|
Jen o pár kilometrů dál u ranče
Santa Ana jsme před čtyřmi lety hledali Echinofossulocactus
coptonogonus. Marně.
 |
Echinocereus pulchelus var.
weinbergerii
Prolézáme plotem ranče. Nad námi
trčí skalnatý kopec s dřevěným křížem
omotaným bílým plátnem. Na svahu kopce roste malá
háčkovitá mammillarie. Některé rostliny mají
žluté ostny, některé červené. Na temeni se
objevuje žlutě kvetoucí Echinofossulocactus
zacatecasensis.
 |
Kristátní mamilárie, Santa
Ana, Zacatecas
Scházíme dolů a míjíme nádrž
na vodu a ohradu pro dobytek. Pod ní nalézáme Echinocereus
pulchelus var. weinbergerii. Nahoře na
kopci bylo pár rostlinek tak do pěti centimetrů v průměru.
Tady jsou staří otcové, protože největší z nich
mají patnáct centimetrů. Stejně velké i větší
jsou zelené mammillarie. Nacházím kristátu, která
má třicet centimetrů průměr.
 |
Coryphantha guerkeana, Santa Ana,
Zacatecas
Skvělé jsou i rostliny Coryphantha
guerkeana. Malé semenáče připomínají spíše
difficilis, ale větší jsou již jasně
guerkeány.
Najednou ubylo světla a přibyly
první kapky deště. Cestou k autu zakopáváme
o skvělé rotliny coptonogonusů. Velké, čisté,
nádherné. Jen se již nedá fotit. Ostnatý plot přímo
proskakujeme, a když Japončík poskočí směrem k Fresnillu,
leje a leje.
Dřívější stálá kontrola
policie nad Fresnillem zmizela. Bloudíme městem a
hledáme nějaký větší obchod s potravinami.
Projíždíme tři náměstí v centru, kde
jsou kostely a historické budovy. Kanalizace pro dešťovou
vodu neexistuje. Ta si razí cestu opuštěnými
ulicemi. Některé obchody chrání jen práh mezi
dveřmi, někde se již vymetá. Ulice se podobají
řečištím. Na některých místech vznikají rozsáhlá
jezera.
Okolí centra je křivolaké a
neuspořádané. Jak podotýká Pavel, stavěli to
na šířku dvou jezdců na koni. V jedné
takové uličce se objeví obchod s vínem a
lihovinami. Kupujeme cananas. Bebida alkoholica
destilada. Má to 28% alkoholu, je to v plastu,
obsah 960 ml a stojí 12 peso. Výborná ústní
voda a skvělé uspávadlo.
Cestou z centra narážíme
na kuřecí restauraci. Pollo ve všech podobách.
Ani nevím kdo to navrhnul, ale všichni to schválili.
Sedíme uvnitř, hlavně v suchu, píšeme deníky
a čekáme čím se pochlubí kuchař.
Dostáváme každý půlku kuřete
a k tomu tříbarevnou rýži. Bílou, červenou
a zelenou. Salza, cibule naložená jako slanečci,
zelí pokapané citronem, okurka, tortilly. A samozřejmě
cerveza. Mucho bueno.
Za tmy opouštíme město směrem
na západ, k Valparaíso.
pokračování příště…
|
