Baja California 2008 všemi směry (22)

z deníku Vládi Šamalíka

23. den – 13. 3. 2008
Ráno ještě obdivujeme elegantní fešáky Sclerocactus polyancistrus ve vycházejícím slunci, ale už nás táhne dál slibná představa jednoho věhlasného národního parku. Vracíme se přes Victorville, kde tankujeme a sháníme něco na zub. Pokračujeme vyprahlou krajinou, i zástavba vyhlíží spíše mexicky. Vane silný vítr a zvedá jemný prach, který jako závoj halí krajinu s pozadím zasněžených vrcholků San Bernardino Mountains. Přes Lucerne Valley přijíždíme k Joshua TreeNational Park. Prohlížíme si návštěvnické centrum, ale pak už chutě do parku. Občas zastavujeme a zkoumáme místní květenu. První na řadě jsou nepříliš velké trsy Echinocereus engelmannii v místní světlé formě.

Echinocereus engelmannii

Brzy se však objevují monumentální siluety stromovitých juk, které daly národnímu parku jméno. Protože jejich pokroucené větve připomínaly prvním zbožným osadníkům vztažené ruce starozákonního proroka, vžil se pro ně název Joshua Tree. Teprve později střízliví botanici přišli s méně romantickým, ale systematičtějším pojmenováním Yucca brevifolia.

Yucca brevifolia čili Joshua Tree

Tahle velká juka zde tvoří rozsáhlé porosty. Máme štěstí, trefili jsme se přímo do období květu.

Květenství Yucca brevifolia

O kus dál nemůžeme přehlédnout trsy Echinocereus triglochidiatus, možná přímo v jeho mohavské varietě, s pěkně naondulovaným otrněním. Některé už vystrkují červené špičky poupat.

Echinocereus triglochidiatus

Sledujeme dva horolezce, jak se šplhají po hladké žulové skále, zdá se, že je to matka se synem, kterému se nahoru až tak nechce. Nebo nedaří. Vypreparovaná skaliska zde nabývají roztodivných tvarů připomínajících tu vyhynulé ještěry, tu stavby dávných civilizací.

Kamenná fantazie

I zástupci kaktusovitých zde dorůstají pozoruhodných rozměrů. Dokladem budiž třeba Opuntia ramosissima, jejíž keře dosahují výšky i 150 cm.

Opuntia ramosissima

Nejsem v Joshua Tree NP poprvé, a tak se těším na krásnou eskobarii, nebo, chcete-li koryfantu, kterou některé autority oddělují od rozšířené vivipary. Každopádně je to pozoruhodná rostlina se silným otrněním, kterou jsme zastihli v bujně napitém stavu.

Escobaria alversonii

Tvrdými barevnými trny se pyšní už malé semenáčky, které kupodivu vyhlížejí trochu jako vzdálená Mammillaria schumannii var. globosa. Podobají se jí rozložením bradavek i hnědými špičkami silných trnů, které jsou ovšem přímé, bez háčků.

Escobaria alversonii v mladším provedení

Husté otrnění zde nemají kaktusy v této sluncem exponované krajině zdaleka jen pro potěchu kaktusářů. Vítaný stín a ochranu před okusem potřebují především semenáče, čehož budiž důkazem tento nádherný exemplář mladého ferokaktusu.

Mladý Ferocactus acanthodes

V podvečer ještě navštěvujeme Cholla Garden, proslulou lokalitu kobercového výskytu Opuntia bigelowii. Proplétáme se mezi lákavě vyhlížejícími keříky nadmíru opatrně, články této cylindropuncie mají totiž neblahý zvyk zarýt se svými trny hluboko do kůže čehokoliv živého, nejlépe naivního českého zvědavce, přičemž budí dojem, jako by dokázaly skákat i metr daleko.

Opuntia bigelowii

Vrcholové články této lstivé opuncie jsou ovšem překrásné a právě se začínají zdobit poupaty a mladými výhonky.

Opuntia bigelowii lákající k pohlazení

Táboříme v kempu Cotonwood. Jinak nudná příprava večeře je zpestřena erupcí benzínového vařiče, maso je však úspěšně dorestováno a další krásný den končí poklidným klábosením uprostřed tichnoucí pustiny.


Baja California 2008 všemi směry, část 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8.
 9. | 10. | 11. | 12. | 13. | 14. | 15. | 16. | 17. | 18. | 19. | 20. | 21.
 

Text a foto © Vladimír Šamalík, 2009-2010
vladimir.samalik(at)seznam(dot)cz
 

zpět