Na mexickém vandru zažili jsme srandu

Úterý 7. 4. 2009 (den devátý)  Vypráví Karel Pavlíček

Den perel
Probudili jsme se do velice chladného rána, uprostřed borového hájku, pár kilometrů před městečkem Galeana. Než se ale dostaneme do tohoto městečka, čeká na nás podívaná z které budou oči přecházet. Aztekium hintoni a Geohintonia mexicana.

Tato lokalita je mnohými zatracována pro vysokou pravděpodobnost nepříjemností, plynoucích od místních Mexičanů. Když jsem byl na této lokalitě poprvé, chtěli od nás domorodci jakýsi poplatek na podporu místní školy. Poplatek tehdy nebyl nijak vysoký a tak jsme ho bez reptání zaplatili. Táta jen podotknul že peníze dáváme na školu…, a tak ne že je propijete! Kde peníze skončily, ví asi jen bůh a těch pár domorodců. Cesta na lokalitu proběhla naprosto v klidu. Nepotkali jsme ani živáčka. Od auta ještě pár kroků do kopce a jsme tu.

Obr. 36 - Lokalita geošek a aztekií

Nádherné místo samo o sobě. Má takovou svou speciální vůni. A když tu ještě rostou takoví krasavci… Aztékia tu rostou tak nahusto, že místy není kam šlápnout. A navíc kvetly. Předloni tu kvetly geošky. Letos to je naopak.
A tak foťáky cvakají jak o závod.

Obr. 37 - Aztekium hintonii, foto Karel Pavlíček

Obr. 38 - Geohintonia mexicana, foto Václav Jakubec

Naprosto uspokojeni odjíždíme zpět na Galeanu. Potkáváme jen pár usměvavých pasáčků koz, nikdo žádné peníze nechce. Před Galeanou ještě zastavujeme na špičkové Thelocactus beguini. Krasavci.

Obr. 39 - Thelocactus beguinii, foto Karel Pavlíček

Ve městečku ještě koupíme elektropojistku do auta, k jídlu po dvou takóscích a svištíme na další skvosty směr Rayones.

Obr. 40 -  Cesta mezi horami

Cesta je příjemná praška vinoucí se mezi horami. Spousta zatáček a stoupání, ale je na co koukat.

Obr. 41 - Úzká průrva

Za Rayones necháváme auto a vstupujeme do úzké průrvy. A po pár minutách chůze další perly. Aztekium ritterii.

Obr. 42 - Aztekium ritterii

Rostou tu ve spárách kolmých skalních stěn. Výborně se fotí protože jich tu jsou stovky a mnohé z nich přímo v úrovni očí. Spolu s nimi ještě Thelocactus matudae, Coryphantha conoidea a nám neznámá bílá mamilárka.

Obr. 43 - Mammillaria sp.

Tuto mamilárku nedokázal nikdo z kluků identifikovat. Neví někdo z čtenářů?
A na závěr dne, ještě na okraji Rayones, Ariocarpus scapharostrus. Dokonalé mimikry s drobnými kamínky sice ztěžují jejich nalezení, ale všichni zaklekáme na kolena a po pár minutách volám „mám prvnííí“. Všichni se sbíhají a Luděk prohlašuje „To není skafík, ale jen nějaké svinstvo“. A o necelý metr vedle nalezl prvního on. Vrrr. No jako obvykle. Tenhle chlapík má fakt oko jako ostříž. Jen zřídka dá prostor někomu jinému. Na této lokalitce jsme viděli i kytičky označené žlutou barvou. Asi aby byly lépe k nalezení, až přijde čas sklizně.

Stmívá se a my jedeme zakempovat na místo, které nám ukázal Jarda Šnicer. Dokola vysoké skály a nad nimi měsíc v úplňku. Vůně kouře z ohýnku. Den plný perel.

Středa 8. 4. 2009 (den desátý)  Vypráví Mirek Černý

Vyjíždíme z kaňonu u Rayones, po zastávce u Los Metates míříme dlouhým přejezdem k Los Aldamos. Tam nás čekají nádherné Wilcoxia, Homalocephala, ale vůbec žádné Digitostigma, které jsou tentokrát naším cílem. Krajina je mimořádně nepřehledná a tak poměrně dlouho bloudíme plochým terénem, ve spleti prašek, a hledáme tu správnou. Cestou potkáváme parádního hádečka, ale kytiček jen poskromnu.

Obr. 44 - Hádeček

Po zakempování se ještě snažíme o průzkum okolí, ale odměnou jsou opět „jen“ parádní wilkoksie. To ještě netušíme, že ráno zjistíme, že nocoviště s námi sdílel parádní „pavouček“.

