|
V tomto příspěvku zamíříme z města Cuatro Ciénegas
po silnici Mex 30 směrem na jihozápad, na San Pedro de las Colonias
a krátce navštívíme Valle de Hundido. Toto údolí je od Valle de
Cuatro Ciénegas odděleno kaňonem mezi Sierra de La Fragua a Sierra
de San Marcos y Pinos. Pokud jeho jméno zadáme do vyhledávače Google,
najdeme především odborné studie, které se zabývají zdejšími
hydrologickými poměry.
Vydatné místní podzemní zdroje umožnily v roce 2003 zřízení
rozsáhlých zavlažovaných zemědělských pozemků. Bylo vykopáno více
než sto studní a založeno asi 1700 hektarů polí s vojtěškou. (Ty
jsou velmi dobře vidět na snímcích z Google Earth – průměr
jednotlivých kruhových pozemků je téměř kilometr.) Pak se ale
ukázalo, že odběr vody, větší než 20 miliónů m3 za rok,
je nadměrný a vzniklo podezření, že to ohrožuje hydrologickou
stabilitu i v sousední chráněné oblasti údolí Cuatro Ciénegas. Proto
se čerpání vody v údolí El Hundido začalo úředně regulovat.
Zavlažování se má provádět hlavně v noci, kdy je nižší odpařování a
bylo doporučeno pěstovat klony vojtěšky s nižšími požadavky na
spotřebu vody.
 |
|
Obr. 1 — Pohled na
údolí Hundido z Google Earth, s
vyznačením lokality,
která je popisována v tomto příspěvku. (Zelená
kolečka jsou zavlažované
pozemky o průměru téměř 1 km.)
|
Údolí El Hundido, o rozloze cca 7,5 tisíc km2, s nejvyšší
nadmořskou výškou 1100 m, má suché a dosti teplé klima s letními
dešti - průměrná roční teplota je 18-22 °C, celkové roční srážky
činí 100 až 300 mm, Tomu odpovídají i typy zdejších rostlinných
společenství, mezi nimiž převládá matorral desértico. Osada El
Hundido má asi 6 stálých obyvatel, vedle zemědělské činnosti se zde
těží sůl.
Poprvé jsme údolí El Hundido navštívili v říjnu roku 2003, kdy
mexická příroda byla po konci vydatného období dešťů uprostřed bujné
vegetace. Protože z předchozích cest jsme Mexiko znali jen v jarním
suchém období, překvapilo nás, že teď bylo všechno, co mohlo, pěkně
zelené a bohatě rozkvetlé. Nedaleko osady El Hundido jsme z hlavní
cesty odbočili do terénu, směrem ke svahům na severním okraji Sierra
de Los Alamitos.
Z jedoucího auta jsme nejprve zahlédli osamocený
exemplář Coryphantha valida, s právě se otevírajícím květem.
Zaměřili jsme ji pomocí gépeesky pro fotografování na zpáteční cestě
a pokračovali ještě kus dál až do zastávky na kamenité pláni, řídce
porostlé charakteristickou suchomilnou vegetací, s keříky Larrea
tridentata a porosty Agave lechuguilla, ale také
s krásnými, hustě zeleně olistěnými exempláři Fouquieria
splendens a rozměrnými trsy Opuntia bradtiana.
 |
|
Obr. 2 — Opuntia bradtiana a Agave
lechuguilla, pohled na část údolí El Hundido,
v pozadí Sierra de
La Fragua, říjen 2003
|
Okamžitě jsme s nadšením zaznamenali, že i tady roste a dokonce
právě kvete náš zvláště oblíbený kaktus Thelocactus bicolor,
který se v jižní polovině státu Coahuila vyskytuje v podobě
vysokých, štíhlých a krásně hustě a barevně vytrněných sloupků. Tyto
rostliny jsou dnes obvykle řazeny k Th. bicolor ssp.
bolaensis, jehož pravděpodobná původní lokalita Cerro Bola(?) je
celkem nedaleko odsud, u San Pedro de las Colonias. Původní popis
tohoto taxonu sice uvádí sněhobílé (sic) vytrnění, ale jak dnes
víme, čistě bílé, trsovitě rostoucí rostliny představují spíše
nápadnou lokální formu, která se vyskytuje na severním okraji Sierra
Zavaleta. Bikolory u El Hundido jsou převážně žlutočervené, ale
vyskytují se i čistě žluté a červené. Jejich výrazně sloupkovitý
růst vede k částečnému poléhání starých kusů, o výšce - či spíše
celkové délce 30 až 40 cm, které pak často získávají dosti bizarní
vzhled. Jak jsme se již zmínili, některé exempláře právě kvetly, ale
jejich zpola otevřené květy měly bohužel daleko do plné krásy,
kterou je tento thelokaktus vyhlášený.
 |
|
Obr. 3 — Thelocactus bicolor/bolaensis
na lokalitě El Hundido.
