|
12. den – 2. 3. 2008
Po snídani se
vracíme na MXC1. Během krátké zastávky obdivujeme výstavní
exempláře Ferocactus rectispinus, také
Echinocereus brandegei, velké trsy Mammillaria
poselgeri i Mammillaria dioica, ale kupodivu
nejvíce vyprahlé krajině dominuje provokativně šťavnatě
zelený Stenocereus thurberi.
 |
|
Stenocereus
thurberi |
Přijíždíme do Ligui a dojednáváme opět
čluny, nějak se nám na tom moři po včerejšku zalíbilo. S
jídlem roste chuť, a tu jsme dostali opět na endemitický
Ferocactus diguetii, ovšem tentokrát ve varietě
carmenensis, protože přebývá, světe div se, především na
Isla del Carmen. Náš člun má asi baterii na odchodu, protože
náš kapitán motor svého korábu uvádí do chodu pomocí
startovacích kabelů a baterie bratrského plavidla. Nicméně
komplikace je zvládnuta a po půl hodince kotvíme u jižního
cípu poměrně velkého ostrova Carmen.
 |
|
Pobřeží Isla del
Carmen |
Břehy lemují pusté písčité pláže, jako
stvořené pro líné povalování proložené koupáním v průzračné
vodě, my však je pohrdavě míjíme a vrháme se k nejbližším
svahům, kde cítíme hlavní předmět našeho zájmu. Tam se však
kýžený ferokaktus nenachází a narážíme na něj až pár set
metrů od paty svahu v plochém terénu mezi pachykormusy. Po
včerejších lukulských hodech však není ani památky, stěží
objevujeme pár osamělých jedinců, největší do jednoho metru
výšky.
 |
|
Ferocactus
diguetii v. carmenensis |
Pročesáváme krajinu směrem k jižnímu mysu
ostrova. Celkově to na nás dělá dojem, že zde rostlinstvo
zažívalo i lepší časy, než nyní. Hodně kaktusů je uhynulých,
ani otrlé pachycereusy nejsou tak rozverné, jako včera na
Catalině, i když se pořád ještě dost drží a tvoří menší
háje.
 |
|
Pachycereus
pringlei |
Ani pachykormusy a bursery nejeví známky
bujného růstu, ale zato vypadají velice přitažlivě. Čemu už
by našinec měl říkat komerčně populárním názvem sukulentní
bonsai, než takovýmto krasavcům?
 |
|
Pachycormus
discolor |
Potulujeme se plochým terénem přerušeným
občas mělkými stržemi. Pozornost budí i to, po čem šlapeme.
V rozpadající se vápenité hornině rozeznávám množství mušlí,
je to očividně sediment bývalého mořského dna, a podle
konzistence a struktury ne až tak starý. Tu a tam se v
houští krčí semenáček Ferocactus diguetii v.
carmenensis. Od svého včerejšího příbuzného se na první
pohled příliš neliší, jen mi připadá, že má trochu hrubější
otrnění bledší barvy a je celkově menší, ovšem co je typický
rys a co vliv stanoviště, si netroufám určit.
 |
|
Hrubé otrnění
semenáčku Ferocactus diguetii v.
carmenensis |
Vegetace má viditelně za sebou pár suchých
let, je to zřetelné i na odolné mamilárii, domnívám se, že
druhu dioica, ale tady se naskýtají i jiné možnosti, jen ji
vidět kvést. Všechny exempláře vypadají, že je někdo dlouho
nezalil a navíc neopatrně zapomněl přikrýt zavápněným sklem.
 |
|
Mammillaria
aff. dioica |
Semenáčky pachycereusů vyrůstají přímo ze
skalních puklin a taky jsou dost opálené.
 |
|
Semenáček
Pachycereus pringlei tmavší pleti |
Po několika kilometrech plahočení se
vyprahlým terénem velmi dobře chápu, že i vzrostlejší
jedinci Ferocactus diguetii v. carmenensis se
snaží ukrýt v houští.
 |
|
Ferocactus
diguetii v. carmenensis |
Pozvolna se vracíme ke kotvišti a vyplouváme
k jižnímu mysu, kde se naloďuje Pavel a Václav. Svištíme
zpět na pevninu. Cestou nám náš kapitán ukazuje pěknou
skalní bránu na malém ostrůvku.
 |
|
Zpět na pevninu |
Spěcháme do Ciudad Isurgentes, tankujeme a
dokupujeme proviant. Zní tady nádherná písnička, španělsky
zpívaná, ale prodavačka, která si ji pouští, neví, kdo to
zpívá a CD má přepálené. Kempujeme kousek za městem stylově
v háji pachycereusů.
Baja California 2008 všemi směry, část 1. |
2. |
3. |
4. |
5. |
6. |
7. |
8. | 9. |
10.
|
