Den čtvrtý, 14.2. 2015
Okolí Estación Fuertes
Autor:
Honza Provaz |
 |
Ráno v Rio Grande nám náladu pokazil defekt
pneumatiky. Pneumatiku jsme opravili u Gumera v Nieves a s lepší
náladou vyrážíme na trasu.
 |
|
El gumador |
Nedaleko od Niéves směrem na Estancion Camacho vybíháme na nízký
hřbet u silnice. Na lokalitě nacházíme velké množství
Thelocactus hexaedrophorus v. lloydii a to pěkné
kousky.
 |
|
Thelocactus hexaedrophorus v. lloydii |
Mimo toho ještě množství dalších druhů – Echinomastus
durangensis, Hamatocactus hamatocanthus, mě neznámá
koryfanta a mamilárie. Kromě těchto ještě žlutě kvetoucí
stenokaktus. Druhá lokalita u San Antonia kromě rostlin z první
lokality ještě Mammillaria pottsii.
 |
|
Mammillaria pottsii |
Další lokalitou je laguna u Estación Fuertes . Vyrážíme do
terénu a první rostliny jsou nádherné Porfiria schwarzii
aspoň pro mě je to vrchol dnešního dne.
 |
|
Porfiria schwarzii, Estancia Fuertes |
Hned kousek vedle nacházíme Ariocarpus kotschoubeanus
drobné rostliny zamaskované prachem. Takže se měníme ve
čtyřnožce a hledáme další rostliny a že je jich zde velké
množství. Po nějaké době nalézáme Th. hexaedrophorus v.
lloydii, ale menší než na předchozích lokalitách. Jsou tu
ještě další rostliny – Homalocephala texensis, Coryphantha
runyonii a na závěr nález Echinocereus palmeri subsp.
mazapil, jehož nalezení bylo odměněno plechovkou piva.
Závěrem, den se vydařil.
Den pátý,
15.2. 2015
El Zorillo – San Juan de Guadalupe – Juan Aldama – 12 de
Diciembre
Autor:
Vlastimil Lukeš |
 |
Nocleh venku u El Zorillo, na severovýchodě ve státu Durango,
nedaleko jakéhosi menšího lomu. V noci občas trochu pršelo,
chvíli vyli kojoti a houkala sova.
 |
|
Snídaně u El Zorillo |
 |
|
Hlinitý terén prozrazuje, že
tudy občas teče voda mocnými proudy
a vytváří hluboké strže. |
Ráno 11° C, zataženo, odjezd v 8:20. Před námi je druhý ze
dvou dnů věnovaných především lokalitám Thelocactus
hexaedrophorus ssp. lloydii (dál jej pro
stručnost budeme označovat jako „Th. lloydii“) v Durangu
a Zacatecasu.
První zastávka na lokalitě poblíž El Zorillo. Postupně
nacházíme docela velký sortiment kaktusů: Ariocarpus
fissuratus, Leuchtenbergia principis, Glandulicactus
uncinatus, Echinocactus horizonthalonius, Neolloydia
conoidea, Echinocereus pectinatus, Mammillaria pottsii,
Coryphantha poselgeriana a durangensis a
Lophophora williamsii.
 |
|
Leuchtenbergia principis s extra dlouhými fousy,
El Zorillo |
 |
|
El Zorillo - Nakonec jsme na druhé straně cesty vyfotili
i pár pěkných kousků
Th. lloydii, ale moc jich
nebylo. |
Další zastávku máme jihovýchodně od San Juan de Guadalupe,
kde už opět svítí slunko. Th. lloydii je tady hojný,
roste ve společnosti zelených mamilárií a zelených
echinocereusů. Převládají exempláře se světlými trny.
 |
|
Th. lloydii, velký jedinec se světlými trny,
jihovýchodně od San Juan de Guadalupe |
Po průjezdu městem San Juan de Guadalupe míříme na jih na La
Escalera, ale zastavujeme již asi po 10 km. Nacházíme tady
nejen hojný Th. lloydii, ale i mnoho dalších kaktusů
(Ariocarpus fissuratus, Echinocactus horizonthalonius,
Echinocereus pectinatus, Hamatocactus hamatacanthus,
Coryphantha poselgeriana a durangensis,
Glandulicactus uncinatus, Echinomastus unguispinus/durangensis,
zelená i bílá mamilárie).
