|
V předchozím příspěvku o bikolorech
v Coahuile jsme
pomocí řady fotografií aspoň částečně znázornili jejich pozoruhodnou
variabilitu v tomto státě. Uvedli jsme tam i lokalitu Paredon, která
leží již velmi blízko západní hranice Nuevo León, a jen asi 30 km
vzdušnou čarou od města Mina, kde jsme v červnu 2004 zastihli krásné
bikolory v plném květu.
 |
|
Obr. 1 — Th. bicolor,
Mina, NL, červen 2004
|
 |
|
Obr. 2 — Th. bicolor,
Mina, NL, červen 2004
|
 |
|
Obr. 3 — Th. bicolor,
Mina, odbočka na Icamole, NL, červen 2004
|
 |
|
Obr. 4 — Th. bicolor,
Mina, odbočka na Icamole, NL, červen 2004 |
Výskyt bikolorů se ale uvádí především v jižní
části Nuevo León.
 |
|
Obr. 5 — Th.
bicolor, San José del Sitio, NL, červen 2004
|
 |
|
Obr. 6 — Th.
bicolor, La Trinidad, NL, březen 2012
|
 |
|
Obr. 7 — Th. bicolor,
La Soledad, NL, červen 2004
|
 |
|
Obr. 8 — Th. bicolor,
km 90 silnice NL61, NL, říjen 2013
|
Zatím poslední námi navštívenou lokalitou v Nuevo
León byl kopec s „microondas“ jižně od Montemorelos, kde se
vyskytuje bikolor, popsaný celkem nedávno, v roce 1988, jako
Th. bicolor var. commodus Haas. Tato lokalita
leží mimo Chihuahuašskou poušť, na východ od Sierra Madre Oriental,
v nadmořské výšce pouhých cca 400 m n. m. Našli jsme tam v únoru
2015 asi dvě desítky rostlin, bohužel bez květů, ale zato s pěknými
malými semenáčky kolem. Při vší úctě k autorovi popisu si dovolujeme
myslet, že popsat další varietu Th. bicolor bylo v moderní
době dosti arogantní, zvláště když už v roce 1896 Weber (Dict. Hort.
Bois 465. 1896) publikoval Echinocactus bicolor montemorelanus,
aniž by jej ovšem platně popsal.
 |
|
Obr. 9 — Th. bicolor „commodus“,
microondas u Montemorelos, únor 2015
|
 |
|
Obr. 10 — Th. bicolor „commodus“,
microondas u Montemorelos, únor 2015
|
 |
|
Obr. 11 — Th. bicolor „commodus“,
slaběji vytrněný jedinec do značné míry
postrádá typický habitus, microondas u Montemorelos, únor
2015
|
Ve státě Tamaulipas, také na východ od
Sierra Madre Oriental, a mimo Chihuahuašskou poušť, se
vyskytuje nejvýchodnější zástupce rodiny bikolorů, dnes
klasifikovaný jako Th. bicolor ssp. schwarzii. Vyznačuje
se tím, že má 13 žeber a téměř vždy postrádá odstávající
střední trny, což mu dodává jakousi zaoblenost a
uhlazenost. Kvete mimořádně krásnými, velkými, lesklými
a efektně tříbarevnými květy. Purpurově růžová barva
vnějších částí okvětních lístků směrem dovnitř postupně
zesvětluje, až téměř do běla, aby se pak náhle změnila
na sytě šarlatovou barvu květního jícnu. (Toto barevné
uspořádání se sice vyskytuje i u jiných bikolorů, ale
schwarzii to předvádí snad nejlépe ze všech.) Je škoda,
že tento kdysi velmi oblíbený „švarcík“ se jaksi vytrácí
z našich sbírek, ve kterých jsme jej dříve mohli vidět
docela často. Nejznámější lokalita jeho výskytu
v přírodě je u Estación Calles (Fortín Agrario) a můžeme
jej tam nalézt třeba i v „nóbl“ společnosti Astrophytum
asterias.
 |
|
Obr. 12 — Th. bicolor ssp.
