Den šestnáctý,
26. 2. 2015
Galeana – Dr. Aroyo
Autor:
Karel Beneš - Ben |
 |
Ráno v hotelu Magdalena na náměstí v Galeaně. Venkovní teplota
4°C, uvnitř o něco víc, vyhřáto vlastními těly, topení se zde
zřejmě pro nadbytečnost dosud nezavedlo. Vyrážíme opět časně a
již v osm hodin obdivujeme Turbinicarpus (nebo chcete-li
Gymnocactus) begunii na lokalitě kousek pod Galeanou. Odpadky
pokrývají prakticky celou oblast a ani za světla se nedá najít
kousek místa, kde by cestovatel hlavu složil, aniž by ležel ve
střepech z rozbitých lahví a dalším smetí. Smutné. Ale v tom
smetišti překrásné rostliny.
 |
|
Gymnocactus beguinii, Galeana, foto Karel Beneš |
Pokračujeme směrem na jih a po cestě se zastavujeme na více či
méně známých lokalitách:
U cesty. Je to místo, které by se dalo označit tak, že tady
chcípl pes. Ten skutečně leží blízko hledané neobesejky.
 |
|
Neobesseya asperispina, foto Karel Beneš |
U žlutého bagru. Ten zapadlý a poškozený bagr má výdrž a v
celkem nezměněné podobě je již léta z dálky patrný jako maják
lokality (dnes) kvetoucích kruegerii a Stenocactus crispatus(?).
 |
|
U žlutého bagru |
 |
|
Echinocereus knippelianus v. kruegerii, foto Karel Beneš |
V zatáčce. Náhodná zastávka na pastvině se slibně vyhlížejícím
řídkým borovým lesem. Nic světoborného, pouze pár rostlin, byť
kvetoucích Stenocactus sp.
U La Ascención (Nuevo León) pozorujeme Neobesseya sp.
 |
|
Thelocactus horizonthalonius f. minimus, foto Karel Beneš |
 |
|
Echinocereus pulchellus v. scharpii, foto Karel Beneš |
Aramberri (NL). Vedle silnice obrovský výkop, do kterého se
pokládá dlouhá roura asi metr v průměru. Kolem výkopu je vysoká
bariéra z vytěženého prachu. Kdo by uvěřil, že se v něm dá
utopit a nenávratně poškodit fotografický aparát. Po jedné
straně výkopu Ariocarpus confusus, po druhé straně pak kvetoucí
Thelocactus bueckii, doprovázený Echinocactus platyacanthus,
Ferocactus steinesii.
 |
|
Thelocactus buekii, foto Karel Beneš |
90. km – mezi Aramberri a Dr. Arroyo (dvě blízké lokality).
Zlatý hřeb dnešního programu. Krajina zřejmě málo dotčená
zemědělskou činností, bohatá na zajímavé rostliny. Nedaleké
polní letiště s asfaltovou přistávací plochou a odstavený
nákladní automobil mezi oběma lokalitami sice nepůsobí zrovna
uklidňujícím dojmem, ale několik kvetoucích rostlin to
vynahrazuje.
Na prvním místě, Turbinicarpus pseudopectinatus f. rubriflorus,
Thelocactus bueckii, Mammillaria candida, Mammillaria albicoma,
Stenocactus erectrocentrus, Coryphanta sp. (2x).
 |
|
Turbinicarpus pseudopectinatus f. rubriflorus, foto Karel
Beneš |
A o kousek dále, Turbinicarpus subterraneus, Encephalocarpus
strobiliformis, Thelocactus bueckii, Echinocereus pectinatus,
Thelocactus bicolor, Stenocactus erectrocentrus, Echinocactus
platyacanthus, Ferocactus steinesii, Cporyphanta sp. (2x),
Mammillaria sp. (2x), Neolloydia sp.
 |
|
Gymnocactus subterraneus, foto Karel Beneš |
La Trinidad. Poslední dnešní kaktusová lokalita (následovala pak
ještě jedna „keška“). Vane tak silný vítr, že udržet se na
skalách je trošku problematické. Ale rostliny jsou nádherné.
