23. den – 13. 3. 2008 Ráno ještě
obdivujeme elegantní fešáky Sclerocactus polyancistrus
ve vycházejícím slunci, ale už nás táhne dál slibná
představa jednoho věhlasného národního parku. Vracíme se
přes Victorville, kde tankujeme a sháníme něco na zub.
Pokračujeme vyprahlou krajinou, i zástavba vyhlíží spíše
mexicky. Vane silný vítr a zvedá jemný prach, který jako
závoj halí krajinu s pozadím zasněžených vrcholků San
Bernardino Mountains. Přes Lucerne Valley přijíždíme k
Joshua TreeNational Park. Prohlížíme si návštěvnické
centrum, ale pak už chutě do parku. Občas zastavujeme a
zkoumáme místní květenu. První na řadě jsou nepříliš velké
trsy Echinocereus engelmannii v místní světlé formě.
|
Echinocereus
engelmannii |
Brzy se však objevují monumentální siluety
stromovitých juk, které daly národnímu parku jméno. Protože
jejich pokroucené větve připomínaly prvním zbožným osadníkům
vztažené ruce starozákonního proroka, vžil se pro ně název
Joshua Tree. Teprve později střízliví botanici přišli s méně
romantickým, ale systematičtějším pojmenováním Yucca
brevifolia.
|
Yucca brevifolia
čili Joshua Tree |
Tahle velká juka zde tvoří rozsáhlé porosty.
Máme štěstí, trefili jsme se přímo do období květu.
|
Květenství Yucca
brevifolia |
O kus dál nemůžeme přehlédnout trsy
Echinocereus triglochidiatus, možná přímo v jeho
mohavské varietě, s pěkně naondulovaným otrněním. Některé už
vystrkují červené špičky poupat.
|
Echinocereus
triglochidiatus |
Sledujeme dva horolezce, jak se šplhají po
hladké žulové skále, zdá se, že je to matka se synem,
kterému se nahoru až tak nechce. Nebo nedaří. Vypreparovaná
skaliska zde nabývají roztodivných tvarů připomínajících tu
vyhynulé ještěry, tu stavby dávných civilizací.
|
Kamenná fantazie |
I zástupci kaktusovitých zde dorůstají
pozoruhodných rozměrů. Dokladem budiž třeba Opuntia
ramosissima, jejíž keře dosahují výšky i 150 cm.
|
Opuntia
ramosissima |
Nejsem v Joshua Tree NP poprvé, a tak se
těším na krásnou eskobarii, nebo, chcete-li koryfantu,
kterou některé autority oddělují od rozšířené vivipary.
Každopádně je to pozoruhodná rostlina se silným otrněním,
kterou jsme zastihli v bujně napitém stavu.
|
Escobaria
alversonii |
Tvrdými barevnými trny se pyšní už malé
semenáčky, které kupodivu vyhlížejí trochu jako vzdálená
Mammillaria schumannii var. globosa. Podobají se
jí rozložením bradavek i hnědými špičkami silných trnů,
které jsou ovšem přímé, bez háčků.
|
Escobaria
alversonii v mladším provedení |
Husté otrnění zde nemají kaktusy v této
sluncem exponované krajině zdaleka jen pro potěchu
kaktusářů. Vítaný stín a ochranu před okusem potřebují
především semenáče, čehož budiž důkazem tento nádherný
exemplář mladého ferokaktusu.
|
Mladý Ferocactus
acanthodes |
V podvečer ještě navštěvujeme Cholla Garden,
proslulou lokalitu kobercového výskytu Opuntia bigelowii.
Proplétáme se mezi lákavě vyhlížejícími keříky nadmíru
opatrně, články této cylindropuncie mají totiž neblahý zvyk
zarýt se svými trny hluboko do kůže čehokoliv živého,
nejlépe naivního českého zvědavce, přičemž budí dojem, jako
by dokázaly skákat i metr daleko.
|
Opuntia bigelowii |
Vrcholové články této lstivé opuncie jsou
ovšem překrásné a právě se začínají zdobit poupaty a mladými
výhonky.
|
Opuntia bigelowii
lákající k pohlazení |
Táboříme v kempu Cotonwood. Jinak nudná
příprava večeře je zpestřena erupcí benzínového vařiče, maso
je však úspěšně dorestováno a další krásný den končí
poklidným klábosením uprostřed tichnoucí pustiny.
Baja California 2008 všemi směry, část 1. |
2. |
3. |
4. |
5. |
6. |
7. |
8.
9. |
10. |
11. |
12. |
13. |
14. |
15. |
16. |
17. |
18. |
19. |
20. |
21.
|