11. den – 1. 3. 2008 Po ránu
pokračujeme na jih po MXC1. Krátká zastávka nás odměňuje
hojností Ferocactus rectispinus, Mammillaria
dioica, Mammillaria poselgeri i Lophocereus
schottii.
 |
Mammillaria
poselgeri |
Zejména posledně jmenovaný je v podivuhodně
dobré kondici na tu nehostinnou krajinu.
 |
Lophocereus
schottii |
My ale máme dnes v plánu spatřit specialitu,
o jakou člověk jen tak nezakopne. A je to poznat na špatně
skrývaném napětí zřetelně se zračící v drsných tvářích členů
naší smečky. Odbočujeme na teraserii, po které se dostáváme
do malého hnízda. Žije se tady očividně velice skromně, ale
mají vše potřebné - pár domků, obchod, hospodu, studnu i
kostelík. Domlouváme s rybáři pronájem dvou člunů a po
hodince směle vyplouváme.
 |
Čluny s námi pěkně
upalují. |
Posádky vzrušeně upírají zraky ke slibné
siluetě ostrova na horizontu a evidentně si nelámou hlavu
tím, co ovšem táhne hlavou mně, že totiž v takové pustině
pětadvacet kilometrů po volném moři v otevřené skořápce a
bez záchranných vest je docela silná káva, a to mi věřte, že
vím, o čem mluvím. Každopádně k našemu štěstí je takřka
bezvětří, hladina pomalu jako sklo a náš cíl – bájný
ostrov Santa Catalina – se kvapem blíží. Kotvíme v
zátoce poblíž skaliska ve tvaru slona, vrháme se na břeh a
propukají kaktusářské orgie, které jsme opravdu až tak
neočekávali. Nejdříve nás vítají tu a tam kvetoucí
pachycereusy.
 |
Pachycereusům se zde
daří zřetelně líp, než na většině poloostrova |
Při vší úctě - kvůli nim tady ale nejsme.
Hlavní předmět našeho zájmu a jeden ze zlatých hřebů letošní
výpravy se na nás směje ze všech stran. Ferocactus
diguetii. Zřejmě největší z ferokaktusů všelikého
provedení od drobných roztomilých semenáčků přes zlaté koule
průměru vídeňského lokte až po třímetrové obry, a doslova
kam se podíváš. Po stráních, u pláže, na hřebenech.
 |
Ferocactus
diguetii - povedená dvojka |
Poměrně málo jich kvete sytě červenými
květy, jiné se pyšní poupaty nebo naopak žlutými plody.
 |
Červeň květů je
tmavší i světlejší |
Ostrov není osídlen, navštěvován je zřídka,
a je to na rostlinách poznat. Jsou jako vymalované, ohrožuje
je nanejvýš nějaká ta mořská bouře nebo katastrofální sucho,
které se na jejich siluetách viditelně čas od času podepíše.
Uhynulé ferokaktusy nacházíme výjimečně, převážně se jedná o
padlé mumifikované velikány.
 |
Ferokaktusy jsou zde
v dobré společnosti |
Nejsou tady ale jen tyto velevzácné
endemity, povahu krajiny s nimi dotvářejí mimořádně pohledné
pachycereusy.
 |
Pěkná tapeta, není-liž
pravda? |
Pobíháme šťastně po stráních a hřebenech,
všichni se shodujeme na tom, že tady by se dalo vydržet i
déle. Myslím že každý z nás zažívá intenzívní pocit
sukulentního eldoráda, který tvoří nejen krásné rostlinstvo,
ale i romantický reliéf a celkově viditelně nenarušená
příroda.
 |
Zátoku hlídá
zkamenělý slon |
Z dalších kaktusů pozorujeme opět
Machaerocereus gummosus a Mammillaria dioica. Tím
ovšem sukulentní flóra nekončí, cylindropuncie, ibervileie,
pachykormusy, bursery i jatrophy pomáhají vytvářet kouzelné
skalky na každém kroku, hlavně poblíž pobřeží.
 |
Pestrost druhová i
barevná |
Dokonce i kameny na pobřeží hýří barvami
jednotlivých minerálů. Neporušenost biotopu dokládá i
množství semenáčků všech zmíněných taxonů.
 |
Semenáčky jsou všude
- M. dioica a F. diguetii |
Vůbec se nám nechce se odsud hnout. Ještě
vrcholové foto na břehu a už svištíme k pevnině. Míjíme dva
ostrůvky pitoreskních tvarů, které hostí celé kolonie
mořského ptactva, především pelikány, volavky, racky a
kormorány.
 |
Připadáme si jako v
zoologické zahradě |
Jedeme čtvrt hodiny cesty od vesničky
zakempovat na pobřeží, ale pak se ještě vracíme něco
nakoupit v místním obchůdku. Libor a Václav zkoumají boudu s
vývěsní tabulí „Restaurant“. Nemají ani pivo, ani cigarety,
vlastně vůbec nic, ale ani se nedivím. Nakonec kluci
vyškemrají jednu krabičku vyklepaných cigaret. Po cestě
ještě kupujeme od místních děvčat pěkné náhrdelníky z
drobných mušliček.
Koupání, vaření, spánek.

Baja California 2008 všemi směry, část 1. |
2. |
3. |
4. |
5. |
6. |
7. |
8. |
9.
|