 |
|
Echinomastus unguispinus/durangensis, jižně od
San Juan de Guadalupe |
 |
|
Th. lloydii, mladá rostlina s barevnými trny,
jižně od San Juan de Guadalupe |
U vesnice La Escalera vede cesta kolem nápadné, pěkně
tvarované a osamoceně stojící hory. Zastavujeme u jednoho
hovorného Mexičana a ptáme se na její jméno. Když vysloví
jméno Pichahua (se správnou mexickou výslovností) všichni se
začneme s chutí chechtat, na což Mexičan ovšem kouká
náležitě vyjeveně a asi si myslí něco o bláznivých
Evropanech. Kousek dál se nám zdá, že teď je Pichahua
správně osvětlená sluncem, zastavíme a jdeme ji fotit.
Mezitím Karel volá od přilehlé pláně, že našel „kočky“, a
tak běžíme za ním. Ano, je jich tady pár, v typickém „kočkovém
terénu“, snad jen trochu více zasoleném, než bývá obvyklé.
Vida, oblíbené „kočky“ (Ariocarpus kotschoubeyanus)
jsou tedy i v Durangu! Snažíme se je vyfotit i s Cerro
Pichahua v pozadí, což je ovšem nelehký úkol a jedeme dál.
 |
|
Cerro Pichahua u La Escalera – Ariocarpus
kotschoubeyanus
je v pravém dolním rohu |
 |
|
Ariocarpus kotschoubeyanus u La Escalera v
Durangu |
Bez povšimnutí přejíždíme hranici Durango – Zacatecas a
zanedlouho už jsme ve vesnici Manuel Camacho. Chvíli hledáme
kudy z ní ven tím správným směrem, na asfaltovou silnici
vedoucí od Estación Camacho na západ do Juan Aldama. Další
zastávka je nedaleko obce La Laguna na podivné lokalitě mezi
poli. Nacházíme tady jen pár kousků Th. lloydii a
jakési zelené mamilárie a rychle jedeme o kousek dál. Tady
je loyďáků opravdu spousta a hodně z nich jsou překvapivě
velké exempláře, většinou se světlým vytrněním. Červený
hliněný terén je trochu blátivý – je tady dobře zalito.
 |
|
Th. lloydii je na této lokalitě docela hojný, La
Laguna |
 |
|
Th. lloydii, velký exemplář s krátkými trny
(průměr mince je 2 cm), La Laguna |
Nedaleko vesnice San Felipe de Jesús jsme zastavili ještě
jednou, opět mezi poli a rozloučili se se dvěma exempláři
Th. lloydii, opět ve společnosti zelených mamilárií a
několika jedinců Echinofossulocactus spec.
 |
|
Echinofossulocactus spec. u San Felipe de Jesús |
Ve městě Juan Aldama jsme doplnili naftu a nezbytný proviant
a vyrazili po silnici Mex 49 na sever, opět do státu Durango.
Den však již pomalu končil, a tak jsme zakempovali nedaleko
městečka 12 de Diciembre, na zeleném trávníčku s kravinci,
pod kopcem s anténami (Microondas Cebadero). Domácí polévka
„z pytlíku“ nám v chladném večeru přišla docela k chuti.
Zapsal Vlasta Lukeš
Den šestý,
16.2. 2015
Okolí Nazas
Autor:
Maria Lukešová |
 |
Nocleh nedaleko 12 de Diciembre pod Microondas Cebadero.
