 |
|
Obr. 1 - Baranka de Tolantongo |
Skončil první den našeho mexického vandru.
Sedíme okolo ohýnku, popíjíme pivečko a klábosíme o tom, co
kdo už v Mexiku zažil a co asi zažijeme tentokrát. Kousíček
vedle nás korytem protéká řeka… Nad hlavami příkré stráně
porostlé cefalocereusy. A nad nimi měsíc.
 |
|
Obr. 2 - Baranka de Tolantongo |
A do té jedinečně nostalgické chvíle se mi
do hlavy pořád dere myšlenka… a ne a ne se nechat zaplašit.
„ Karle!!! Deník!!! Běž psát deník!!! Nebuď líný!!!! Běž
psát!!! Zítra si nebudeš nic pamatovat!!! Běž psát!!!“
A tehdy vznikla myšlenka o tom, že napíšeme deník společně.
Každý den popíše jeden z nás. A tak vzniklo toto literární
„veledílo“ čtyř slohů. Čtyřmi úhly pohledů. Jelikož jsem ve
svých třiačtyřiceti letech nejmladším členem, tedy začínám…
 |
|
Obr. 3 - Karel Pavlíček |
Pondělí 30.3.2009
S Brity jsme krátce po šesté hodině večerní hladce dosedli
na přistávací dráhu hlavního města Mexika. Let byl klidný a
příjemný. S maskou kliďasa, který byl v Americe už stokrát,
neskutečně šťastný procházím tubusem z letadla do letištní
haly. A první doušky teplého vzduchu. Dušička se tetelí
blahem.
Auto je připraveno ve výborném stavu včetně
vyžádaných nadstandardů, tedy dvou rezervních kol a zásuvky
na zapalovač. Naložíme bágly i sebe, naladíme GPS směr
Pachuha a vámos. Jedeme. Bez nejmenších problémů vyjíždíme z
obrovského Mexika a stavíme u pumpy. První studený mexický
pivečko, cerveza. (Dá se na něj velice brzy zvyknout.)
Začala vlahá, jarně tropická noc. Václav odbočil z hlavní na
prašku a popojel do klidnější rovinky porostlé suchou
travou. Poprvé rozbalujeme stany. Nechávám kolovat láhev
irský, Míra láhev moravský. Plán na den příští je jasný. A
tak usínám a hlavou se mi honí představy o tom, co uvidím a
zažiju.
 |
|
Obr. 4 - Mirek Černý |
Úterý 31. 3. 2009
První den v milovaném Mexiku začíná tradičně u Pachuca.
Václav disponuje několika GPSkami od Jardy, za které dá ruku
do ohně. Přišel by postupem času nejen o ruce. První ukazuje
kamsi doprostřed DeFe. Opravujeme ji vzhledem k Václavově
slepotě na pravděpodobné znění a jedeme. Končíme uprostřed
silničního mostu kdesi u městečka Sagun. Nic tam neroste a
takhle jsme si začátek nepředstavovali. Zavile pokračujeme k Huixmi,
zde opět nenacházíme pulcheusy a značně rozladěni nabíráme
směr Tolantongo.
 |
|
Obr. 5 - Echinocereus pulchelus |
Po cestě konečně vidíme několik slíbených
pulchelů a teprve večerní pohoda ve vodě Tolantonga nás
uklidňuje, ale Jardu nemáme stále rádi.
 |
|
Obr. 6 - Luděk Šubert |
Středa 1.4. 2009
Ráno mě budí, což je v mexický pouštních oblastech věc
nepříliš častá, bublavý zvuk potoka. A není to ledajaký
potok. Žádná ledárna jako u nás. Voda zbarvena obsahem
mletého vápence stejně jako v Alpách, ale teploučká. Tak
tomu říkám začátek dne.
 |
|
Obr. 7 - Baranka de Tolantongo,
voda vyvěrá ze skal o pár stovek metrů výš a je
nádherně teplá |
Posnídáme, i ta cerveza se vejde. Výhled po
okolních stráních ozdobených cephalocereusy, burserami, pod
nimi bíle svítí trsy Mammillaria geminispina. Tady by
se asi dalo i chvíli vydržet.
