Na mexickém vandru zažili jsme srandu

Pátek 3. 4. 2009 (den pátý)  Vypráví Karel Pavlíček

Ráníčko, hned když vyšlo sluníčko, od Václavova stanu zavoněla káva a po chvilce i hovězí polévka. Máma Václav je pro kaktusářskou výpravu učiněné požehnání. Tohoto človíčka pro jeho veselou povahu a nepřebernou zásobu historek, snad ani nejde nemít rád. Kde je Václav, tam bývá i dobrá nálada a smích.

Obr. 17 - Václav u snídaně.

A tak jsme s plnými bříšky a dobrou náladou vyrazili na první lokalitu. Kaktusově byla stejná jako včera večer ale v mnohem příjemnějším terénu. Jen Lophophora difusa tu rostou podstatně sušeji a je to na nich znát. Ale i tak ve velice dobré formě a hojném počtu.

Obr. 18 - Huachales

Máme před sebou dlouhou cestu a tak po půl hodince honím kluky do auta a vyrážíme směr Jalpan. Ještě krátká zastávka na lokalitce Strombocactus minimus, ve strmém svahu přímo u silnice, a pak už snad padesát kilometrů zatáček přes hory, krásnou přírodou.

Obr. 19 - Huachales

Cestou jsme se samozřejmě stavili na příjemnou procházku vesničkou Huachales. Má jen jednu, asi deset minut volným krokem dlouhou uličku. Po obou jejích stranách jsou domečky nadmíru zajímavé. Od honosných, až po ty nejnuznější. Ale také jsou to stavby mnoha stylů a hlavně mnoha barev.

Obr. 20 - Huachales

Obr. 21 - Huachales

Obr. 22 - Huachales

Obr. 23 - Huachales

Nakonci vesničky je ještě kratká cestička do kopce a pak už skalka „nejvyššího“

Obr. 24 - Huachales, skalka „nejvyššího“

Obr. 25 - Huachales

Obr. 26 - Neobuxbaumia polylopha dokonce kvetly

Dnešní den byl víc než o kaktusech, o cestování. Navečer přijíždíme na skvělé místo. Las Sabinitas.

Obr. 27 - Las Sabinitas

V šatech skáču do vody. Nádherný pocit. Naráz provádím očistu těla, ducha i svršků. Jsou tu také čtyři Mexičani. Trošku přiopilí, ale v dobré náladě a chtějící se kamarádit. Velkou radost z nich nemáme ale přesto popovídáme. Představte si, ti mexičtí chlapíci dopili pivo… a plechovky našupali do vody. To jsme tedy nechápali. Tak nádherné přírodní jezírko s průzračnou a teploučkou vodou a oni si ho zaneřádí odpadky. No, Mexiko. Ale abych nebyl nespravedlivý, města jsou uklizeny lépe než u nás. Je vidět že Mexiko letí kupředu. A to nejen ve výstavbě ale i v jiných směrech. A ta čistota ve městech je markantní. Jen škoda že spolu s civilizačním vývojem také přibývá zákazů, omezení, oplocení a jiných nepříjemností.

Sobota 4. 4. 2009 (den šestý)  Vypráví Mirek Černý

Ráno, po koupačce v jezírcích, odjíždíme směr Las Tablas – Francisco i Madeiro. Po 11 km praškou jsme na první zastávce u Ariocarpus retusus v. pulchelus. Pokračujeme na kopeček jižně od Tuly na A. agavoides a pak už nás čeká civilizace. V Tule intenzivně nakupujeme, protože zásoby piva jsou na nule. Navštěvujeme místní restauraci, která je význačná tím, že do ní prý nesmějí ženský. Místní opilci nás – hlavně Vencu, vítají jako staré známé a tak chvilku posedíme v této společnosti.

Obr. 28 -  Luxusní restaurant

Pokračujeme 50 km na sever k Balneariu Nogales. Karlos vaří, výsledek je i jedlý a tak dni není co vytknout.

Neděle 5. 4. 2009 (den sedmý)  Vypráví Luděk Šubert

Balneario Nogales…, kdo tam byl, uroní slzu. Neuvěřitelně krásné místo na soutoku dvou říček, velmi příjemně osvěžujících v tropických teplotách, které zde panují.

Obr. 29 - Zvířátka

Škoda jen velmi zvláštního přístupu domorodců k odpadovému hospodářství - basura je skutečně všudypřítomná. Já ráno vyrážím solo. Minule jsem tu dle instrukcí Pavla P. našel zajímavý Gymnocactus (saueri typ). Ale jenom jeden kousek, letos to chci napravit. Podle GPS snadno nacházím onen z minula a pak asi hodinu pročesávám okolí. Marně. Nemám z toho úplně nejlepší náladu, leč co naděláš? A tak alespoň fotím Pilosocereus palmeri, Mammillaria candida, prolifera a picta, obdivuji krásné diony.

