Na mexickém vandru zažili jsme srandu

aneb Mexiko čtyřmi pery

Obr. 1 - Baranka de Tolantongo

Skončil první den našeho mexického vandru. Sedíme okolo ohýnku, popíjíme pivečko a klábosíme o tom, co kdo už v Mexiku zažil a co asi zažijeme tentokrát. Kousíček vedle nás korytem protéká řeka… Nad hlavami příkré stráně porostlé cefalocereusy. A nad nimi měsíc.

Obr. 2 - Baranka de Tolantongo

A do té jedinečně nostalgické chvíle se mi do hlavy pořád dere myšlenka… a ne a ne se nechat zaplašit. „ Karle!!! Deník!!! Běž psát deník!!! Nebuď líný!!!! Běž psát!!! Zítra si nebudeš nic pamatovat!!! Běž psát!!!“

A tehdy vznikla myšlenka o tom, že napíšeme deník společně. Každý den popíše jeden z nás. A tak vzniklo toto literární „veledílo“ čtyř slohů. Čtyřmi úhly pohledů. Jelikož jsem ve svých třiačtyřiceti letech nejmladším členem, tedy začínám…

Obr. 3 - Karel Pavlíček

Pondělí 30.3.2009
S Brity jsme krátce po šesté hodině večerní hladce dosedli na přistávací dráhu hlavního města Mexika. Let byl klidný a příjemný. S maskou kliďasa, který byl v Americe už stokrát, neskutečně šťastný procházím tubusem z letadla do letištní haly. A první doušky teplého vzduchu. Dušička se tetelí blahem.

Auto je připraveno ve výborném stavu včetně vyžádaných nadstandardů, tedy dvou rezervních kol a zásuvky na zapalovač. Naložíme bágly i sebe, naladíme GPS směr Pachuha a vámos. Jedeme. Bez nejmenších problémů vyjíždíme z obrovského Mexika a stavíme u pumpy. První studený mexický pivečko, cerveza. (Dá se na něj velice brzy zvyknout.)

Začala vlahá, jarně tropická noc. Václav odbočil z hlavní na prašku a popojel do klidnější rovinky porostlé suchou travou. Poprvé rozbalujeme stany. Nechávám kolovat láhev irský, Míra láhev moravský. Plán na den příští je jasný. A tak usínám a hlavou se mi honí představy o tom, co uvidím a zažiju.

Obr. 4 - Mirek Černý

Úterý 31. 3. 2009
První den v milovaném Mexiku začíná tradičně u Pachuca. Václav disponuje několika GPSkami od Jardy, za které dá ruku do ohně. Přišel by postupem času nejen o ruce. První ukazuje kamsi doprostřed DeFe. Opravujeme ji vzhledem k Václavově slepotě na pravděpodobné znění a jedeme. Končíme uprostřed silničního mostu kdesi u městečka Sagun. Nic tam neroste a takhle jsme si začátek nepředstavovali. Zavile pokračujeme k Huixmi, zde opět nenacházíme pulcheusy a značně rozladěni nabíráme směr Tolantongo.

Obr. 5 - Echinocereus pulchelus

Po cestě konečně vidíme několik slíbených pulchelů a teprve večerní pohoda ve vodě Tolantonga nás uklidňuje, ale Jardu nemáme stále rádi.

Obr. 6 - Luděk Šubert

Středa 1.4. 2009
Ráno mě budí, což je v mexický pouštních oblastech věc nepříliš častá, bublavý zvuk potoka. A není to ledajaký potok. Žádná ledárna jako u nás. Voda zbarvena obsahem mletého vápence stejně jako v Alpách, ale teploučká. Tak tomu říkám začátek dne.

Obr. 7 - Baranka de Tolantongo, voda vyvěrá ze skal o pár stovek metrů výš a je nádherně teplá

Posnídáme, i ta cerveza se vejde. Výhled po okolních stráních ozdobených cephalocereusy, burserami, pod nimi bíle svítí trsy Mammillaria geminispina. Tady by se asi dalo i chvíli vydržet.