Ráno jasno, 8°C. Po raním čaji, polívce (Honza), tvrdých
houskách a pravidelném „brífinku“, upřesňujícím program pro
tento den nás Karel vyvezl autem nahoru na kopec k anténám „microondas“.
 |
|
Microondas Cebadero po ránu |
Během krátké chvilky jsme tady mezi nízkými keříky našli
několik překvapivě velkých exemplářů Thelocactus bicolor
ssp. pottsii a jednu bílou mamilárii s poupaty (Mammillaria
gasseriana?). Cestou dolů jsme potom viděli další
M. pottsii, které tady však již vegetovaly na plném
slunci a byly zřejmě proto značně menší a hustěji vytrněné
než ty nahoře. Mezi dalšími kaktusy (Mammillaria
gasseriana s poupaty, Coryphantha delicata a
Echinocereus spec. zelený) nás hodně překvapil jeden
Ferocactus steinesii – kde ten se tady vzal?
 |
|
Thelocactus bicolor ssp. pottsii, krásný
exemplář |
 |
|
Mammillaria gasseriana (?) s poupaty |
 |
|
Echinocereus s kompaktním habitem |
Dále následoval delší přejezd přes Cuencamé a Nazas ke známé
lokalitě Puente Rio Nazas II. Nejdříve jsme ale zastavili
ještě o pár kilometrů dříve na místě, kde jsme našli větší
počet pěkných exemplářů Echinomastus unguispinus, ve
společnosti Glandulicactus uncinatus, Cor. durangensis
a bílých mamilárií.
Lokalita Puente Rio Nazas II je mezi katusáři dobře známá
výskytem dvou mimořádných kaktusů – Thelocactus
heterochromus a Mammillaria guelzowiana robustior.
Byli jsme tady už několikrát, ale bohužel jsme žádný
z těchto dvou krasavců zatím neviděli kvést. Tentokrát nás
tady na chvilku zastavila zamčená brána, kterou bylo nutné
přelézt. Nebyl to větší problém, až na to, že mne museli
chlapi vysadit (což udělali ochotně), abych ji mohla také
zdolat.
 |
|
Brána na lokalitu Puente Rio Nazas II se dala celkem
snadno přelézt |
Po rychlém výstupu na vrchol kopce jsme viděli, že
heterochromusy ani guelzowiany podle očekávání v únoru
nekvetou. I tak ale stojí za pár dalších fotek, stejně jako
třeba také Echinocereus pectinatus s krásnými poupaty
a Echinomastus unguispinus dole pod kopcem.
 |
|
Echinocereus pectinatus s poupaty na lokalitě
Puente Rio Nazas II |
 |
|
Thelocactus heterochromus |
 |
|
Mammilaria guelzowiana robustior |
Při pohledu dolů k zaparkovanému autu jsme zjistili, že
vedle něj stojí jakýsi pick-up a dva Mexičani. Rychle jsme
spěchali dolů. Chlapi přelezli bránu a Karel zjišťoval co se
děje. Já jsem šla poslední a přemýšlela, jak se dostanu
zpátky. Mezitím se Karel s Mexičany – majiteli pozemku -
domluvil, že se nic neděje, že jsme fotografové a milovníci
přírody a že tam neděláme žádnou škodu. Když mne pak
Mexičani uviděli, jak rozpačitě koukám na bránu, pohotově
vytáhli klíče a odemkli, abych mohla projít.
Další cesta nás vrátila zpět na hlavní sinici MEX 40 a
pokračovala delším přejezdem přes Torreón směrem na Saltillo
k Cerro Bola – typové lokalitě Thelocactus bicolor
ssp. bolaensis.
V programu naší expedice jsme měli pro tento den i účast v geocachingu
– nalezení „kešky“ u Cerro Bola. (Malé vysvětlení:
geocaching je globální hra, při které se jedná o nalézání
ukrytých schránek s „pokladem“, s anglickým názvem cache -
česky lidově keška, které jsou uloženy na určitých místech
světa. Tyto kešky často upozorňují na zajímavá místa: např.
města, hrady a zámky nebo i naleziště kaktusů. Vždycky
obsahují tzv. logbook – knížku, kam se jednotliví nálezci
neboli „kačeři“ zapíší na důkaz, že kešku opravdu nalezli.
Mohou také do schránky přidat nebo v ní vyměnit součásti
uloženého „pokladu“.) Zeměpisné souřadnice jednotlivých
kešek lze nalézt na internetu na adrese
www.geocaching.com.