Obr. 45 - Pavouček

Obr. 46 - Wilcoxia sp., foto Karel Pavlíček

Jsme v očekávání zážitků při hledání digitošek.

Čtvrtek 9. 4. 2009 (den jedenáctý)  Vypráví Luděk Šubert

Spánek nedaleko Los Aldamos je neklidný - možná, že někde kolem nás opravdu ty Digitostigma jsou? A tak ráno hned pročesáváme okolí. Nacházíme Mammillaria haemispherica, Hamatocactus setispinus, Wilcoxia sp., Dolichothele sp., Echinocereus pentalophus. Ale jinak nic!

Obr. 47 - Zajímavá pastička

Vyrážíme na západ, proplétáme se zcela neznačenými cestami, kromě výše zmíněných nacházíme Homalocephala texensis, vidíme želvy, docela vzrostlého hada ale digitky nikde.

Obr. 48 - Homalocephala texensis

Kousek před Mejor Ocampo fotíme krásné květy Wilcoxia, pod keři nacházíme zajímavé pektinátní echinocereusy, ale co je to všechno platné, ta hlavní obluda nám zase unikla.
A tak se vracíme do Mina a spíme na naleziších A. kotschoubeyanus.

Obr. 49 - Želva (velmi suchozemská)

Pátek 10. 4. 2009 (den dvanáctý)  Vypráví Václav Jakubec

Ráno jsme se probudili na známé lokalitě Ariocarpus kotschoubeyanus u městečka Mina. Noc byla teplá, takže jsme se dobře vyspali a okamžitě jsme se vrhli na hledání „koček“. Přitom jsme si uvařili dobrou ranní polévku, dobře posnídali, a vcelku podrobně jsme prohlédli lokalitu, kde vidíme krásné Coryphantha runyonii. Vyměnili jsme první píchlou pneumatiku, sbalili jsme se a vrátili se zpět do Hidalgo, navštívili goméra a zároveň si spravili i vařič.

Obr. 50 - Oprava vařiče

Po té jsme odbočili na lokalitu Gymnocactus septentrionalis. Je to velice pěkná lokalita a všechny rostliny jsou tu nádherné, fotoaparáty cvakaly jako o závod.

Obr. 51 - Gymnocactus septentrionalis, foto Karel Pavlíček

Pokračujeme do Potrero Chico, ale při cestě jsem se ještě zastavili před vjezdem na hlavní silnici, kde má podle Jardy Šnicera růst nějaký ancistrák. Při cestě Hidalgem na Potrero Chico, vzhledem k tomu že je pátek před velikonocemi, bylo ohromné množství aut, lidí, policistů, no prostě mumraj. Nakonec se nám podařilo projet, po zaplacení vstupného nás policie pustila do vjezdu k údolí. Jeli jsme vrchní cestou – projeli kaňonem hodně dozadu, udělali jsme jednu zastávku, kde vcelku nic nebylo a sjeli jsme do řečiště.

Obr. 52 - Echinocereus sp., foto Václav Jakubec

Bylo v lepším stavu mnohem více než minule a dostali jsme se jím na lokalitu Gymnocactus spec. Je to také pěkná lokalita, a hlavně jsme byli zvědaví, jaké jsou rozdíly mezi první a touto lokalitou. Rostlinky, které jsou v juvenilním stádiu, jsou skoro totožné, ale dospělé - tam už je vidět velký rozdíl. Vše však posoudíme podle fotografií až doma. Celý den bylo úmorné vedro, takže jsme se rozhodli, že si dáme ve městě pollo a nakoupíme pivo, neboť už jednou jsme v Mexiku zažili, že o velikonočních svátcích se pivo neprodává. Nakonec jsme skončili v docela pěkné restauraci, kde jsme se dobře a vcelku levně najedli. Potom jsme navštívili prodejnu Modelo Rama, kde jsme koupili celkem 25 balení piv Modelo. Prodavač byl opravdu šokován, protože jsme mu vykoupili všechny zásoby piva.

Obr. 53 - Prodavač hledá…, ale víc už jich nenajde

Navečer jsme se utábořili mezi Minou a Icamole, rozdělali malý ohýnek a popovídali o prošlém dnu. Odpolední část dne, hlavně cestu na Potrero Chico řídil Kája a bravurně vše zvládl. Všichni toho měli plné „kecky“ a šli velmi brzy spát. Těšíme se na zážitky z dalšího dne.

Pokračování příště…

Na mexickém vandru 1 | 2