Obr. 8 - Cephalocereus nad Tolantongo

Ale čas běží a program je třeba splnit, konečně vyrážíme. Ještě ve stráni Barranca de Tolantongo obdivujeme kromě výše zmíněných také Ferocactus glaucescens, Mammillaria sp., spoustu rozličných tilandsií atd. A co dál? Vašek prosazuje demokratickým nátlakem cestu mírně zpět na Milpa Grande. Dnes mohu již přiznat, že to nebyl tak špatný nápad.

Obr. 9 - Gymnocactus horripilus

Opravdu je zde krásná krajina a navíc vidíme krásné Gymnocactus horripilus, Astrophytum ornatum, Mammillaria longimamma a M. geminispina…, ale teď už rychle na sever. Máme totiž GPS na Echinofossulocactus aff. vaupelianus a to nejen mne velice zajímá.
Jenže v cestě nám stojí Ixmiquilpan. Nelze nezastavit. Diana na místní kašně má stále ty krásně strašlivé ženské tvary a to jsme teprve na začátku zájezdu. No tak si alespoň koupíme půlku „polla“ a nacpeme ho do sebe na lavičce na náměstí. Ale bez piva…, to do nás teče až v autě. A konečně na ten sever!!!

Míjíme tedy Zimapan a na horském hřebenu nacházíme označený bod. Zde ovšem nic není, jsme na silnici. Po krátkém průzkumu okolí však nacházíme skalní výchoz a tady to roste. Opravdu nelze říci, že by se jednalo o klasický vaupelianus ale nějaká ta podobnost tu je, rozhodně jsou krásné.

Obr. 10 - Echinofossulocactus vaupelianus?

Smutné je, že rostou na nějakých dvou arech a jinde ne! Kolem ještě nacházíme Coryphantha sp. (compacta?), Ferocactus latispinus, Echinocereus sp. a Mammillaria sp. Je to krása ale slunce již spěchá k obzoru, po krátké zastávce v Zimapan jedeme na osvědčené nocležiště u Rancho Nuevo Sombrerete. Jenže co to? Místňáci těžili štěrk a naše krásné plácky řádně přeorali! Nezbývá než se uložit o kus dál na polňačku, něco pojíst, popít a poklábosit… a pak spacáček.

Obr. 11 - Václav Jakubec

Čtvrtek 2.4. 2009
Po vcelku dobré a teplé noci, na kterou jsme se mírně posílili alkoholem, se probouzíme velmi časně – ještě za tmy. Dosyta jsme posnídali včetně nezbytné kávičky, která připomíná domov, a s vervou se vrhli do dalšího dne.

Nejprve jsme se rozprchli po lokalitě Ariocarpus kotschoubeyanus v. elephantidens. Tuto známou lokalitu jsem navštívil několikrát, naposledy loni na podzim, když byly rostliny pěkně zalité a kvetly. Bylo jich tam opravdu hodně, proto jsem očekával, že nebude žádný problém je nalézt. Moc jsem se ovšem zmýlil. Trvalo opravdu dlouhou dobu, než jsme našli první rostlinu – nakonec jsme jich pár objevili. Všechny byly poměrně hodně zatažené v zemi, proto nebyly vidět. Na této lokalitě ještě rostou Thelocactus leucacanthus, Mammillaria elongata, Neolloydia conoidea, Echinocactus platyacanthus, Coryphantha spec.

Vcelku spokojení jsme se vrátili k přehradě Pressa de Zimapan a navštívili lokalitu, kde hojně roste velice známý kaktus Echinocactus grusonii, dá se říci symbol Mexika.

