řádu desítek
až stovek metrů, poměr živých rostlin k mumiím byl přibližně
1:1. Našly se ovšem i výjimky v podobě tří jedinců na jednom metru
čtverečním.
 |
|
Echinocereus lindsayi – dvojčata |
Echinocereus lindsayi
zde roste v nevysoké, ale poměrně husté bylinné vegetaci na plochém
terénu. Přinejmenším v dny, kdy jsme jej pozorovali my, vál stejnoměrný
docela silný a chladný vítr.
 |
|
Echinocereus lindsayi v obvyklém úkrytu |
Samozřejmě nejen lindsajem živ jest poutník sukulentní. Doprovodná vegetace zahrnuje například krásné juky.
 |
|
Yucca sp. s doslova raketovým nástupem kvetení |
Rudé hlavy Ferocactus gracilis si naši pozornost vynutily celkem hravě. Kdo by odolal…
 |
|
Ferocactus gracilis |
Po
sestupu do strží a úžlabin jsme se opět ponořili do skalkového terénu,
kde vládu přebraly ferokaktusy, cylindropuncie, idrie a samozřejmě
bohaté trsy Echinocereus engelmannii.
 |
|
Echinocereus engelmannii |
Populace Echinocereus lindsayi zde je vcelku uniformní, ale to by nebyl Luděk Šubrt, aby nenašel výjimku v podobě žlutotrnné rostliny.
 |
|
Žlutá ovce ve stádu typických Echinocereus lindsayi |
Zajímavým příkladem využití situace ve svůj prospěch je spokojené vegetování Mammillaria dioica v mumii Ferocactus gracilis.
 |
|
Mammillaria dioica v mumii Ferocactus gracilis |
Jak bylo trefně poznamenáno (ač v trochu lechtivější souvislosti) v jednom starším českém filmu – ten pohled se nikdy neomrzí:
 |
|
Graciézní krajinka s Ferocactus gracilis |
Zvolna opouštíme krajinu zaslíbenou a vydáváme se na sever. Mění se i vegetace. Květy Ferocactus acanthodes v. tortulispinus vidíme na dálku přímo z auta.
 |
|
Ferocactus acanthodes v. tortulispinus |
Naše cesta by se dala vystihnout mnoha přiléhavými charakteristikami, mezi nimiž ovšem sousloví „Mammillaria dioica stokrát jinak“ by určitě nebylo poslední.
 |
|
Mammillaria dioica. No nevyfoť ji! |
Po
natankování v Cataviña pokračujeme severní cestou. Libor nás zastavuje
se spokojeným konstatováním, že máme skalp dalšího endemitu. Asi bychom
si toho sotva všimli, ale neobvykle stříbrně modravá palma Brahea (Erythea) armata je domovem právě zde.
 |
|
Brahea (Erythea) armata |
Za El Rosario, kde měli u benzínové pumpy vysazenou zajímavou kristátu Ferocactus gracilis, zajíždíme na pobřeží a kempujeme. I tady ale nalézáme hromadu zajímavých rostlin. Tak například rozsáhle porosty Bergerocactus emoryi, jehož zlatě otrněné vrcholy se tu a tam pyšní žlutými květy, ovšem v podvečer se už zavírajícími.
 |
|
Bergerocactus emoryi |
Také trsy svěže zeleného Echinocereus maritimus zasvítí ve stínu nějakým tím kvítkem.
 |
|
Echinocereus maritimus |
To kristáta Mammillaria dioica dává v zapadajícím slunci nepokrytě najevo, že je čas jít spát.
 |
|
Kristátní Mammillaria dioica |
Už téměř za šera objevuji sice ne zrovna exotickou, ale u nás ve sbírkách málo se vyskytující Mammillaria brandegeei. Zdejší lokalita patří k nejsevernějšímu okraji jejího výskytu.
 |
|
Mammillaria brandegeei spokojeně sousedící s Mammillaria dioica |
Zpíváme u ohně, vane docela studený větřík. Před půlnocí vrcholí příliv a Pacifik pár kroků od nás přiměřeně duní. 
Baja California 2008 všemi směry, část 1. |
2. |
3. |
4. |
5. |
6. |
7. |
8.
9. |
10. |
11. |
12. |
13. |
14. |
15. |
16. |
17.
|
