|
Každá pořádná cesta kaktusářů po Mexiku vede územím
několika států. Těch je v Mexické federaci 31 a v každém z nich se
určitě vyskytuje nějaký ten zástupce čeledi Cactaceae,
nicméně je mezi nimi z tohoto hlediska podstatný rozdíl. Například
takovou zemí zaslíbenou je zcela určitě stát Nuevo León, jehož
příroda zahrnuje ty největší kaktusářské špeky klasického Mexika.
Dalším kaktusářsky velmi zajímavým státem je Coahuila, ve které se
nalézají mimo jiné i tak atraktivní lokality, jako jsou Sierra de La
Paila, Sierra del Parras, Laguna Viesca a údolí Valle Cuatro
Ciénegas, kterému se teď budeme trochu více věnovat.
 |
|
Obr. 1 — Pohled na
údolí Cuatro Ciénegas z
Google Earth, s vyznačením lokalit,
které jsou zmíněny v tomto příspěvku.
|
Údolí Cuatro Ciénegas (tj. „Čtyři mokřiny“) najdeme
ve střední části státu Coahuila. Má rozměry cca 30 x 40 km, leží v
nadmořské výšce 740 m a je obklopeno horami, dosahujícími výšky až
3000 m n. m. Je to uzavřená bezodtoková pánev s ročními srážkami asi
150 až 200 mm. Přes své aridní klima obsahuje rozsáhlý systém
vodních toků a asi 200 přírodních nádrží různých velikostí. Jsou tam
tisíce rozličných hydrologických útvarů - mokřadů, tůní,
geotermálních pramenů, potoků, řek a jezer, vzájemně propojených
jeskyněmi, závrty a jinými krasovými jevy.
Část údolí o ploše 85 tisíc hektarů byla v roce 1994
vyhlášena jako federální „Oblast ochrany flory a fauny“. Área de
Protección de la Flora y Fauna Cuatrociénegas (na obr. 1 je
vyznačena zelenou čarou). Jedná se o světově významnou biosférickou
rezervaci s unikátním pouštně-vodním ekosystémem. Vyniká vysokou
biodiverzitou a největším počtem endemitních druhů z rostlinné
i živočišné říše v severní Americe (uvádí se více než 70). Je tak
srovnatelná s jinými výjimečnými světovými lokalitami, jako jsou
třeba Galapágy.
Díky jedinečným podmínkám se ve zdejších jezírkách
se slanou vodou hojně vyskytují živé stromatolity (hlízovité,
vrstevnaté vápnité biogenní usazeniny) s koloniemi starobylých
cyanobakterií, které na většině míst zeměkoule již dávno vyhynuly.
Běžně se vyskytovaly v prekambrickému období historie Země, a teď
slouží např. astrobiologům pro studium problematiky mimozemského
života jako „prekambrický park“, tedy jakýsi ekologický stroj času.
NASA nedávno uvedla, že by zdejší jedinečné podmínky dokonce mohly
napomoci k objevu života na Marsu.
 |
|
Obr. 2 — Informační
tabule označující hranici chráněné oblasti
s příslušnými příkazy a zákazy
|
Bohužel jak víme, v dnešní době jsou snad všechna
taková mimořádná přírodní místa vystavena tlaku činnosti člověka.
V posledních desetiletích došlo v přilehlých údolích Hundido a
Ocampo k založení velkých zemědělských pozemků, zavlažovaných
z podzemních zdrojů. Díky tomu ubývá voda i v údolí Cuatro Ciénegas
a jsou obavy z možného poškození celého tamního ekosystému. (Na
internetu můžeme najít řadu hydrologických studií, které se věnují
této problematice.)
