|
Během většiny našich dosavadních mexických cest jsme
věnovali zvláštní pozornost našemu oblíbenému rodu Thelocactus.
Získali jsme tak již poměrně velký soubor snímků těchto mimořádně
atraktivních rostlin, a tak si říkáme, že je škoda nechal je jen tak
ležet v „šuplíku“ a nepodělit se o ně s přátelskými čtenáři našich
Internetových novin I. N. Cact.cz.
 |
|
Obr. 1 — Th.
bicolor - reprodukce vyobrazení u původního popisu
E. bicolor in Pfeiffer, L.: Abbild. und Beschr. Blüh. Cact.,
Band 2: Taf. XXV (1846-1850)
|
Thelokaktusy patří mezi obyvatele Chihuahuašské pouště a vyskytují
se na značně velkém území, v několika mexických státech a v Texasu.
Zatímco některé druhy se objevují jen na velmi omezených lokalitách,
jiné osídlují rozsáhlé oblasti. Geograficky a snad i početně
nejrozšířenější jsou rostliny patřící do komplexu Thelocactus
bicolor, které najdeme ve státech Durango, Chihuahua,
Coahuila, Nuevo León, Tamaulipas, San Luis Potosí, a Zacatecas, a
také v jižním Texasu. Viz mapku rozšíření např.
zde.
Je to obrovský areál, jehož velikosti odpovídá výrazná morfologická
variabilita rostlin, vyskytujících se na různých stanovištích. To ve
starší i novější historii vedlo botaniky i kaktusáře k popisu řady
druhů, poddruhů a variet, které tak existují jednou pro vždy (sic!),
a není vůbec snadné se s nimi dnes nějak rozumně vypořádat.
Thelocactus bicolor (Galeoti) Br. & R. byl v roce 1848
původně popsán jako Echinocactus bicolor Galeoti, a v roce
1922 přeřazen do nově ustaveného rodu Thelocactus (K.
Sch.) Br. & R.
 |
|
Obr. 2 — Th. bicolor „pottsii“, jižně od Cuencamé, Dur., duben 2000
|
Pro účely tohoto příspěvku, který rozhodně
neplánujeme jako taxonomickou studii, se budeme v podstatě držet
pojetí druhu Th. bicolor, tak jak jej uvádí Hunt v „The New Cactus
Lexicon“ (2006) a J. Lodé v „Taxonomy of the Cactaceae“ (2015).
Vedle ssp. bicolor a ssp. bolaensis jsou sem zahrnuty také
ssp.
flavidispinus, ssp. heterochromus a ssp.
schwarzii, dříve popsané a
po léta uznávané jako samostatné druhy. Jak jsme sami mohli v přírodě pozorovat, takto široce pojatý druh
Th. bicolor, tvoří
zřetelně vymezený okruh rostlin, které jsou si navzájem velmi
podobné, ale významně se odlišují od ostatních thelokaktusů. Rádi
bychom zdůraznili, že při vší možné variabilitě je každý bikolor
snadno rozpoznatelný jako takový, a těžko si jej někdo může splést
s jiným thelokaktusem. Zároveň je to velmi dobrý příklad druhu,
jehož vnitřní členění se jeví jako velmi obtížné a silně vzdorující
tolik oblíbenému „škatulkování“, často prováděnému i jaksi „proti
přírodě“.
 |
|
Obr. 3, 4 — Th. bicolor „pottsii“, Yerbanis, Dur., říjen 2003
|
Zmíněná variabilita bikolorů se projevuje především ve velikosti a
tvaru těla, které bývá stlačeně kulovité až protáhle sloupkovité,
počtu žeber, kterých může být 8 až 13, ale obvykle 8 nebo 13,
v charakteru, hustotě a barevnosti vytrnění a velikosti a vybarvení
květů. Jak již sám název „bicolor“ napovídá, květy jsou vždy více či
méně dvojbarevné. Základní barva okvětních lístků je v různých
odstínech purpurové (magenta, „biskupská barva“), ale jícen je téměř
vždy tmavší a šarlatově červený (scarlet, „kardinálská barva“).