V podvečer tohoto dne jsme měli tedy na programu nalezení
kešky na kopci u Cerro Bola. Autor kešky s označením GC4B5FA
a názvem Cerro Bola patří určitě mezi kaktusáře, protože
v popisu kešky se zmiňuje o zajímavých kaktusech na tomto
místě. A tak po dojezdu k zaměřenému kopci jsem se vydala
s Karlem a s gépéeskou v ruce hledat kešku, zatímco ostatní
kamarádi se pustili do focení kaktusů v pomalu zapadajícím
slunci. Keška byla nalezena neboli „odlovena“ až na samotném
vršku kopce a do jejího „pokladu“ přidána 1 Kč česká jako
připomínka, že tady byli „kačeři“ z České republiky.
Vzhledem k bohaté kaktusové vegetaci (vedle bílých Th.
bicolor ssp. bolaensis, krásně rozkvetlých
Echinocereus stramineus a pohledných kousků
Astrophytum coahuilense) si tentokrát nikdo nestěžoval,
že hledání kešky je ztráta drahocenného kaktusářského času.
 |
|
Echinocereus stramineus, krásně rozkvetlý |
 |
|
Nález kešky potěšil |
 |
|
Thelocactus bicolor subsp. bolaensis |
 |
|
Astrophythum coahuilense |
Po návratu z kopce Karel vyrazil zpět po silnici, kterou
jsme sem přijeli. Naneštěstí se tím ale dosti překvapivě
dostal do protisměru na dálnici MEX 40 Saltillo – Torreón.
Ten správný směr je tady totiž tak vzdálený, že jej vůbec
není vidět. Blikající auta a řidiči chytající se za hlavu
nás rychle upozornili na náš problém. Chvilku nám nebylo
dobře, ale naštěstí nebyl velký provoz, a tak jsme to rychle
otočili do správného směru. Vzpomněli jsme si při tom na
známý vtip, jak řidič jede po D1 a slyší v rádiu výstrahu,
že jeden blázen tam jede v protisměru a říká si: „Jak to
jeden, vždyť tady jedou v protisměru všichni!“
Jeli jsme tedy dál na Torreón a hledali kudy se otočit do
požadovaného směru na Saltillo.
Po pár kilometrech jsme odbočili na nějakou cestu, která
vypadala jako „retorno“, tedy spojka mezi oběma směry
dálnice. Tato prašná cesta je dlouhá několik kilometrů a
vede „územím nikoho“, přes rozlehlou pustou pláň jakési
laguny. Vzhledem k blížícímu se večeru jsme se rozhodli tady
zakempovat. Noc na tomto trochu podivném místě byla klidná a
přečkali jsme ji bez problémů.
Den sedmý, 17.2. 2015
Cerro Bola – Viesca
– El Amparo – Parras
Autor:
Vlastimil Lukeš |
|
Nocleh venku na pusté hliněné pláni mezi dvěma směry dálnice
Mex 40 Torreón – Saltillo, nedaleko Cerro Bola. Ráno 10°C,
sluníčko. Na další cestu jsme vyrazili v 8 hodin, dojeli
k severnímu pruhu dálnice směřující na západ a pokračovali
po něm až k obří křižovatce u La Cuchilla. Malé občerstvení
v prodejně OXXO nám pozvedlo raní náladu a povzbudilo chuť
do dalších kaktusářských dobrodružství.
 |
|
Tábořiště na „území nikoho“
mezi oběma směry
dálnice Mex
40 nedaleko Cerro Bola |
První zastávka nás zavedla na západní okraj Sierra de Parras,
kterému se mezi kaktusáři říká Sierra Zavaleta. Vyskytují se
tady docela hojně trsovitě rostoucí, bíle vytrněné exempláře
Th. bicolor ssp. bolaensis. Teď byly docela
pěkně napité vodou a dosahovaly překvapivé velikosti. Jsou
to opravdu krásné kaktusy, a to i když zrovna nekvetou.