Obr. 30 - Dion

Po návratu dlouho vyrovnávám teplotu svého přehřátého těla s chladivou říčkou, pak už vyrážíme zpět na Jaumave. Cestou obdivujeme obregonky, stále více utlačované těžbou štěrku. Inu přírodu je třeba chránit. A zvláště pak CITES 1. Jsou zde i Hamatocactus sinuatus či Coryphantha sp.

Obr. 31 - Plod dionu

Balneario v Jaumave je opět o kus civilizovanější a o stejný kus méně lákavé. Ariocarpus trigonus minor rezignovaně vyklízí „kultivované“ pozice. Člověk tady musí přemýšlet, kam budeme jezdit za pár let?

Obr. 32 - Mala mujer (špatná žena)

Pak odjíždíme do Ciudad Victoria. Velkoměsto mexického typu, opravdu velmi přitažlivé. My zde však nacházíme zákazníka Chrudimského kaktusáře! Opravdu, nekecám, tento člověk nám potvrdil že od Pavla objednává, ba dokonce pěl chválu na kvalitu jeho (mexických) semen. Jdeme spolu na obídek a co se týče výběru restaurace, má opravdu dobrý vkus. A když už nemáme hlad, v debatě se dovídáme, že je místním botanikem. Má spoustu typů, co by se dalo vidět. Rychle z něj ždímáme informace. Pak dojde i na digitostigmu a on tvrdí, že je v přírodě viděl - i když jen 4 kusy. To už lapáme po dechu. Necháváme si vše vysvětlit a máme asi jasno o programu následujících dní.

Potom ještě objíždíme pár bankomatů, proti kterým náš přítel neúspěšně bojuje. Se zdejší metropolí se loučíme nákupem v supermarketu. Kousek za městem pak navštívíme místního kaktusáře. Tady se to pěstuje. Navozíš hromady štěrku na zahradu a pak je osázíš… No hádejte čím? Myslím, že o importy z Kanárských ostrovů rozhodně nešlo.

Obr. 33 - Tak toto není obrázek z botanické zahrady. Je to zahrada jednoho z místních kaktusářů.

Majitel se však živí výrobou tequily a tak před loučením ochutnáváme a nakupujeme a fotografujeme…

Obr. 34 - Tequilička byla výborná.

Takže směr Linares vyrážíme už za tmy. Ale vše se daří, odbočujeme na Lucio Blanco, a o kus dál v rovince zalezeme mezi keře, doplníme tekutiny a pak šup do stanů.

Pondělí 6. 4. 2009 (den osmý)  Vypráví Václav Jakubec

Večer jsme dojeli do Lucio Blanco kolem půl jedenácté, utábořili jsme se kousek od známého místa, malinko poseděli asi do druhé hodiny ranní. Po snídani a krátké noci jsme nejprve vyrazili k Presitě, kde jsme hledali Astrophytum asterias, prakticky jsme ho nenašli. Ariocarpus trigonus jsme našli velké množství, po loňském podzimu velmi pěkně odkvetly. Plody byly napěchovány semeny, takže pěkně sypaly. Na lokalitě rostou ještě Echinocereus fitchii ssp. bregmanii, Ancistrocactus megarhizus. Pak jsme se přesunuli ke starému tábořišti, kde rostou Homalocephala texensis a Astrophytum asterias, pak jsme provedli další dvě zastávky, kde mimo jiné rostou ještě Gymnocactus gonzalezii.

Obr. 35 - Homalocephala texensis

Tradičně jsme zastavili v Lucia Blanca v prodejně, kde jsme doplnili tekutiny litrovou lahví pivečka „familiare“ zn. Carta Blanca, a pokračovali na Linares a Galeanu, na známou lokalitu Geohintonia a Aztekium hintonii. Kája měl s sebou navigaci, která nám ukazovala lokalitu přes kopečky ve vzdálenosti cca 13 km. Konstatovali jsme že by to byla velká zkratka, takže jsme si zahráli na průkopníky a objevitele nových cest.

Jeli jsme po pěkných terasériích, cestách i necestách, krásných přírodních scenériích až jsme dojeli do vesničky Camarones. Zde jsme zjistili od domorodců, že tady cesta končí. Museli jsme se vrátit zpět a vydat se známou cestou směr Galeana. Zajížďkou po terasériích jsme ztratili mnoho času, ke Galeaně jsme se dostali pozdě odpoledne. Obhlédli jsme si místo táboření a vydali se do města, kde jsme si dali dobré „takósky“, pivečko, prošli se městečkem a vrátili se zpět k utáboření. Teplota zatím hodně klesla, byla pěná zima, ale přesto jsme se pěkně do růžova vyspinkali v piniovém lese.

Pokračování příště…