Loučíme se jak od milé, ale čas nás nutí. V Cuatrocienegas máme v úmyslu vyhledat nějaký servis a opravit výfuk, který nám hrozí odchodem. Na náměstí nás staví policajt s civilem. Ukazují nám na známku přilepenou na zadním skle, ale nerozumíme, co s ní. Jako po několikáté zkoušíme protiúder několika nesourodými otázkami, které si asi těžko skládají dohromady. Říkáme, že umíme španělsky jen trochu, auto máme z půjčovny a tluče nám výfuk, jestli neví o servisu. Na známku zapomněli a ochotně nám doporučili servis, asi svého známého. Loučili se přívětivě. Cestu nám však vysvětlili mizerně, nebo skvěle a my jsme mizerně rozuměli. Několikrát projíždíme stejnými ulicemi, až si náš všimne hoch na kole a ptá se, co hledáme. Pak nás zavede do jiného servisu, ke svému kamarádovi. A tady je slovo servis z evropských poměrů výraz z ráje. Sem by měli jezdit bezpečáci a úředníci evropských výkrmových domů na zkušenou.

Ve dvoře za poměrně slušným domem je autoservis. V jeho zadní části je plechová střecha na kůlech. Autodílna nepotřebuje odsávání zplodin, protože nemá stěny. Pod střechou je regál s nářadím a různými neidentifikovatelnými náhradními díly, ponk a svářečka, která by uvedla každého českého bezpečáka do extáze. Její kabely jsou zpola obnažené z izolace a v některých místech pospojovány francouzskými klíči. Dvůr navíc zaplňují torza několika nákladních i osobních aut.

Majitel ve věku kolem dvaceti pěti let vychází z domu a podává nám ruku. Nic není problém, všechno se opraví.

Najíždím na dva špalky, coby rampu. Majitel servisu to sleduje z pod přístřešku a dává pokyny svým dvěma pomocníkům. Ti zvedákem narovnají držák výfuku a sám šéf jej přivaří.

Pavel se ptá kolik jsme dlužni a neopomene zdůraznit, že je chudý student. A je to grátis. Mladý šéf nám říká, že až přijede do Československa, že mu to můžeme oplatit. Necháváme jim plechovkové pivo a loučíme se. Při výjezdu ze dvora mě zaujmou průčelí protějších domů. Vysoké zdi z hliněných cihel, beze střechy. Do ulice ústí jen chatrné dřevěné dveře. Stěny vypadají na zhroucení, ale jsou plné života, dle dětí, které si hrají na ulici. Nad domy září vysoké bílé pohoří a nad ním kýčovitě modrá obloha.

Co je to kýč?

Dokupujeme proviant a vyrážíme na jih. Míjíme národní park a laguny, které lákají ke koupání. Po levé straně se objevují nádherné skalnaté kopce a na jejich stráních skvělé stříbrné juky, dosahující výšky metr a něco. Yucca thomsoniana. Mají zralé semeníky, které září do dálky. A na pravé straně silnice se v rovině mezi akátovníky objevuje Coryphantha poselgeriana. Skvělé staré rostliny, bez známek poškození.

Pár kilometrů dále se kopce rozestupují a dostáváme se do údolí El Hundido, pojmenovaném po dvou domcích u silnice. Zájezdní hospody a vedlejšího obydlí.

Před ní odbočujeme na teraserii, dojíždíme ke štěrkovišti a parkujeme. Ještě než zapadne slunce, vybíháme do okolí. To úpí suchem. Kdoví jak dlouho zde nepršelo. Kaktusy jsou seschlé a nebývale vytrněné. Jiné křoviny bez olistění a jen suché větve trčí ze země. Agávky jsou vysušené. Thelocactus bicolor je jako rytíř se železnou košilí, pokožku není vidět. Jeho semenáče kolem mají tak nádherně barevné trny, že to v zapadajícím slunci jen září.

Skvělou rostlinou je zde Coryphantha werdermanii var. densispina. Je perfektně vytrněná. Kolem ní je Epithelantha micromeris, Grusonia bradtiana, vytvařející velké kolonie, Echinocactus horizonthalonius, jehož stonky nesou trny v podobě zbraní, Hamatocactus hamathacantus a Echinocereus penthacantus.

pokračování příště…