|
Vracíme se k Parralu. Pět
kilometrů před ním nás zaujaly kopce po pravé
straně. Parkujeme na staveništi dálnice. V malém
údolíčku narážíme na starou cihelnu. Pece jsou
zapuštěné do bočních svahů. Škoda toho
rozpadajícího se díla. Dokonale bylo využito terénu
a mnoho cihelné drti kolem dává tušit, že
cihelna kdysi dobře prosperovala.
 |
Thelocactus heterochromus, Parral
Travnatý kopec nad tím má
kamenitý vrchol. A nádherný druh pektinátního
echinocereusu. Měl by zde být i Echinocereus
palmeri, ale ten nám zůstal ukryt. Zato Thelocactus
heterochromus je skvělý. Do stran trčící středové
trny mají sytě červenou barvu se světle žlutou
špičkou. Místo zkvalitňuje Agave flexispina.
Miniaturní agave s tyčí odkvetlého květenství.
Z Parralu míříme na jih k městečku
Las Nieves. Cestou nás staví policia preventivo.
Chtějí doklady od auta a ode mne dechovou zkoušku.
Foukám do policistovi složené dlaně do roličky.
Čichne k dlani a jeho „bueno” je detekce
nevinnosti.
V Nieves stavíme na pivo a
kávu v otevřené restauraci. Je již tma a
celkem kosa. Pavel neodolá takosům. Obsluhuje nás
Mexičanka v bílých přiléhavých kalhotách.
Je zima a horko.
V půl desáté sjíždíme
k řece na nocleh. Travnatý plácek pod pomníčkem
Antonia Martineze, který zde zahynul v roce 1984.
Sedíme s Lubošem do jedné v noci a řešíme
problémy světa, naše nás netíží. Pavel spí
sladce od desíti.
Ráno bez rozcvičky a zbytečných
hygienických prvků překračujeme řeku a šplháme
na protější skalnatý svah. Kolegové si vybrali
ten pozvolnější, já ten strmější. Hledáme Echinocereus
palmeri, který dle kamarádů má být právě
na tom strmém svahu. Námaha strmého výstupu mně
přinesla zralý semeník Agave flexispina. Až
na hraně svahu jsem našel první rostlinku Echinocereus
palmeri. Jeden centimetr v průměru a dva
na výšku. Bílé okrajové trny a 1,5 centimetru
tmavý středový. V trávě přehlédnutelná,
pokud nekvete. Nejvíc jich nacházím na temeni
svahu kolem kamenů v trávě. Doprovází jej Mammillaria
gumifera, zelená plochá rostlina 10-14 cm v průměru,
s ní Thelocactus bicolor var.
pottsii a Coryphantha compacta.
 |
Ropušník připomíná zmenšeninu
aligátora
Kamarádi poradili skvěle. Kéž
je jim to vráceno. Nad strmým srázem je pastvina
a za ní asi dvě stě metrů asfaltová silnice. Po
ní obloukem scházíme zpět k řece. Před námi
se zjeví skvělé figury dvou koní. Nádherní hnědáci.
Předvádí se jako manekýny.
Brodíme se řekou na druhý břeh.
Kolem rostou akátovníky s miniaturními
listy. Vidíme rupušníka, který připomíná zmenšeninu
aligátora. Šplháme na kamenitý kopec a nalézáme
Thelocactus bicolor var. pottsii. Skvěle
vytrněný. Jak se jím kocháme, na naše stanoviště
přijíždí nákladní auto plné policajtů.
Policia preventivo. Náš plán umýt auto a sebe
tito pánové ničí. Sami se zabořili s autem
do písku na pobřeží. Snaží se jej vytlačit,
hecují se, řvou. Mají úspěch. Velitel je dělí
do skupinek a dává jim úkoly. Nějaké cvičení.
Dál od nich. Dál od policie preventivo. Upocení a
špinaví a spokojení, bez policie, se vracíme na
silnici.
 |
Coryphanthta longicornis, El
Palmito
V mapě nalézáme velkou přehradu
u El Palmito. Odbočujeme ze silnice 45. Záhy se
dostáváme do kopců a serpentin. Tři sta zatáček
Gustava Havla je odvar. Mám dojem, že nám volant
upadne, protože musí být ukroucen. Když začínáme
klesat otevře se údolí. Na svazích výrazné skály.
Silnice probíhá v hlubokém zářezu skal a až
po samý okraj je vidět vysokou kamennou zídku. Za
první zatáčkou parkujeme. Přelézáme nezbytný
plot a prodíráme se trním foukarií a akátovníků,
blíž ke skalám.Brzy nalézáme to, kvůli čemu
jsme zastavili. Coryphanthta longicornis. Již
malé semenáče jsou skvěle vytrněné. Dospělé
rostliny 10-15 centimetrů v průměru a až 30
centimetrů na výšku. Rostliny jsou uniformní,
jen středové trny varírují. Některé jsou delší
a tenčí, jiné krátké a silné. Určitě skvělá
rostlina i pro pěstování.
 |
Coryphanthta longicornis, El
Palmito - dvouhlavá rostlina
pokračování příště…
|
