Je pátek
26. 2. 2010, krásná teplá nic i ráno, šumění říčky vše pěkné
jen umocňuje. Pohled na svahy kolem kempu, které jsou plné
senilisů, je nepopsatelný. Po klasické ranní proceduře a
přeparkování aut vyrážíme pěšky proti proudu modrého toku.
Po chvilce nás čeká úžasný pohled. Vysoké vodopády jako by
ani nepatřily do krajiny plné xerofitní vegetace. Je jich
veliké množství a jsou všude kolem nás. To ale neměl být
konec této procházky.
Šli jsme
až k tomu poslednímu vodopádu proti proudu toku, kde u jeho
paty z jeskyně vytéká nejsilnější pramen. Všichni se tam
jdeme podívat. V jeskyni je asi metr vody, která příjemně
hřeje. Velikost jeskyně je kolem 20 metrů s výškou okolo 10.
Uprostřed stropu je otvor o průměru asi půl metru, ze
kterého vytéká pramen o teplotě 35°C. Lepší sprchu jsem v
životě neviděl.
|
Obr. 7 –
Vodopád s jeskyní |
O 20 metrů dále a výše je druhá jeskyně, která by šla nazvat
saunou. Malá temná místnůstka s 1,5 metru vody a teplotě
přes 40 °C. Nepříjemná byla až cesta z ní. Venku bylo přece
jen kolem 20 °C. Kdo neviděl, neuvěří. Pavel trochu více
kameroval, až se nám skoro ztratil. Vše dobře dopadlo a tak
vyráží na cestu. Po jednom kilometru cesty po prašné cestě
do celkem prudkého kopce zastavujeme na odbočce ke skalce s
Ferocactus glaucescens, F. echidne, Cephalocereus senilis,
Mammillaria sp. (2x).
|
Obr.
8 – Skalka nad údolím Tolantongo
|
Další navštívenou lokalitou byla malá loučka u silnice asi 5
km od Tolantonga směrem na Ixmiquilpan. Nalezli jsme zde Echinocereus pulchelus,
Mammillaria sp. a Coryphantha sp.
|
Obr.
9 – Na loučce u silnice |
Pokračujeme do městečka Ixmiquilpan, kde máme rozchod.
Nakoupili jsme si potraviny, občerstvili se takosky a
pokračovali dále směrem na Zimapan.
|
Obr.
10 – Sochy ve městě |
Před městem Zimapán odbočujeme z hlavní silnice doleva,
abychom včas našli prostor pro naše stany. Motáme se po
kamenitých cestách mezi křovími, ale stále je v dohledu
nějaký domeček. Při jedné z nadějných zastávek na nocleh
nalézáme první Ferocactus latispinus. Majitel nás
postrašil policií a tak najíždíme zpět na hlavní silnici,
tentokrát už směr Presa Zimapan. Po čase opět odbočujeme
vlevo a po jednom kilometru krkolomné cesty zastavujeme. Na
kraji kamenitého políčka stavíme stany. Vaříme polévky,
rozděláváme ohýnek a Honza bere kytaru. Dnes má Karel
narozeniny, tak se trochu upilo ze zásob léčivých lihových
nápojů.
|
Obr.
11 – Ferocactus latispinus
|
Je sobota 27. 2. 2010, noc bez extrémů. Okukujeme okolí
nocležiště a nalézáme Dolichotele longimamma, Ferocactus histrix a
Echinocereus sp.
|
Obr.
12 – Dolichotele longimamma
|
Jedeme směrem v přehradě a po průjezdu třemi tunely
zastavujeme. Je přítomna hlídka a tak se dáváme do
smlouvání. Chceme jen několik desítek metrů nad tunel na
lokalitu Echinocactus grusonii a pouze fotografovat.
Po třiceti minutách odjíždíme o kilometr dál a parkujeme.
Zkusíme se tam dostat pěšky po hřebenu. Zpočátku jsou trnité
keříky řídce a cesta utíká dobře. Nalézáme zde Ferocactus
histrix, F. glaucescens, Echinocactus platyacanthus,
Mammillaria formosa, M.
elongata, Astrophytum ornatum, Neolloydia
conoidea a Coryphantha clavata. Keře
stále houstnou, svah je každým krokem prudší a slunce začíná
pálit. Nález dvou semenáčků Echinocactus grusonii nám
vlévá sílu do těl.
|
Obr.
13 – Karel v ráji |
Pokračování přes příčný hřebínek nás dovedlo k touženému
cíly. Dospělá rostlina s plody. Všichni si ji fotíme a jdeme
dál.
|
Obr.
14 – Echinocactus grusonii
|
Máme v hlavách představu, že už za tím dalším hřebenem bude
lokalita nad tunelem s desítkami rostlin. Ale za každým
dalším jsou ještě dva. Nakonec se nad tunel nedostal nikdo.
Celkem vyčerpaní jsme nasedli do aut a vydali se na
znovuobjevenou lokalitu Echinofossulocactus sulphureus.
Ve směru na Vista Hermosa jsme odbočili vlevo k přehradě.
Rostliny rostou na skalnatém výběžku nad přehradní nádrží.
Krásný výhled do okolí se zrcadlící se vodní plochou.
|
Obr. 15 –
Echinofossulocactus sulphureus
|
Ve
vesnici Vista Hermosa nakupujeme zásoby, především pivo a
led. Přejíždíme směrem k lokalitě Mammillaria herrerae
a hledáme nocleh. K velké radosti Karla jsou stany postaveny
za světla. Den byl velice teplý a slunce pálilo, proto večer
tekl panthenol proudem. Po setmění se rozfoukal silný a
studený vítr a tak se všichni rozutekli do svých stanů.
Jedenáctka v Mexiku (1)
|