Bohužel i rostoucí turistický provoz přináší
nežádoucí dopad na zachování zdejších přírodních hodnot. Údolí Cuatro Ciénegas má totiž docela dost zajímavých turistických
atrakcí, mezi něž patří především přírodní koupaliště, neboli
balneária - jezírka s nádherně čistou a neuvěřitelně modrou vodou a
rozsáhlé bílé sádrovcové duny (Las dunas de yeso). Těch koupališť je
asi sedm a je mezi nimi i jedno, které má pro našince docela zábavný
název „Balneario Churince“, ovšem se správnou španělskou
výslovností…
 |
|
Obr. 3 — Turistická
mapka údolí Cuatro Ciénegas
|
 |
|
Obr. 4 — Pohled na
balneário Poza de La Becerra u silnice Mex 30 na San Pedro
de las Colonias, v popředí porost Opuntia bradtiana,
říjen 2003
|
Centrum správní oblasti - město s celým jménem
Cuatro Ciénegas de Carranza má asi 13 tisíc obyvatel a není samo o sobě
obzvláště zajímavé, slouží spíše jako základna pro turistické i kaktusářské
výpravy do blízkého a vzdálenějšího okolí. Je tady několik
restaurací a docela příjemný hotýlek Santa Fe, kde jsme strávili již
celkem tři noci. Při první návštěvě v roce 2003 nám sice v koupelně
nepříjemně probíjela elektřina do sprchové baterie a posledně jsme
museli vlastnoručně odpojit jakýsi protivně pípající aparátek nad
vstupními dveřmi do pokoje, ale jinak můžeme doporučit.
 |
|
Obr. 5 — Krátký
odpočinek unavených kaktusářů
na zahrádce hotelu Santa Fe, březen 2012
|
V údolí Cuatro Ciénegas a jeho blízkém okolí najdeme
8 různých typů rostlinných společenstev osídlujících velmi rozdílné
biotopy - od mokřadů po sádrovcové duny. Uvádí se zde výskyt asi 883
druhů cévnatých rostlin, z nichž 26 je endemitních.
Samozřejmě je tady i řada kaktusů, viz např.:
http://www.desertfishes.org/cuatroc/organisms/cactus.html.
V tomto příspěvku Vás chceme pomocí svých obrázků
zavést na lokalitu nejkrásnějšího astrofyta, jímž je nepochybně
Astrophytum niveum, či snad přesněji Astrophytum capricorne
„niveum“? Ano, je to především právě tento kaktus, kvůli
kterému stojí za to zajet až sem. Vyskytuje se již jen asi 5 km
od centra města Cuatro Ciénegas, téměř za jeho humny, a tedy zřejmě
na hranici chráněné oblasti. Chce to jen dostat se úspěšně na cestu
vedoucí podél železniční tratě na západ, do Gabino Vásquez a dojet k prvním
svahům jižního okraje Sierra de La Madera. Auto je nutné zaparkovat
dříve než odbočka k horám přestane být rozumně sjízdná a
poslední stovky metrů dojít pěšky.
 |
|
Obr. 6 — Pohled od
silnice na lokalitu A. niveum na jižním okraji
Sierra de La Madera, říjen 2013
|
Blížící se svahy vypadají stále zajímavěji, a tak
kaktusář v radostném očekávání přidá do kroku, už aby tam byl.
Šedivé skály, místy mírně zabarvené okrovou žlutí jsou porostlé
řídkou vegetací a brzy vás přivítají první kaktusy, např. pěkné trsy
Echinocereus stramineus.
 |
|
Obr. 7 — Echinocereus
stramineus a Yucca rostrata
na lokalitě A. niveum, březen 2012
|
Po chvilce hledání se však někde mezi velkými
hranatými balvany a trsy Agave lechugilla objeví první A.
niveum a váš dech se ještě více zrychlí. Ano, je to krásný
zážitek uvidět tyto krasavce v přírodě, zvláště když právě kvetou!
Poprvé jsme tady byli koncem října 2003 a pár květů jsme zastihli
otevřených. Jak už to bývá, nadšený kaktusář na zajímavé lokalitě
obvykle rychle udělá nějakou tu fotku, a už se lačně rozhlíží po
dalším, nějakém ještě hezčím kousku. Pokud je však kaktusář také
náruživý fotograf, začne netrpělivě hledat optimální záběr. Divoce
šmejdí kolem a přemýšlí jak jenom dostat kaktus, hory a modrou
oblohu společně do jednoho obrázku a vyhnout se při tom všemu
škaredému křoví a jiným rušivým věcem, které by tady raději vůbec
neměly být, a kterých je většinou docela dost. Je to krásné
dobrodružství, a snadno se zapomene na čas, který běží jako
sprinter.