 |
|
Obr. 8 - Cephalocereus nad
Tolantongo |
Ale čas běží a program je třeba splnit,
konečně vyrážíme. Ještě ve stráni Barranca de Tolantongo
obdivujeme kromě výše zmíněných také Ferocactus
glaucescens, Mammillaria sp., spoustu rozličných
tilandsií atd. A co dál? Vašek prosazuje demokratickým
nátlakem cestu mírně zpět na Milpa Grande. Dnes mohu již
přiznat, že to nebyl tak špatný nápad.
 |
|
Obr. 9 - Gymnocactus horripilus |
Opravdu je zde krásná krajina a navíc vidíme
krásné Gymnocactus horripilus, Astrophytum ornatum,
Mammillaria longimamma a M. geminispina…, ale
teď už rychle na sever. Máme totiž GPS na
Echinofossulocactus aff. vaupelianus a to nejen
mne velice zajímá.
Jenže v cestě nám stojí Ixmiquilpan. Nelze nezastavit. Diana
na místní kašně má stále ty krásně strašlivé ženské tvary a
to jsme teprve na začátku zájezdu. No tak si alespoň koupíme
půlku „polla“ a nacpeme ho do sebe na lavičce na náměstí.
Ale bez piva…, to do nás teče až v autě. A konečně na ten
sever!!!
Míjíme tedy Zimapan a na horském hřebenu nacházíme označený
bod. Zde ovšem nic není, jsme na silnici. Po krátkém
průzkumu okolí však nacházíme skalní výchoz a tady to roste.
Opravdu nelze říci, že by se jednalo o klasický vaupelianus
ale nějaká ta podobnost tu je, rozhodně jsou krásné.
 |
|
Obr. 10 - Echinofossulocactus
vaupelianus? |
Smutné je, že rostou na nějakých dvou arech
a jinde ne! Kolem ještě nacházíme Coryphantha sp. (compacta?),
Ferocactus latispinus, Echinocereus sp. a
Mammillaria sp. Je to krása ale slunce již spěchá k
obzoru, po krátké zastávce v Zimapan jedeme na osvědčené
nocležiště u Rancho Nuevo Sombrerete. Jenže co to? Místňáci
těžili štěrk a naše krásné plácky řádně přeorali! Nezbývá
než se uložit o kus dál na polňačku, něco pojíst, popít a
poklábosit… a pak spacáček.
 |
|
Obr. 11 - Václav Jakubec |
Čtvrtek 2.4. 2009
Po vcelku dobré a teplé noci, na kterou jsme se mírně
posílili alkoholem, se probouzíme velmi časně – ještě za
tmy. Dosyta jsme posnídali včetně nezbytné kávičky, která
připomíná domov, a s vervou se vrhli do dalšího dne.
Nejprve jsme se rozprchli po lokalitě Ariocarpus
kotschoubeyanus v. elephantidens. Tuto známou
lokalitu jsem navštívil několikrát, naposledy loni na
podzim, když byly rostliny pěkně zalité a kvetly. Bylo jich
tam opravdu hodně, proto jsem očekával, že nebude žádný
problém je nalézt. Moc jsem se ovšem zmýlil. Trvalo opravdu
dlouhou dobu, než jsme našli první rostlinu – nakonec jsme
jich pár objevili. Všechny byly poměrně hodně zatažené v zemi,
proto nebyly vidět. Na této lokalitě ještě rostou
Thelocactus leucacanthus, Mammillaria elongata,
Neolloydia conoidea, Echinocactus platyacanthus,
Coryphantha spec.
Vcelku spokojení jsme se vrátili k přehradě Pressa de
Zimapan a navštívili lokalitu, kde hojně roste velice známý
kaktus Echinocactus grusonii, dá se říci symbol
Mexika.
 |
|
Obr. 12 - Echinocactus grusonii |
Tuto lokalitu jsem navštívil s Karlem
Benešem už v minulém roce a doprovázel nás jeden domorodec.