V pozadí hustě
olistěná Fouquieria
splendens a menší Echinocactus horizonthalonius, říjen
2003
|
 |
|
Obr. 4 — Thelocactus bicolor/bolaensis
se zde vyskytuje
v různých barevných
formách a jeho květy jsou spíše
menší
velikosti, říjen 2003
|
 |
|
Obr. 5 — Thelocactus bicolor/bolaensis
vytváří vysoké štíhlé sloupky,
které ve stáří částečně poléhají,
říjen 2003
|
Na popisované lokalitě se vyskytuje ještě několik dalších
nepřehlédnutelných kaktusů, jako je Echinocactus horizonthalonius
a Ariocarpus fissuratus, ale hlavně a především
Coryphantha werdermannii. Tento atraktivní kaktus je mezi
kaktusáři asi dosti známý, především díky barevné fotografii v Backebergově
knize Wunderwelt Kakteen (1968), která velmi dobře ilustruje
výraznou odlišnost juvenilního a adultního vytrnění tohoto druhu.
Zdejší „werdermanky“ už byly bohužel odkvetlé, ale měly ještě pár
poupat, a značné množství dozrávajících plodů. Nakonec se nám přece
jen podařilo najít aspoň jeden opožděný kvítek, který nás potěšil,
i když byl trochu střapatý. Tato koryfanta je zajímavý endemit státu
Coahuila, který se zřejmě vyskytuje jen na dosti omezeném území a je
považovaný za ohrožený vyhubením.
 |
|
Obr. 6 — Coryphantha werdermanii, vyspělý
jedinec, společně s F. splendens,
říjen 2003
|
 |
|
Obr. 7 — C. werdermanii vykazuje značně
odlišné juvenilní
a adultní vytrnění,
říjen 2003
|
 |
|
Obr. 8 — C. werdermannii, starší kus s
typickým ježatým habitem,
říjen 2003
|
 |
|
Obr. 9 — C. werdermanii, jediný otevřený květ,
říjen 2003
|
(Pro doplnění uvádíme ještě výčet ostatních zde nalezených kaktusů,
s výjimkou opuncií: Epithelantha micromeris var. greggii,
Coryphantha pseudoechinus, Mammilaria grusonii, Mammillaria pottsii,
Hamatocactus hamatacanthus a Echinocereus stramineus.)
 |
|
Obr. 10 — Mamillaria grusonii, říjen 2003
|
Na další zastávce, jen asi 2 km dál směrem na jihozápad, jsme také
našli kvetoucí bikolory a nekvetoucí C. werdermanii, ale
nejvíce nás tam zaujaly pěkně otevřené květy na několika exemplářích
Astrophytum capricorne/senile. Díky doprovodné
vegetaci nebylo vůbec jednoduché je pěkně nafotit, nezbylo než si
lehnout a objektiv namířit proti modré obloze.
 |
|
Obr. 11 — Astrophytum capricorne/senile,
velká rostlina s kvetoucí odnoží(?), říjen 2003
|
 |
|
Obr. 12 — A. capricorne/senile, žluté
květy krásně kontrastují s modrou oblohou,
pokud jsou fotografovány
vleže, říjen 2003
|
Naše druhá návštěva v údolí El Hundido proběhla až o 9 let později,
na konci března 2012. Stav zdejší vegetace po mimořádných mrazech a
suchu v předchozím roce byl žalostný, bylo těžké uvěřit, že jsme
opravdu na stejné lokalitě jako minule. Nejvíce zbědovaná byla
Agave lechuguilla, ale i všechny kaktusy byly mimořádně seschlé
a šedivé. Nakonec jsme našli aspoň jeden rozkvetlý E.
horizonthalonius, který trošku oživil celkově smutnou náladu.
Říkali jsme si, že příště bychom mexickou přírodu v tak neutěšeném
stavu vidět raději nechtěli.
|
 |
|
Obr. 13 — Opuntia
bradtiana v období sucha, pohled z lokality na údolí
El Hundido, v pozadí Sierra La Fragua, konec března 2012
|
 |
|
Obr. 14 — Th. bicolor/bolaensis ve
značně seschlém stavu, konec března 2012
|
 |
|
Obr. 15 — E. horizonthalonius, jediný nalezený
květ, konec března 2012
|
Na podzimní cestě následujícího roku jsme v údolí El Hundido bohužel
nebyli, ale ještě nikdy jsme v Mexiku nezažili tolik deště a vody.
Je jasné, že současné, jakési „rozkolísané“ počasí vystavuje přírodu
dosti extrémním podmínkám, ale právě naše milované kaktusy mají
mimořádnou schopnost jim velmi dobře odolávat. Ať žijí, doma
i v našich sbírkách!
Poznámka:
V dalším příspěvku se společně podíváme ještě za kaktusy do
nedalekého Valle de Ocampo.
|