Obr. 12 - Echinocactus grusonii

Tuto lokalitu jsem navštívil s Karlem Benešem už v minulém roce a doprovázel nás jeden domorodec. Vzhledem k tomu, že mě velmi bolelo koleno a nemohl jsem podstoupit takovou namáhavou cestu, ukázal jsem klukům, kam a jak mají jít. Když Míra Černý uviděl terén výstupu – kolmá stěna 50-80 m nad přehradou – tak to vzdal. Výstup podstoupil horolezec Luděk Šubrt a Kája Pavlíček. My ostatní jsme čekali na parkovišti u přehrady. Když se po poměrně dlouhé době vyčerpaní ale celý nadšení vrátili, Kája prohlásil, že měl poprvé v Mexiku „kaktusářský orgasmus“.

Obr. 13 - Echinocactus grusonii

Z vlastní zkušenosti to mohu potvrdit, vždyť po tolika cestách po Mexiku, jsem to samé prožíval loni i já. V naší republice se mezi kaktusáři šíří fáma, že tyto rostliny byly po vybudování přehrady zcela zničeny. Není to pravda, lokalita je velice špatně přístupná, ale populace je poměrně početná, rostliny dosahují 40-50 cm a jsou opravdu v dobré kondici. Společně zde rostou Echinocactus platyacanthus, metrové Astrophytum ornatum, Mammillaria parkinsonii.

Odtud jsme se vrátili k Vista Hermosa na kopeček proti hřbitovu, kde roste Thelocactus hastifer, T. leucanthus, Mammillaria elongata a další. Tady jsme byli moc zklamaní a rozladění. Lokalita je hodně zdecimovaná místními stády koz a jiného dobytka, rostliny jsou celé vyžrané a lze říci, že jim nejvíce chutná T. hastifer. Tuto známou lokalitu jsem navštívil již mnohokrát a vím, kolik tam bylo rostlin, a nyní jich je tu zdravých jen pár. Pokud to takto půjde dál, tak za několik let tam nebude žádná a rostliny budou existovat jen v botanických zahradách a soukromých sbírkách kaktusových nadšenců.

Na další lokalitu – křižovatku na Peña Miller jsme jeli přes staré pěkné městečko Vizaron, kde jsme si konečně na náměstí dali první a dobré „takósky“, na které se zvláště Kája velice těšil. Šel si koupit hned několikrát. Když jsme dobře najedeni a příjemně naladěni dojeli ke křižovatce na Peña Miller, vrhli jsme se okamžitě do stráně. Šíleně pálilo sluníčko, bylo opravdu velké vedro a náš souputník Rosťa prohlásil: „Viděl jsem hodně bláznů, ale takovéhle ještě ne!“.

Obr. 14 - Rosťa Hanzlík. Našli v sobě zalíbení?

V opravdu velkém vedru jsme po kopci běhali od Mammillaria parkinsonii k Astrophytum ornatum, Coryphantha erecta, C. recurvata, Thelocactus leucacanthus var. schmolii a nakonec jsme ještě běželi pod kopec do řečiště za Lophophora diffusa.

Obr. 15 - Astrophytum ornatum nad Peña Miller

Po návratu k autu a posilnění několika pivky, které jen „zasyčely“ jsme se rozhodli, že vzhledem k pokročilé denní době zajedeme k vesnici Peña Miller na nocleh. Díky velkému vedru nám roztál i led v ledničce, a proto jsme se ho snažili koupit, ale bohužel se nám to nepodařilo.

Obr. 16 - Lophophora diffusa od Peña Miller (foto Karel Pavlíček)
 

Po utáboření jsme si rozdělali ohýnek, prohlíželi v notebooku moje fotografie z loňského podzimu, měli jsme dobrou náladu a příjemný pocit. Ovšem až do chvíle, kdy k nám přijelo pět policistů ozbrojených brokovkami a samopaly. Ale jen nám zkontrolovali doklady, poptali se, co tu děláme, chvíli pokoukli na obrázky spolu s námi a odjeli bez mordýdy (pokuty). Poseděli jsme ještě chvíli a nakonec jsme se odebrali na kutě.

Pokračování příště…
 

Autoři:
Karel Pavlíček, Mirek Černý
Luděk Šubert, Václav Jakubec
 

zpět