|
9. den – 28.2.2008
Po ránu projíždíme přes Punta Abreojos. Zastavujeme ještě, abychom si naposled užili Ferocactus grandiflorus.
Vyskytuje se poměrně hojně a v bujném růstu mu nepřekáží ani hotová
pískoviště, která se tvoří v temenech vlivem stálého pobřežního větru
zvedajícího prach.
 |
|
Pískoviště v temeni Ferocactus grandiflorus |
Potom už se vydáváme směrem severovýchodním do vnitrozemí. Asi 25 km před San Ignacio si prohlížíme lokalitu Ferocactus peninsulae, rostliny na BC hojně rozšířené a dělající tedy čest svému druhovému jménu.
 |
|
Semenáček Ferocactus peninsulae v příznačném prostředí |
Zdaleka tady však není jen ferokaktusová končina. Hojně se vyskytuje Opuntia invicta, tmavší forma Echinocereus brandegei, všudypřítomná Mammillaria dioica, ale potěšit dovede svými růžovými kvítky i Lophocereus schottii.
 |
|
Lophocereus schottii |
Zdejšímu suchému horku dovede úspěšně vzdorovat i zvláštní druh bíle kvetoucího máku z rodu Argemone, v duchu místního obyčeje také pichlavý.
 |
|
Pichlavý mák Argemone gracilenta |
Dnešní
den je bohatý i na zajímavosti historické. Navštěvujeme totiž městečko
San Ignacio, které vzniklo kolem proslulé španělské misie San Ignacio
de Kadakaamán. Misie byla založena v roce 1728 u laguny sladké vody a
přispěla valnou měrou k rozvoji zemědělství v této nehostinné končině.
Misijní kostel je pozoruhodnou ukázkou barokního slohu viditelně
ovlivněného použitým stavebním materiálem z místních zdrojů.
 |
|
Kostel misie San Ignacio de Kadakaamán |
Náměstí
je stíněno starými stromy, kolem obchůdky a ospalý klid. Doplňujeme
proviant i pohonné hmoty. Další terénní průzkum nás čeká u vysílací
věže. Objevují se polštáře světle žluté formy Echinocereus brandegei.
 |
|
Echinocereus brandegei |
Znovu
a znovu mě zaráží fakt, že v tak nehostinném prostředí může něco
vyklíčit, i když kolem Vánoc je tu určitě trochu vlhčeji. Vždycky jsem
si přál vidět opravdu malé semenáčky, přímo klíčence, a dnes se to
podařilo. Ten žlutý trám na fotce je moje tužka Koh-I-Noor.
 |
|
Klíčit se musí umět |
Přijíždíme
k hornickému městečku Santa Rosalia. Pro začátek se stavujeme na
pečeném kuřeti, poté se přesouváme do centra. Tohle hnízdo se výrazně
liší od ostatních zdejších sídel. Na konci devatenáctého století tady
francouzská firma Boleo zahájila těžbu a zpracování mědi. Skončili s
tím někdy v polovině dvacátého století, ale těžní a hutní
zařízení zůstala. Na jednu stranu pohled jako na Třinec, na
druhou netypické uličky dřevěných baráčků s malými předzahrádkami. Po
Francouzech zbyla i údajně nejlepší bageterie na poloostrově a kuriozní
kostel Santa Barbara.
 |
|
Eiffelův kostel Santa Barbara |
Kostel
má zajímavý původ. Pro světovou výstavu v Paříži roku 1889 jej vytvořil
sám Gustave Eiffel, samozřejmě z ocelové příhradoviny a montovaných
bloků, jak bylo jeho dobrým zvykem. Po výstavě kostel rozmontovali a v
Bruselu jej objevil ředitel těžařské firmy Boleo. Projevil nebývalou
péči o duchovní rozvoj svých zaměstnanců, mimochodem i Číňanů a
Japonců, a kostel sem nechal přivézt.
 |
|
Kde tady kluci sehnali tu šornu? |
Pokračujeme na jih a čtyři kilometry za Mulegé odbočujeme na pobřeží, kde kempujeme u kamenité pláže. Poprvé
nacházíme pachycereusy přímo na pobřeží, kousek od čáry přílivu. Pak
naši pozornost přitáhne hejno ptáků lovících vytrvale ryby. Krouží,
krouží, pak přitáhnou křídla k tělu a šup kolmo do vody. Zajímavé
divadlo za padajícího soumraku.
 |
|
Rybolov |
Rozděláváme oheň, zpíváme a povídáme do půlnoci.
Baja California 2008 všemi směry, část 1. |
2. |
3. |
4. |
5. |
6. |
7.
|