Thelocactus conothelos var. argenteus, Thelocactus polycephalus
(multicephalus?), Stenocactus erectrocentrus, Neolloydia
conoidea, Mammillaria candida, Mammillaria sp., Echinocereus
ingens.
 |
|
Thelocactus argenteus, foto Karel Beneš |
Pokračujeme pak ještě pár kilometrů směrem k Jaumave. Téměř za
tmy hledáme místo k noclehu a nalézáme jakousi slepou odbočku z
„prašky“ na políčko. V silné vrstvě prachu (půl metru to
rozhodně není, přestože někteří škarohlídi to tak vidí)
zakládáme tábořiště a rozbíjíme stany. Náhodný jezdec na koni,
který se vyloupl z naprosté tmy, nám prozradil, že jsme na místě
křižovatky několika cest a že bude možná po ránu poněkud rušno,
neboť se zítra pořádá v nedaleké vesnici pohřeb. To se také ráno
potvrdilo a skutečné kolem nás prošlo či na oslech nebo koních
projelo, doprovázeno psy, několik místních obyvatel. Jeden z
pejsků objevil zbytek naší večeře, neboť se připravovalo hovězí
s cibulí a bramborami, a obohatil si tak zajisté velmi skromný
psí jídelníček.
Den
sedmnáctý, 27. 2. 2015
Turbinicarpus graminispinus
Autor:
Čenda Kodejška |
 |
Hned ráno nás čeká, podle mého žebříčku hodnot, zážitek
nejvyšší hned po valdezku, totiž lokalita Turbinicarpus
graminispinus. Z domova jsem si vezl informaci, že to
jsou miniatury, které rostou v trávě, a tudíž se těžko
hledají. Asi někde jinde; na té námi navštívené lokalitě
jsme jich většinu našli na plochém vyvřelém skalisku, v
jamkách, kde se uchytilo trochu nějakého humusu a semtam i
špetka nějaké travičky. Ostatní kaktusovou vegetaci na
lokalitě jsme tak trochu opomíjeli: Thelocactus
conothelos, Mam. spec. malá bílá, Ferocactus
steinesii, Echinocactus ingens.
 |
|
Turbinicarpus
graminispinus |
 |
|
Turbinicarpus
graminispinus |
Sjíždíme z hor, před jedenáctou hodinou se v Jaumauve u OXXO
setkáváme s partou Jakubec a spol.
 |
|
OXXO |
 |
|
Ariocarpus trigonus elongatus |
Pokračujeme na San Antonio, na lokalitu pruhovaných
Astrofytum myriostigma a Ariocarpus trigonus
elongatus, který zde roste v břidlicové drti.
 |
|
Obregonia denegri |
 |
|
Ariocarpus trigonus |
Potom zajíždíme k Ejido Compuertas, na lokalitu Obregonia
denegri a Ariocarpus trigonus. Obregonky začínají
hned na úpatí kopce, u cesty a jsou to pořádně velké kusy!
Směrem do kopce je doprovázejí i trigonusy, vše vedle sebe v
těsném společenství. Fakt úžasná lokalita! Tisíce obregonií
a trigonusů na tom kopci!
 |
|
Obratník Raka |
Odpoledne překračujeme obratník Raka, to se musíme
samozřejmě vyfotit! Před třetí hodinou jsme opět v Jaumauve.
 |
|
Občerstvení |
Posilněni tacosy odjíždíme na poslední dnešní lokalitu,
kterou je Thelocactus garciae u Bustamante. Některé
jsou vysmažené pěkně do červena; malá bílá mamilárie se
chrání hustým otrněním.
 |
|
Thelocactus garciae |
 |
|
Mamilárie |
 |
|
Thelocactus garciae |
 |
|
Thelocactus garciae |
Po delším hledání vhodného místa nakonec zakempujeme poblíž
Francisco Madero, údajně poblíž oblíbeného nocležiště
Jakubcovy party; taky že tam byli!
Den osmnáctý,
28. 2. 2015
Rovinami okolo Tula a Las Tablas
Autor:
Honza Provaz |
 |
Nocoviště za Tulou a ráno lokalita Francisco i Madero. V
křovinatém terénu nacházíme Ariocarpus retusus forma
pulchelus. Kromě toho ještě mamilárii pro mě utajeného
názvu a pěkné trsy Mammillaria surculosa.
 |
|
Ariocarpus retusus
pracovně nazývaný pulchelus |
 |
|
Rostou zde ještě moje
oblíbené Stenocactus |
O kousek dál na vyschlé planině s pár keři ukryté pod
terénem zatažené rostliny Lophophora koehresii.
 |
|
Lophophora koehresii |
Vyrážíme dál a na lokalitě Palomas hledáme a nalézáme jednu
utrápenou rostlinu Turbinicarpus jauernigii. Kromě
toho ještě leuchtenbergie a Astrophytum myriostigma.
