17. den – 7. 3. 2008 V
paprscích ranního slunce se můžeme dosyta kochat nádhernými burserami
se spoustou plodů připomínajících mikrošvestky, o jejichž zralosti mám
ale vážné pochyby.
|
Výstavní bursera |
Vracíme
se na hlavní silnici. V La Purisimě tankujeme v kuriózní pumpě v podobě
chatrče s hromadou barelů. Panoráma okolí je ovšem okouzlující.
|
Linie horizontu neklamně naznačuje sopečný původ |
Vracíme
se 8 km zpět na křižovatku a pokračujeme po teraserii, která nás
přivádí do pobřežního městečka San Juanico. Rozbíháme se každý dle své
nátury. Marie hledá kešku, někdo okupuje krámek s pivem, i za
kaktusy se excentrici vydávají, já obligátně na hřbitov.
|
San Juanico - hřbitov |
Mexické
hřbitovy, jak známo, působí v rámci možností docela vesele a tento
nevybočuje. Některé náhrobky svým originálním keramickým obkladem
připomínají koupelnu, jen osadit sprchovou baterii. Na pláži je
vytažena spousta loděk, rybáři se vrátili z ranního lovu.
V blízkých stržích narážíme na háčkovitou mamilárii s trny
skoro do černa. Soudím, že to bude zase naše stará známá Mammillaria dioica, přizpůsobená místním poměrům.
|
Pěkně opálená Mammillaria dioica |
Ani ferokaktusy nezůstávají pozadu, vypadá to na nějaké blízké příbuzenství Ferocactus peninsulae, možná onen Ferocactus santa-maria. Literatura významně mlčí, cestovateli poraď si sám. Ale je hezký, ne?
|
Ferokaktus z okruhu poloostrovního |
Vydáváme
se severozápadním směrem po nudné prašné cestě přerušované vymletými
koryty. Krajina je poseta ohlazenými tmavohnědými valouny. Poblíž
Laguny San Ignacio se osvěžujeme pohledem na mohutné porosty Opuntia invicta. V této podobě by byla ozdobou každé sbírky.
|
Opuntia invicta v plném růstu |
Ani trsy Echinocereus brandegeei s neuvěřitelně dlouhými trny by určitě nikdo z nás nepohrdl, kdyby se takhle skvěly někde na skalce v Povltaví…
|
Echinocereus brandegeei |
Míjíme
saliny s podivně oranžovou vodou. Krystaly soli na slunku oslnivě září
a někdy v součinnosti s kusy dřeva tvoří fantastické tvary.
|
Slanomilný kalifornský krokodýl |
Zastavujeme
se v nám již dobře známém San Ignacio dotankovat, nakoupit a zchladit
se prostřednictvím Tecate. Vzácná příležitost zastihnout náš tým
pohromadě.
|
Náš tým alibisticky se předvádějící s banány |
Přes
Vizcaino dojíždíme do Guerrero Negro, kde furiantsky okupujeme motel.
Vyrážíme do blízkých provozoven různého ražení. Mně se líbí v hospůdce
vyzdobené artefakty zašlé velrybářské a vůbec námořnické slávy.
|
Námořnická hospůdka v Guerrero Negro |
Baja California 2008 všemi směry, část 1. |
2. |
3. |
4. |
5. |
6. |
7. |
8.
9. |
10. |
11. |
12. |
13. |
14. |
15.
|