Vzhledem k tomu, že mě velmi bolelo koleno a nemohl jsem
podstoupit takovou namáhavou cestu, ukázal jsem klukům, kam
a jak mají jít. Když Míra Černý uviděl terén výstupu – kolmá
stěna 50-80 m nad přehradou – tak to vzdal. Výstup
podstoupil horolezec Luděk Šubrt a Kája Pavlíček. My ostatní
jsme čekali na parkovišti u přehrady. Když se po poměrně
dlouhé době vyčerpaní ale celý nadšení vrátili, Kája
prohlásil, že měl poprvé v Mexiku „kaktusářský orgasmus“.
 |
|
Obr. 13 - Echinocactus grusonii |
Z vlastní zkušenosti to mohu potvrdit, vždyť
po tolika cestách po Mexiku, jsem to samé prožíval loni i
já. V naší republice se mezi kaktusáři šíří fáma, že tyto
rostliny byly po vybudování přehrady zcela zničeny. Není to
pravda, lokalita je velice špatně přístupná, ale populace je
poměrně početná, rostliny dosahují 40-50 cm a jsou opravdu v
dobré kondici. Společně zde rostou Echinocactus
platyacanthus, metrové Astrophytum ornatum,
Mammillaria parkinsonii.
Odtud jsme se vrátili k Vista Hermosa na kopeček proti
hřbitovu, kde roste Thelocactus hastifer, T.
leucanthus, Mammillaria elongata a další. Tady
jsme byli moc zklamaní a rozladění. Lokalita je hodně
zdecimovaná místními stády koz a jiného dobytka, rostliny
jsou celé vyžrané a lze říci, že jim nejvíce chutná T.
hastifer. Tuto známou lokalitu jsem navštívil již
mnohokrát a vím, kolik tam bylo rostlin, a nyní jich je tu
zdravých jen pár. Pokud to takto půjde dál, tak za několik
let tam nebude žádná a rostliny budou existovat jen v
botanických zahradách a soukromých sbírkách kaktusových
nadšenců.
Na další lokalitu – křižovatku na Peña
Miller jsme jeli přes staré pěkné městečko Vizaron, kde jsme
si konečně na náměstí dali první a dobré „takósky“, na které
se zvláště Kája velice těšil. Šel si koupit hned několikrát.
Když jsme dobře najedeni a příjemně naladěni dojeli ke
křižovatce na Peña Miller, vrhli jsme
se okamžitě do stráně. Šíleně pálilo sluníčko, bylo opravdu
velké vedro a náš souputník Rosťa prohlásil: „Viděl jsem
hodně bláznů, ale takovéhle ještě ne!“.
 |
|
Obr. 14 - Rosťa Hanzlík. Našli v
sobě zalíbení? |
V opravdu velkém vedru jsme po kopci běhali
od Mammillaria parkinsonii k Astrophytum ornatum,
Coryphantha erecta, C. recurvata,
Thelocactus leucacanthus var. schmolii a nakonec
jsme ještě běželi pod kopec do řečiště za Lophophora
diffusa.
 |
|
Obr. 15 - Astrophytum ornatum nad
Peña Miller |
Po návratu k autu a posilnění několika
pivky, které jen „zasyčely“ jsme se rozhodli, že vzhledem k
pokročilé denní době zajedeme k vesnici Peña
Miller na nocleh. Díky velkému vedru nám roztál i led v
ledničce, a proto jsme se ho snažili koupit, ale bohužel se
nám to nepodařilo.
 |
|
Obr. 16 - Lophophora diffusa od
Peña Miller (foto Karel
Pavlíček)
|
Po utáboření jsme si rozdělali ohýnek,
prohlíželi v notebooku moje fotografie z loňského podzimu,
měli jsme dobrou náladu a příjemný pocit. Ovšem až do
chvíle, kdy k nám přijelo pět policistů ozbrojených
brokovkami a samopaly. Ale jen nám zkontrolovali doklady,
poptali se, co tu děláme, chvíli pokoukli na obrázky spolu s
námi a odjeli bez mordýdy (pokuty). Poseděli jsme ještě
chvíli a nakonec jsme se odebrali na kutě.
Pokračování příště…
|