 |
|
Obr. 5, 6 — Th. bicolor „pottsii“, Cruces, Dur., říjen 2003
|
G. Matuszewski v knize Thelocactus (2011) přináší větší počet snímků
Th. bicolor z různých lokalit a velmi dobře a názorně tak
dokumentuje mimořádnou morfologickou rozmanitost tohoto druhu. My
bychom dnes chtěli využít možností, které poskytuje celkem neomezený
formát Internetových novin Cact.cz a uvést další fotografie bikolorů,
z různých lokalit v šesti mexických státech. (V Texasu jsme bohužel
zatím nebyli, takže se v našem příspěvku musíme omezit jen na
Mexiko.)
 |
|
Obr. 7, 8 — Th. bicolor „pottsii - heterochromus“, Jacales, Dur.,
říjen 2003
|
Naše první cesta do Mexika, na jaře 2000, směřovala na severozápad a
zavedla nás až do přímořského města Guaymas v Sonoře. Díky tomu jsme
první „divoké“ bikolory, a vlastně i naše první thelokaktusy
v přírodě, viděli nedaleko města Cuencamé, ve státě Durango. Bohužel
právě nekvetly, ale i tak to pro nás, jako pro obdivovatele tohoto
druhu, byl opravdu jedinečný zážitek. Zdejší populace je dobře známa
a je běžně označována jako Th. bicolor var. pottsii. Hunt var.
pottsii zahrnuje pod ssp. heterochromus, ale my ji pro účely tohoto
příspěvku budeme označovat pracovně jako Th. bicolor „pottsii“.
 |
|
Obr. 9, 10 — Th. bicolor „pottsii“, Nuevo Covadonga, Dur., říjen
2003
|
Bikolory v Durangu jsme měli možnost pozorovat ještě při dalších
cestách, zejména na podzim roku 2003, když jsme projeli oblastí od
Yerbanis přes Peňon Blanco, Nuevo Covadonga a Nuevo Nazas do města
Nazas. Překvapila nás tehdy opravdu nečekaně velká variabilita
pozorovaných jedinců, kteří v některých případech již vypadali
stejně jako rostliny, které jsou běžně označovány jako Th. bicolor
ssp. heterochromus.
 |
|
Obr. 11, 12 — Th. bicolor „pottsii“, Tres Marías, Dur., říjen 2003
|
Bikolor „pottsii“ vytváří solitérní exempláře obvykle nižšího a
poměrně zavalitého vzrůstu, s osmi až třinácti žebry. Největší
jedince Th. bicolor „pottsii“ jsme viděli vegetovat velmi úspěšně
v částečném krytu nízkých keříků na lokalitě Microondas Cebadero u Doce
de Diciembre na jaře 2015. Kousek níž jsme však na stejném kopci
našli exempláře rostoucí na plně osluněných místech, které měly
obvyklou velikost.
 |
|
Obr. 13, 14 — Th. bicolor „pottsii“, zvláště velký kus (délka nože
je 9 cm),
Microondas Cebadero, Dur., únor 2015
|
Další zajímavé bikolory, které asi taky můžeme označit jako Th. bicolor „pottsii“, jsme pozorovali ještě na několika jiných
lokalitách v Durangu. Jako příklad si můžeme uvést Pedriceña a San
Fermín. Rostliny u San Fermín se vyskytují nedaleko hranice státu
Chihuahua a vyznačují se háčkovitým spodním středním trnem, což je
nejen u bikolorů, ale i u všech ostatních thelokaktusů velmi
výjimečné.
 |
|
Obr. 15, 16 — Th. bicolor „pottsii“, Pedriceña, Dur., duben 2000
|
 |
|
Obr. 17, 18 — Th. bicolor „pottsii“, velmi zajímavá populace
rostlin
s háčkovitými středními trny, San Fermín, Dur., říjen 2003
|
 |
|
Obr. 19 — Th. bicolor „pottsii“, Rio Nazas, Dur., květen 2002
|
 |
|
Obr. 20 — Th. bicolor „pottsii“, Nazas, Dur., říjen 2003
|
 |
|
Obr. 21, 22
— Th. bicolor „pottsii“, San Luis de Cordero, Dur.,
říjen 2003 |
Exempláře, které jsme viděli na severovýchodě státu Durango, u Mapimi
a Bermejillo se již více podobají bikolorům, které se vyskytují
v sousední Coahuile.