U La Morita náhodný výstup na kopec u hřbitova. Zde rostou
krásné mamilárie klisingiána a méně krásný Thelocactus
tulensis. Pokračujeme dál a u Las Tablas vyrážíme na
malý kopeček bohatě porostlý rostlinami. Je zde vícežeberné
Astrophytum myriostigma, ale pro mě je pět žeber to
pravé.
 |
|
Astrophytum myriostigma, Las Tablas |
Kromě těchto rostlin ještě Mammillaria microthele,
Neolloydia conoidea, Echinocereus cinerascens, Turbinicarpus
lophophoroides a obří Echinocactus ingens.
Pokračujeme v cestě a za odměnu rozbíjíme tábořiště u
jezírka Sabinas. Voda 31 stupňů, křišťálová a ještě k tomu
s rybami. Nenecháváme je plavat samostatně a přidáváme se.
 |
|
Kouzelný konec dne a
nádherná koupel.
Lepší závěr dne jsem si nedovedl představit. |
|
|
Den devatenáctý, 1.
3. 2015
Las Sabinitas – San
Francisco – Jalpan – Balneário Oasis
Autor:
Vlasta Lukeš |
 |
Táboření u jezírka Las Sabinitas (Los Peroles) nebylo zcela
podle našich původních představ o zdejším klídku a pohodě.
Jacísi místní mladíci, kteří sem večer přijeli na motorkách
rybařit zůstali sedět u našeho ohně až hluboko do noci a
spálili všechno dřevo, které jsme si pracně nasbírali a
přivezli autem. Ráno bylo dosti chladné, a tak pouze Honza,
ještě za tmy, neodolal chuti na další koupání v 31°C teplé
vodě jezírka.
 |
|
Jezírko Las Sabinitas při východu slunka |
Chvilku po osmé jsme se rozloučili s přáteli ze skupiny
Václava Jakubce a vyrazili na další cestu na San Francisco,
na známou lokalitu s „kočkami“, přesněji Ariocarpus
kotschoubeyanus ssp. sladkovskii. Není jich tady
zvláště velké množství, ale dají se najít snadno hned u
cesty. Početné zbytky květů v jejich temenech svědčily o
bohatém kvetení během loňského podzimu. Jak známo, občas se
tady najdou i velmi pěkně opracované hroty šípů z mléčně
bílého pazourku, ale letos jsme vyšli naprázdno.
 |
|
Ariocarpus kotschoubeyanus ssp. sladkovskii,
San Francisco |
Další zastávka byla na lokalitě Santa Rita, mezi San
Francisco a Rio Verde, kde se vyskytuje nejen velmi pěkná
forma Ariocarpus retusus nazývaná „scapharostroides“,
ale také Glandulicactus uncinatus, Coryphantha erecta,
Coryphantha spec. a Mammillaria spec. zelená.
 |
|
Ariocarpus retusus „scapharostroides“,
Santa Rita |
Městem Rio Verde jsme projeli bez zastávky a někdy před
polednem překročili hranici států San Luis Potosí a
Querétaro. Na oběd jsme se zastavili v Jalpanu. Toto
pohledné město s pěkným velkým kostelem jsme navštívili již
několikrát a bohužel to vždycky znamenalo, že naše mexická
cesta se blíží ke konci.
 |
|
Kostel v Jalpanu |
Nedaleko známé odbočky na Peñamiller
jsme si ve strmém svahu přímo nad silnici nafotili několik
rostlinek Strombocactus disciformis „jarmilae“,
bohužel pouze se zavřenými květy.
 |
|
Strombocactus disciformis „jarmilae“ u
odbočky na Peñamiller |
Rozhodli jsme se pro nocleh u nedalekého koupaliště s názvem
Balneário Oasis. Poslední úsek cesty k němu vede korytem
tekoucí říčky. Vzhledem k nedělnímu odpoledni jsme tady
našli celkem hodně lidí, ale nenechali jsme se odradit. V
místní restauraci jsme si dali dobrou večeři a pivo a
počkali tam až do setmění, než jsme se pustili do stavění
stanů na místním parkovišti.
 |
|
Balneário Oasis |
Pokračování příště…
Mexikem nejen za
rodem Thelocactus, díl 1. |
2. |
3. |
4.
|