schwarzii, lokalita leží v nížině, v nadmořské výšce
cca 150 m n. m., Est. Calles, Tam., červenec 2004
|
 |
|
Obr. 13 — Th. bicolor
ssp. schwarzii, typický jedinec bez středních trnů,
Est. Calles, Tam., červenec 2004
|
 |
|
Obr. 14 — Th. bicolor
ssp. schwarzii, některé exempláře si sem tam
(asi tak z legrace) udělají střední trn, Est. Calles, Tam.,
červenec 2004
|
 |
|
Obr. 15 — Th. bicolor
ssp. schwarzii, výjimečný starý kus se středními
trny,
Est. Calles, Tam., červenec 2004
|
Ve státě San Luis Potosí se Th. bicolor
vyskytuje také na řadě míst. Pokud jedeme z Mexico City
na sever do státu Nuevo León, tak první bikolory uvidíme
asi někde mezi Charco Blanco a Huizache. Tady,
v centrální části státu, se zřejmě nachází jižní hranice
areálu výskytu všech bikolorů. S dalšími populacemi se
pak můžeme setkat na značně velkém území, v jakémsi
pásu, který se táhne na sever až k hranicím států
Zacatecas a Nuevo León. Tyto „jižní“ bikolory se obecně
vyznačují nižším a statnějším vzrůstem, osmi žebry a
řídkým vytrněním, které jen velmi málo zahaluje
zavalité, tmavě zelené tělo. Extrémní formu tohoto typu
jsme našli na lokalitě severně od Matehualy, viz obr.
22.
 |
|
Obr. 16 — Th. bicolor,
El Peyote, SLP, červen 2004
|
 |
|
Obr. 17 — Th. bicolor,
Huizache, SLP, březen 2012, říjen 2013
|
 |
|
Obr. 18 — Th. bicolor,
Huizache, SLP, březen 2012, říjen 2013
|
 |
|
Obr. 19 — Th. bicolor,
La Pólvora, SLP, červen 2004
|
 |
|
Obr. 20 — Th. bicolor,
sev. od Matehuala, SLP, říjen 2003
|
 |
|
Obr. 21
— Th. bicolor, sev. od Matehuala, SLP,
říjen 2003 |
 |
|
Obr. 22 — Th. bicolor,
jedinec „robustus-brevispinus“,
sev. od Matehuala, SLP, říjen 2003
|
 |
|
Obr. 23 — Th. bicolor,
s různobarevnými, podzimními květy,
San Juan de Vanegas, SLP, říjen 2003
|
 |
|
Obr. 24 — Th. bicolor,
s různobarevnými, podzimními květy,
San Juan de Vanegas, SLP, říjen 2003
|
 |
|
Obr. 25 — Th. bicolor,
tento jedinec bychom mohli klidně označit
jako „heterochromusoides“, San Juan de Vanegas, SLP, říjen
2003
|
 |
|
Obr. 26 — Th. bicolor,
velký starý kus, Vanegas de Abayo, SLP, říjen 2003
|
 |
|
Obr. 27 — Th. bicolor,
mladá rostlina, Vanegas de Abayo, SLP, říjen 2003
|
 |
|
Obr. 28 — Th. bicolor,
starší, světlotrnný exemplář,
Vanegas de Abayo, SLP, říjen 2003
|
 |
|
Obr. 29 — Th. bicolor,
tento jedinec se příliš nevybarvil, ale trny má pěkně
naježené, La Boquilla, SLP, říjen 2003
|
V Zacatecasu jsme bohužel žádný bikolor
zatím neviděli, protože jsme tomuto státu dosud
nevěnovali náležitou pozornost. Vyskytují se tam na
severu, nedaleko hranice s Coahuilou (zejména v okolí
hory Pico de Teyra), kde je velmi dobře zdokumentoval
Zdeněk Vaško, viz
www.hajek-kaktusy.cz/fotogalerie/thelocactus.
Tento známý, odvážný a neúnavný cestovatel tam našel
dokonce i zajímavé bíle kvetoucí jedince (La Presa
Valenciana). Doufáme, že při některé z příštích cest
tyto lokality budeme moci taky navštívit a podat o tom
našim čtenářům zajímavou zprávu.
 |
|
Obr. 30 — Lokality
výše vyobrazených rostlin Th. bicolor a Th.
bicolor ssp. schwarzii
(Číslo lokality odpovídá číslu obrázku.)
|
Na závěr tohoto příspěvku bychom ještě chtěli
připomenout, že všechny bikolory určitě stojí za to,
abychom jim věnovali aspoň kousek místa v našich
sbírkách. Při tom ale opravdu není třeba se zvláště
trápit jejich pojmenováním na úrovni poddruhů či variet,
protože to dnes zřejmě nemá smysl. O to větší pozornost
je ale třeba věnovat tomu, aby naše jmenovky obsahovaly
jméno lokality výskytu, pokud je známa. To je ostatně
obecně platná zásada, která se v dnešní době obliby tzv.
„sběrovek“, uplatňuje ve stále větší míře.
|