 |
|
Obr. 23 — Th. bicolor „pottsii“, Mapimi, Dur., říjen 2003
|
 |
|
Obr. 24 — Th. bicolor „pottsii“, Bermejillo, Dur., říjen 2003
|
Th. bicolor ssp. heterochromus se v Durangu objevuje na více
místech, východně od Sierra Madre Occidental, především v oblasti
severně od obce Rodeo, podél silnice Mex 45, ale zasahuje na sever
až do státu Chihuahua. Tam, nedaleko stejnojmenného hlavního města,
je pěkné hornické městečko Santa Eulalia, kde se vyskytuje zajímavá
populace rostlin, někdy i trochu více podobných Th. bicolor „pottsii“. Britton a Rose v The Cactaceae (1963) uvádí u Th. pottsii (S.-D.)
typovou lokalitu „blízko Chihuahua City“.
 |
|
Obr. 25 — Th. bicolor ssp. heterochromus, Abasolo, Dur., duben 2000
|
 |
|
Obr. 26, 27 — Th. bicolor ssp. heterochromus, Minas Navidad, Dur.,
květen 2002
|
Heterochromusy jsou v mnoha ohledech mimořádně zdařilý výtvor
přírody. Vynikají robustním polokulovitým tělem, silnými barevnými
trny a nádhernými, velkými a efektně zbarvenými květy, o průměru až
10 cm. Bohužel jejich pěstování není bez problémů, a tak
v evropských sbírkách to budou vždy kaktusy spíše vzácnější. Během
našich mexických cest jsme některé lokality s heterochromusy
navštívili již několikrát, ale bohužel se nám zatím podařilo
zastihnout a nafotografovat jen jediný květ (začátek května 2002).
Podle dostupných informací tyto kaktusy obvykle kvetou později na
jaře (květen, červen), kdy se do Mexika moc často nejezdí.
 |
|
Obr. 28 — Th. bicolor ssp. heterochromus, Alamilo de
Galeana, Dur., duben 2000
|
 |
|
Obr. 29 — Th. bicolor ssp. heterochromus, Alamilo de Galeana, Dur.,
květen 2002
|
 |
|
Obr. 30, 31 — Th. bicolor ssp. heterochromus (s atypickým květem),
El Casco, Dur., květen 2002
|
 |
|
Obr. 32 — Th. bicolor ssp. heterochromus, Villa Ocampo/Los Charcos,
Dur./Chih., duben 2000
|
 |
|
Obr. 33 — Th. bicolor ssp. heterochromus, Santa Eulalia, Chih.,
duben 2000
|
 |
|
Obr. 34 — Th. bicolor ssp. heterochromus, Santa Eulalia, Chih.,
květen 2002
|
Snad nejznámější lokalita ssp. heterochromus je v Durangu, pár km
jihovýchodně od města Rodeo, říká se jí Puente Nazas II a společně
s heterochromusy se tady vyskytuje také krásná Mammillaria
guelzoviana var. robustior a Echinomastus unguispinus.
 |
|
Obr. 35 — Th. bicolor ssp. heterochromus, Puente Nazas II, Dur.,
duben 2000
|
 |
|
Obr. 36 — Th. bicolor ssp. heterochromus ve společnosti
M. guelzoviana
var. robustior, Puente Nazas II, Dur., květen 2002
|
 |
|
Obr. 37 — Th. bicolor ssp. heterochromus, Puente Nazas II, Dur.,
říjen 2003
|
 |
|
Obr. 38 — Th. bicolor ssp. heterochromus, Puente Nazas II, Dur.,
březen 2012
|
 |
|
Obr. 39 — Th. bicolor ssp. heterochromus, Puente Nazas II, Dur.,
únor 2015
|
 |
|
Obr. 40 — Lokality
výše vyobrazených rostlin Th. bicolor
„pottsii“
a
Th. bicolor ssp. heterochromus v Durangu
(číslo lokality odpovídá
číslu obrázku).
|
Poznámka: G. Matuszewski ve své knize Thelocactus (2011) uznává Th.
heterochromus jako samostaný druh, a to na základě chybějících
mimokvětních nektarií – žlázek produkující sladký sekret - v jejich
areolách. Všemi ostatními znaky ale heterochromusy jasně a zřetelně
vyjadřují svůj těsný vztah k ostatním bikolorům (jak na to upozornil
již autor původního popisu Weber v roce 1896), a proto je Huntova i Lodého
klasifikace na úrovni Th. bicolor ssp. heterochromus snadno
pochopitelná.
|
