Baja California 2008 všemi směry (10)

z deníku Vládi Šamalíka

11. den – 1. 3. 2008
Po ránu pokračujeme na jih po MXC1. Krátká zastávka nás odměňuje hojností Ferocactus rectispinus, Mammillaria dioica, Mammillaria poselgeri i Lophocereus schottii.

Mammillaria poselgeri

Zejména posledně jmenovaný je v podivuhodně dobré kondici na tu nehostinnou krajinu.

Lophocereus schottii

My ale máme dnes v plánu spatřit specialitu, o jakou člověk jen tak nezakopne. A je to poznat na špatně skrývaném napětí zřetelně se zračící v drsných tvářích členů naší smečky. Odbočujeme na teraserii, po které se dostáváme do malého hnízda. Žije se tady očividně velice skromně, ale mají vše potřebné - pár domků, obchod, hospodu, studnu i kostelík. Domlouváme s rybáři pronájem dvou člunů a po hodince směle vyplouváme.

Čluny s námi pěkně upalují.

Posádky vzrušeně upírají zraky ke slibné siluetě ostrova na horizontu a evidentně si nelámou hlavu tím, co ovšem táhne hlavou mně, že totiž v takové pustině pětadvacet kilometrů po volném moři v otevřené skořápce a bez záchranných vest je docela silná káva, a to mi věřte, že vím, o čem mluvím. Každopádně k našemu štěstí je takřka bezvětří, hladina pomalu jako sklo a náš cíl – bájný ostrov Santa Catalina – se kvapem blíží. Kotvíme v zátoce poblíž skaliska ve tvaru slona, vrháme se na břeh a propukají kaktusářské orgie, které jsme opravdu až tak neočekávali. Nejdříve nás vítají tu a tam kvetoucí pachycereusy.

Pachycereusům se zde daří zřetelně líp, než na většině poloostrova

Při vší úctě - kvůli nim tady ale nejsme. Hlavní předmět našeho zájmu a jeden ze zlatých hřebů letošní výpravy se na nás směje ze všech stran. Ferocactus diguetii. Zřejmě největší z ferokaktusů všelikého provedení od drobných roztomilých semenáčků přes zlaté koule průměru vídeňského lokte až po třímetrové obry, a doslova kam se podíváš. Po stráních, u pláže, na hřebenech.

Ferocactus diguetii - povedená dvojka

Poměrně málo jich kvete sytě červenými květy, jiné se pyšní poupaty nebo naopak žlutými plody.

Červeň květů je tmavší i světlejší

Ostrov není osídlen, navštěvován je zřídka, a je to na rostlinách poznat. Jsou jako vymalované, ohrožuje je nanejvýš nějaká ta mořská bouře nebo katastrofální sucho, které se na jejich siluetách viditelně čas od času podepíše. Uhynulé ferokaktusy nacházíme výjimečně, převážně se jedná o padlé mumifikované velikány.

Ferokaktusy jsou zde v dobré společnosti

Nejsou tady ale jen tyto velevzácné endemity, povahu krajiny s nimi dotvářejí mimořádně pohledné pachycereusy.

Pěkná tapeta, není-liž pravda?

Pobíháme šťastně po stráních a hřebenech, všichni se shodujeme na tom, že tady by se dalo vydržet i déle. Myslím že každý z nás zažívá intenzívní pocit sukulentního eldoráda, který tvoří nejen krásné rostlinstvo, ale i romantický reliéf a celkově viditelně nenarušená příroda.

Zátoku hlídá zkamenělý slon

Z dalších kaktusů pozorujeme opět Machaerocereus gummosus a Mammillaria dioica. Tím ovšem sukulentní flóra nekončí, cylindropuncie, ibervileie, pachykormusy, bursery i jatrophy pomáhají vytvářet kouzelné skalky na každém kroku, hlavně poblíž pobřeží.

Pestrost druhová i barevná

Dokonce i kameny na pobřeží hýří barvami jednotlivých minerálů. Neporušenost biotopu dokládá i množství semenáčků všech zmíněných taxonů.

Semenáčky jsou všude - M. dioica a F. diguetii

Vůbec se nám nechce se odsud hnout. Ještě vrcholové foto na břehu a už svištíme k pevnině. Míjíme dva ostrůvky pitoreskních tvarů, které hostí celé kolonie mořského ptactva, především pelikány, volavky, racky a kormorány.

Připadáme si jako v zoologické zahradě

Jedeme čtvrt hodiny cesty od vesničky zakempovat na pobřeží, ale pak se ještě vracíme něco nakoupit v místním obchůdku. Libor a Václav zkoumají boudu s vývěsní tabulí „Restaurant“. Nemají ani pivo, ani cigarety, vlastně vůbec nic, ale ani se nedivím. Nakonec kluci vyškemrají jednu krabičku vyklepaných cigaret. Po cestě ještě kupujeme od místních děvčat pěkné náhrdelníky z drobných mušliček.
Koupání, vaření, spánek.


Baja California 2008 všemi směry, část 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9.
 

Text a foto © Vladimír Šamalík, 2009-2010
vladimir.samalik(at)seznam(dot)cz
 

zpět