|
Silnice je „slušná” , Japončík
vrní a jak zjišťuji posléze, kolegové chrní. Pěkně
se napapkali, napili, tak se vrhli na zdravý podvečerní
spánek.
Nocovat bychom chtěli ještě před
Valparaísem. Po šedesáti kilometrech začínám
hledat skulinu mezi ploty. Nejdříve silnici
lemovaly pastviny, pak lány kukuřice. Nevhodné
terény pro spaní. Těsně před prvními zalesněnými
kopci na nás zívla polní cesta. Vtáhla nás jako
magnet a po pár stovkách metrů nám nabídla
pohled na zářící vodní plochu. Malá přehrada
sto krát pět set metrů s poměrně čistou
vodou. Cesta pokračuje dál k vesnici Colonia
Morelos. Kolem je řídký porost stromů a vzácně
husté trávy. Ideální nocoviště. Kolegové staví
stan a pak sedíme v autě, děláme hygienu
dutiny ústní pekelnou vodou a hodnotíme den.
Stihli jsme toho hodně a nebýt deště, bylo to ještě
lepší.
 |
Valparaíso - radnice
Je pátek 28.9. Vstávám, když
slunce začíná vykukovat nad kopcem za přehradou
a jdu zhodnotit vodu. Je teplejší než vzduch a důvěryhodné
konzistence. Naposledy jsme se koupali před osmi
dny. Tělo si na to zvykne, ale vyhýbají se nám i
psi. Vracím se pro pomůcky očisty a pak se vrhám
do vody. Vyženu z ní hejno divokých kachen a
přilákám Luboše a Pavla. Čistí na těle směřujeme
do Valparaíso.
 |
Valparaíso - Láska buduje mír
Parkujeme vedle kostela, který připomíná
pevnost. Na protější straně silnice je na zdi nápis
„El amor construye la paz”. Láska buduje mír.
Dalo by se s tím souhlasit. Nenávist je však
po celém světě stějně zdatný soupeř.
Obdélníkové náměstí je
tradičně plné zeleně. Po jeho obvodě lavečky
pro znavené a nezbytní čističi bot. O deset
schodů výš nad náměstím je radnice a vedle ní
restaurace Hacienda se skvělými dobovými
fotografiemi z mexické revoluce v roce
1910. Pavel se vrací s čerstvým pečivem,
takže můžeme pokračovat na západ, na naleziště
Coryphantha tripugionacantha.
Cesta do městečka Huejuquilla
je asfaltová, za ním se přemění na širokou prašnou
teraserii.. Několik desítek kilometrů znamená přejezd
ze Zacatecasu do Jalisca, opět do Zacatecasu, až
skončíme v Durangu. Hranice států se zde
kroutí jako cesta kolem starostova pole.
 |
U vesničky Los Arroyos
Mění se však okolí. Kopce krášlí
obnažené skály, mnohdy samostatné monolity. Bílé,
žluté, červené. Řeky lemují skalnaté kaňony.
Okolí je zelenější, kolem
cesty je spousta kvetoucích bylin nádherných
barev. V tomto směru máme nedozírné
nedostatky.
Když zastavíme, do uší nám
buší silné drnčení, podobné cikádám. Pavel
tvrdí, že jsou to dráty místní sítě, jejíž
stožáry stavěly ze stromů, jaký zrovna padl.
Rovný, šikmý, několikrát vykřivený. Jeho
teorii ruší projíždějící auto. Drnčení zmizí
a za chvíli se opět rozezní. V trávě však
nacházíme spoustu koníků různých barev. Na naše
poměry jsou robustní a jsou až deset centimetrů
dlouzí. Někteří jsou jako chameleoni, mají
barvu kamení, na kterém sedí a je těžké je najít.
Jiní jsou pestří. Při vyrušení skáčou do vzdálenosti
tří až pěti metrů. Pokud se trefí do člověka,
je to docela slušná rána.
 |
Los Arroyos - Můj dům, můj
hrad
V každé zatáčce se
objevuje nová scenerie. Projíždíme vesničkou
Los Arroyos. Domky jsou zde z kamene a kolem
nich kamenné ohrady . Můj dům, můj hrad. Nad
cestou zaujme domek čtyři krát čtyři metry,
stavěný jako hradní věž. Kolem kamenná zídka
a k ní kamenné schody od silnice.
Nad vesnicí upoutá pozornost
monolit skály, uprostřed které je nějaká jeskyně
a od ní vytesaná stezka kolem skály, až na
vrcholek, ozdobený klasickým křížem.
 |
Krása Duranga - údolí řeky
Rio Atengo
Pod námi se otevře údolí
lemované skalnatými stráněmi, osamělými
monumenty i soutěskami řeky Rio Atengo. Fotogenické
okolí.
Sjíždíme k Puente
Tepetatito. Jen zastavíme, je u nás Mexičan na
koni. Sombrero na hlavě, bílá košile a pravé kožené
legíny. Laso a barevnou tašku u sedla. Asi ho žena
poslala na nákup. Prohodí s námi pár slov,
zapózuje pro objektivy a mizí.
 |
Puente Tepetatito - Mexičan na
koni
Nikdo neřekl start, ale stejně
to tak bylo. Kdo ji (Coryphantha tripugionacantha)
první najde. Nad cestou je neprostupné křoví.
Jen tu a tam se najde sotva znatelná pěšinka,
která tu hrůzu proráží. Hlavu dolů a směr
nahoru.
Vyhrál Pavel. Skvělé rostliny.
Již malé semenáče mají středové silné trny,
které je výtečně zdobí. Malé paloučky mezi
hustým křovím však moc rostlin nenabízí. Výrazněji
se zde prosazuje Echinocereus pamanosiorum.
Trsovitý, vzpřímený, s pravidelnými středovými
trny. A zajímavý akátovník. Má zelenou kůru a
velmi jemné lístky.
 |
Coryphantha tripugionacantha
Pod jedním keřem jsem našel několik
dospělých tripugionacanth vykopaných a pohozených.
Asi vadily nějakému pasáčkovi. Sázím je na
kamenitý plácek vedle stromu. Doufám, že ožijí,
a že mě budou blahořečit, že nejen kopat, ale i
sázet jezdí čeští kaktusáři do Mexika.
 |
Bizardní skály kolem stanoviště
Coryphantha tripugionacantha
Nabažení lokalitou, sedáme do
auta. Ještě pár zatáček dál k pohoří
Sierra los Huicholes. Býval by to byl krásný výlet
jet dál, ale měli jsme jiný plán.
pokračování příště…
|
