|
13. den – 3. 3. 2008
Probouzíme se
do mlhavého rána, ale sluníčko brzy vítězí. Před dalším
přesunem ještě ze zvyku zkoumáme okolí, a kupodivu je co
vidět.
 |
|
Mlha, ovšem blata
daleko… |
V kaktusovém háji vůkol převládají
pachycereusy, ale objevujeme i pěkný kristátní
Machaerocereus gummosus, Pedilanthus macrocarpus
a zajímavý ferokaktus viditelně z okruhu F. peninsulae
směrem k F. townsendianus, který ovšem některé
autority zmiňují jako Ferocactus santa-maria.
 |
|
Ferokaktus panenky
Marie? |
Doplňujeme proviant v docela velkém městě
Ciudad Constitución. Pokračujeme po MXC1 a před polednem
zastavujeme na slibném plácku. Hojně se vyskytující
Mammillaria dioica v poměrně velké variabilitě zavdává
podnět k úvahám, jestli se vůbec jedná vždy o tuto po celém
poloostrově rozšířenou mamilárii. Rozdíly v habitu jsou
ještě mnohem větší, než zde porovnané dvě rostliny z jedné
lokality.
 |
|
Variabilita
Mammillaria dioica |
Roste zde také Cercidium, známé také
jako Palo verde, strom se svěže zelenou kůrou prosycenou
chlorofylem, díky čemuž může spokojeně asimilovat, i když
zrovna z nějakého důvodu přijde o listí, což je právě teď.
Samozřejmě je zde opět hodně pachycereusů, cylindropuncií a
lofocereusů, ale naši pozornost upoutává Ferocactus
townsendianus v mnoha provedeních a často se zralými
žlutými plody.
 |
|
Ferocactus
townsendianus
|
Za El Ciento Veintioche odbočujeme doleva a
pouštíme se do pořádné pustiny, kde mapa moc neplatí,
neplatila a v dohledné době sotva platit bude. Totiž – tu a
tam se nějaká ta tabule s místním názvem objeví, ovšem
takové hnízdo se v mapě spolehlivě nevyskytuje, a naopak
odkazuje na místa, která se zrodila ponejvíc ve fantazii
domorodých kartografů. Přesto o překvapení není nouze. To se
tak šineme úplnou skalnatou pouští na desítky kilometrů
vůkol a zčistajasna se v úžlabině zjeví internátní škola
jako ze škatulky, dobře udržovaná, s dětskými hřišti,
prolézačkami… Pak se v těch Mexikánech vyznej.
Za tímto přeludem zvaným Soledad se cesta
zhoršuje, ale rostlin přibývá, častá to nepřímá úměra. Ve
stráni nad teraserií nalézáme zase jiné cylindopuncie,
kvetoucí hezkými hnědozelenými květy, věčnou dioicu zase s
trochu silnějšími trny, také je tu Echinocereus
brandegeei, Stenocereus thurberi, Ficus
palmeri a jako z mědi vytepaná Mammilaria poselgeri.
 |
|
Mammillaria
poselgeri |
A ovšem Ferocactus rectispinus. Právě
u tohoto taxonu zde viditelně vyvstává otázka, který že je
ten „pravý“ rektispinus, ten, který má mít přece ty rovné
trny. Zrovna zde vedle sebe vesele vegetí ježci s trny
přímými jako navajské šípy i s háky připravenými na lov
žraloků.
 |
|
Ferocactus
rectispinus s těmi správnými trny |
Brzy chápeme, proč je škola zrovna tady.
Překonáváme říčku Soledad, která díky staré kamenné hrázi
vytváří lákavou oázu uprostřed dolnokalifornské Sahary.
 |
|
Soledad |
Belháme se dál necestou. Najednou kolem
oleandry, palmy a kouzelná samota Primer Bosque s
přívětivými obyvateli, kteří nás zvou, že si večer uděláme
fiestu. Bydlí v děravých chatrčích, mají viditelnou radost,
že si můžou chvilku popovídat. Projevuje se rozdíl ve
vnímání teploty – zatímco my se potíme v šortkách a
tričkách, paní je spokojeně zabalená v tlusté červené bundě.
Jaro je přece ještě daleko. Všude kolem pobíhají bázliví
kozí plyšáci s vlajícíma ušima.
 |
|
Primer Bosque, Libor
s Luďkem vždycky rádi popatří na hezké kozy |
Sjíždíme pozvolna ke Cortézově moři, před
San Evaristo se dáváme na jih a po asi jedenácti kilometrech
obdivujeme snad nejrozsáhlejší porost pachycereusů, co jsme
zatím viděli.
 |
|
Pravý pachycereusový
Boubín |
Před pobřežními kopci zahýbáme do kouzelné
zátoky, kde kempujeme. Na stráni nacházíme hezkou bílou
Mammillaria albicans, zítra to bude chtít důkladnější
průzkum.
 |
|
Mammillaria
albicans |
Kluci připravují maso s pěkně ostrou salsou.
Rozděláváme oheň v kamenné ohrádce ve svahu, kde jsme
bezpečně schovaní před větrem. Povídáme a zpíváme při
kytaře.
Baja California 2008 všemi směry, část 1. |
2. |
3. |
4. |
5. |
6. |
7. |
8.
9. |
10. |
11.
|