 |
|
Obr. 8 — A. niveum na
své lokalitě, říjen 2003
|
 |
|
Obr. 9 — A. niveum,
pohled do otevřeného květu, říjen 2003
|
 |
|
Obr. 10 — A. niveum,
dva největší nalezené exempláře, říjen 2013
|
 |
|
Obr. 11 — A. niveum,
stejné rostliny jako na obr. 10, v detailu, říjen 2013
|
Zdejší nivea jsou tak atraktivní, že se vedle nich
snadno přehlédnou ostatní kaktusy. Viděli jsme však Ariocarpus
fissuratus, Coryphantha pseudoechinus, Echinocactus
horizonthalonius, Glandulicactus uncinatus, Lophophora
wiliamsii, Mammillaria pottsii a Opuntia bradtiana
a nakonec jsme si všimli i pěkných jedinců Yucca rostrata.
 |
|
Obr. 12 — Ariocarpus
fissuratus, velký exemplář,
průměr mince je 21 mm, říjen 2003
|
Pokud se ze zdejší lokalitou nakonec přece jen
nakonec rozloučíme a pojedeme dál po cestě na Gabino Vásquez,
dostaneme se do míst, kde se vyskytuje nudální forma A. niveum.
Ta je mezi kaktusáři dosti populární, i když ta obyčejná, vločkovaná
je samozřejmě mnohem hezčí. Vyrazili jsme se tam „nudit“ na jaře
2012, v období velkého sucha. Měli jsme sice na naleziště
spolehlivou gépésku, ale stejně jsme se nějak moc netrefili. Mezi
silnicí a lokalitou totiž vede již zmíněná železniční trať, a tak
jsme hledali místo, kde bychom přes ni mohli přejet. Nakonec jsme
dorazili do blízkosti kopce na jehož vrcholu je anténní systém,
kterému v Mexiku říkají „microondas“. Auto jsme museli nechat
dosti daleko, dojít ke kopci a vydat se po kamenité obslužné cestě
nahoru na vrchol. Během stoupání jsme se pěkně zadýchali a nudum
pořád žádné, jen výhledy do krajiny byly docela pěkné.
 |
|
Obr. 13 — Pohled z
kopce s „microondas“ na krajinu mezi Cuatro Ciénegas
a Gabino Vásquez, v pozadí jižní okraj Sierra de La
Madera, březen 2012
|
Už jen pár desítek metrů pod vrcholkem s anténním
monstrem nás opustil elán, vzdali jsme to a vraceli se dolů. Nakonec
jsme přece jen dvě živá nudální nivea našli, (plus dvě mrtvolky),
seděla přímo u cesty, ale byla mimořádně seschlá a zbědovaná.
Zkrátka, nic moc - kdybychom to bývali věděli…
 |
|
Obr. 14 — A. niveum nudum
na kopci s anténou „microondas“, březen 2012
|
 |
|
Obr. 15 — A. niveum nudum,
silně seschlý jedinec, březen 2012
|
Na závěr této první části našeho vyprávění o
kaktusech v okolí Cuatro Ciénegas bychom se rádi zmínili ještě o našem
setkání s
astrofytem, které v roce 2011 popsal Pavel Pavlíček v časopise
Kaktusy jako Astrophytum capricorne ssp. sanjuanense.
Tento kaktus se vyskytuje asi 20 km na východ od města Cuatro
Ciénegas, poblíž silnice Mex 30 na Monclova. Je to nedaleko vesnice
San Juan de Boquillas, na výběžku Sierra La Purisima. Byli jsme tady
na podzim 2003 s Romanem Staníkem a Igorem Drábem, rostliny
kvetly žlutě s červenými jícny, říkali jsme jim tehdy
pracovně A. „crassispinoides“, ale nijak zvláště nás
nezaujaly. A už vůbec nás nenapadlo, že je o pár let později
popíše náš známý krajan jako nový poddruh.
 |
|
Obr. 16 — A. capricorne
ssp. sanjuanense s květem, říjen 2003
|
Při loňské podzimní cestě jsme se na ně chtěli
podívat znovu, tentokrát už se správnou jmenovkou, ale počasí nám
nepřálo, příslušné partie kopců byly schované do husté mlhy, a tak
jsme raději jeli dál.
V příští části našeho příspěvku bychom své
trpělivé čtenáře rádi zavedli do širšího okolí Cuatro Ciénegas, do
přilehlého údolí El Hundido, kde také roste hodně krásných kaktusů.
|
