|
18. den – 8. 3. 2008
Z Guerrero
Negro míříme po MXC1 na čistý sever. Podstupujeme další z
vojenských kontrol, po hodině jízdy nás zláká ke krátkému
průzkumu do dálky zářící květenství Agave shawii.
 |
|
Detail květu
Agave shawii |
Kocháme se však i krásně rostlými
pachykormusy, jejichž do žluta zbarvené listí vytváří klamný
dojem rozkvetlých keřů.
 |
|
Pachycormus
discolor |
Pobíháme tady sice jen čtvrt hodinky, ale že
by tady bylo pusto, to zas ne. Po celém poloostrově narážím
na řadu zajímavých opuncií, jen na této lokalitě jsou
nejméně čtyři na jednom fleku. Třeba tahle štíhlá potvůrka s
deseticentimetrovými trny, chystající se ke květu.
 |
|
Cylindropuntia
tesajo |
Po necelé hodině se zastavujeme ještě jednou
u slibného hájku sukulentní vegetace. Třeba idrie jsou zde
ve všech vývojových stádiích. Cvalík na fotce se tváří velmi
odhodlaně.
 |
|
Semenáč Idria
columnaris |
Samozřejmě Mammillaria dioica nemůže
chybět, je jich tu hromada v plném květu.
 |
|
Mammillaria
dioica |
Jsme trochu neposední, dnes se hodláme
pokusit dosáhnout dalšího zamýšleného vrcholu výpravy, to
nám však nebrání obdivovat přírodní botanickou zahradu
vůkol.
 |
|
Pachycereusy, idrie,
pachykormusy, opuncie… |
Však se taky potloukáme nejméně hodinku,
některé záhony jsou aranžovány s velkým citem.
 |
|
Machaerocereus
gummosus, Ferocactus gracilis,
Mammillaria dioica |
Co si ale budeme namlouvat, hlavním cílem
nejbližších dnů je nalezení Echinocereus lindsayi,
čemuž jsme ochotni přinést ty nevyšší oběti, někteří zřejmě
i krvavé. Posouváme se dále na sever, pak odbočujeme na
křivolakou cestu a terénem se potácíme již poněkud v transu.
Jestliže jsem ještě nedávno hovořil o přírodní botanické
zahrádce, potom nyní se pozvolna ocitáme v zahradě
nadpozemských kaktusářských slastí.
 |
|
Rajská zahrada |
Rozbíháme se všemi směry, někteří vybaveni
různými indiciemi, kde by se ten lindsayi mohl
ukrývat, jiní z plných plic nasávají tu nádheru kolem.
 |
|
Vykrmená
Mammillaria dioica na špici žulového balvanu |
Druhová pestrost je tady potěšující, ovšem
ráz krajiny určují jednoznačně rudě do dálky zářící hlavy
Ferocactus gracilis, rámované štíhlými sloupy Idria
columnaris, to vše v záplavě žlutých, bílých a modrých
bylin.
 |
|
Takhle pěstovat
Ferocactus gracilis je skoro pobuřující |
Ovšem jsem přesvědčen, že všechno to kvítí
tady vykvetlo na počest naší Marušky Lukešové, dnes je přece
Mezinárodní den žen!
 |
|
Juka nebo nolina? |
Lidsayi ne a ne vykouknout, ale
uprostřed takové nádhery se na to dá i pozapomenout.
 |
|
Velmi typické
rozložení sil |
Zbarvení trnů Ferocactus gracilis je
neuvěřitelně syté, fotím ze všech stran.
 |
|
Rudý ďábel Baja
California |
Také zástupců dalších rodů je dost, trsy
Echinocereus engelmannii se honosí spoustou poupat.
 |
|
Echinocereus
engelmannii
|
Další záběr plasticky ukazuje, že se zde
rostlinám daří navýsost dobře.
 |
|
Ferocactus
gracilis ve vášnivém objetí Harfordia
macroptera |
Vracím se k autu a náhle je všechno jasné.
Echinocereus lindsayi byl nalezen po čtyřiceti
minutách pátrání členy naší jihočeské sekce Mírou Černým a
Pavlem Randou! Vládne všeobecná euforie. Sázku vyhrál Libor,
jede se pro pivo. Ještě fotíme kvetoucí Ferocactus
tortulispinus, ale potom už kempujeme, povídáme u ohně a
zažíváme intenzívní pocit vítězství. Zítra si E. lindsayi
pořádně prohlédneme. 
Baja California 2008 všemi směry, část 1. |
2. |
3. |
4. |
5. |
6. |
7. |
8.
9. |
10. |
11. |
12. |
13. |
14. |
15. |
16.
|
