|
8. den – 27. 2. 2008
Mlhavé ráno, racci řádí kolem stanů. Pozorujeme prachem a
solí obalené ferokaktusy, zřejmě místní forma Ferocactus
fordii, ale čertví, jestli není něčím střižená.
 |
|
Místní forma
Ferocactus fordii |
Po půl deváté sbaleni chvátáme k
návštěvnickému centru rezervace. Fasujeme záchranné vesty a
už se brodíme mělkou vodou k loďkám. Po chvíli svižné jízdy
po laguně se hlásí první mořští savci. Nejdříve delfíni, ale
pak už nastupuje těžší kalibr. Zprvu jen vystrkují čenich…
 |
|
Opatrně větřící
plejtvákovec |
…ale pak se začínají hemžit.
 |
|
Voda se začíná
velrybami přímo vařit |
Plejtvákovci šedí putují do zdejších teplých
lagun ze severního Beringova moře osm tisíc kilometrů
vzdáleného, aby zde vyváděli mláďata. Až děťátka zesílí,
vracejí se zpátky na sever, kde se v chladných vodách řádně
vypasou. Mexiko svoje velryby chrání už dlouhá desetiletí,
takže se tito mohutní dobromyslní mořští obři lidí nebojí a
zvědavě dvounožce okukují.
 |
|
Maminka si spokojeně
odfukuje… |
 |
|
… ale dcerunka je
spíš na hladění |
A kdeže se to vše odehrává, to ukazuje
letecký snímek laguny ze včerejška.
 |
|
Rejdiště
plejtvákovců šedých z nadhledu |
Náš kormidelník Rafael nás bezpečně
dopravuje zpět ke břehu. Vyrážíme dále na jih. Jedeme
Vizcainem nejprve na západ směrem k Bahia de Tortugas, ale
před San Miguel zastavujeme a ve stoupajícím vedru zkoumáme
terén.
Není to zde bez zajímavosti, naši pozornost
přitahuje především zvláštní ferokaktus. Ponechám na
systematicích jeho správné pojmenování, nazývejme jej dle
některých pramenů provizorně třeba Ferocactus
grandiflorus s tím, že má zřejmě blízko k F. fordii
i F. chrysacanthus.
Což je mu viditelně jedno a zvesela se dává do květu, byť i
ve stínu statného pachykormusu.
 |
|
MUrostlý Pachycormus
discolor starostlivě chrání párek Ferocactus
grandiflorus. |
Rostliny už začínají kvést květy
opodstatňujícími druhové označení.
 |
|
Květy Ferocactus
grandiflorus opravdu nejsou právě drobné |
Opět míříme na jih směr Bahia Asuncion. Po
cestě zkoumáme lokalitu Echinocereus maritimus ssp.
hancockii. Je tady, a není sám.
 |
|
Opuntia invicta
květy trochu narušuje svůj hrozivý vzhled |
Je zde ovšem živo i jinak. Takhle tady něco
trpělivě číhá na kořist, možná nějaký dolnokalifornský
mravkolev.
 |
|
Kdopak se to tady
asi těší na kořist. Písečný krtek to nebude. |
Echinocereus maritimus ssp.
hancockii tvoří typické velké trsy a je mimořádně
výhružně otrněn.
 |
|
Echinocereus
maritimus ssp. hancockii |
Ferocactus grandiflorus je tady
rovněž k vidění. Stavba stonku a struktura otrnění zavdává
námět k přemýšlení, co je vlastně zač. Některé exempláře
mají na výšku hodně přes půl metru.
 |
|
Ferocactus
grandiflorus |
 |
|
Detail Ferocactus
grandiflorus. Předmět úvah. |
Rostliny jsou hlídány. Tento bachař je ale
po zimě ještě trochu zpomalený a raději se mrzutě ukrývá.
 |
|
Ferocactus
grandiflorus s hlídacím chřestýšem |
Pokračujeme podél pobřeží neutěšenou plochou
krajinou, samý písek a nízké rostlinstvo, jen na obzoru hory
stolové a kuželové, hotové sopky. Projíždíme Estero la
Bocana, malé hnízdo uprostřed velkého smetiště. Po pár
kilometrech kempujeme u mělké pobřežní laguny. Zdálky temně
duní Pacifik. Vaříme a povídáme pod atlasově hvězdnatou
oblohou. 
Baja California 2008 všemi směry, část 1. |
2. |
3. |
4. |
5. |
6.
|