 |
|
Thelocactus bicolor ssp.. bolaensis,
Sierra Zavaleta |
 |
|
Thelocactus bicolor ssp.. bolaensis,
Sierra Zavaleta |
Našli jsme tady ale i řadu jiných druhů (Astrophytum
coahuilense, Echinocactus horizonthalonius, Epithelanta
micromeris, Hamatocactus hamatacanthus a Escobaria.
spec.), ale obzvláště nás potěšilo několik trsů
Echinocereus stramineus, které právě předváděly svoje
atraktivní květy.
 |
|
Echinocereus stramineus, Sierra Zavaleta |
 |
|
Astrohytum coahuilense, Sierra Zavaleta |
Při průjezdu městečkem Viesca jsme přímo u cesty nakoupili
pár výborných mandarinek a zamířili na nedalekou lokalitu,
kde se měly vyskytovat bíle kvetoucí lofofóry. Bohužel jsme
je však nenašli, jen pár kousků Coryphantha macromeris
a poselgeriana, Hamatocactus hamatacanthus a
Echinocereus stramineus.
Krátká návštěva jiné lokality, asi 20 kilometrů jihovýchodně
od Viesca (Ejido La Fe) byla docela úspěšná. Viděli jsme
několik kvetoucích exemplářů malé formy Lophophora fricii
a další kaktusy (Astrophytum coahuilense, Coryphantha
spec., Escobaria spec. a Hamatocactus
hamatacanthus).
 |
|
Lophophora fricii, malá forma, jihovýchodně od
Viesca |
Naše cesta pak pokračovala směrem na El Amparo. Za chvíli
jsme ještě ale odbočili na jihovýchod a snažili jsme se
dostat co nejblíže ke svahům, které ze severu ohraničují
Lagunu Viesca. Nepodařilo se to ale nejlépe, a tak jsme
nakonec museli kus pěšky přes křovinatou pláň. Protože už
z auta jsme viděli početné exempláře Th. bicolor,
předpokládal jsem, že uvidím spoustu krásných kousků, ale
jako naschvál právě tam nebyl ani jeden. Jen obvyklé zdejší
druhy: Echinocactus horizonthalonius, Hamatocactus
hamatacanthus, Coryphantha poselgeriana a
Echinocereus stramineus. Na kopci jsme pak našli pár
pěkných trsů Lophophora fricii s květy, několik
jedinců Astrophytum senile, ale pouhé dva bikolory.
 |
|
Lophophora fricii na severním okraji Laguny
Viesca |
 |
|
Nakonec jsme zjistili, že
opravdu kapitální trs
Lophophora fricii s mnoha
otevřenými květy si spokojeně
vegetuje jen pár metrů od našeho auta. |
Poslední lokalita, kterou jsme ještě ten den navštívili, byl
kopec nad vesničkou El Amparo. Viděli jsme tam několik kusů
Astrophytum senile, ale především mnoho exemplářů
Thelocactus bicolor, s vytrněním čistě žlutým až téměř
úplně červeným a také žlutým a červeným.
 |
|
Thelocactus bicolor nad El Amparo |
 |
|
Thelocactus bicolor nad El Amparo, starší kusy
rostou částečně poléhavě |
Někteří jedinci, zejména ti, kteří jsou částečně chráněni
okolními keříky, dosahují překvapivé velikosti 30-40 cm.
Takoví „mackové“ si občas hoví i úplně vleže.
 |
|
Thelocactus bicolor nad El Amparo, délka pinzety
je asi 12 cm |
Další cesta nás zavedla až téměř k Parrasu. Byla to pěkná
nová asfaltka, na které však chyběly všechny mosty. Stavba
takových mostů přes strže s vysokými hlinitými břehy asi
nebude jednoduchá, takže uvidíme někdy příště, jak to tady
místní cestáři vyřeší. Kousek před městem jsme si vybrali
místo na nocleh, kam jsme se pak vrátili, už za tmy, po
celkem příjemné večeři v jedné pizzerii v Parrasu.
Zapsal Vlasta Lukeš
Pokračování příště…
Mexikem nejen za
rodem Thelocactus (1)
|
