Na okraji křovin nacházím Coryphanthu scolymoides (salinensis) a Coryphanthu nickelsiae. Scolymoideska má dvacet centimetrů výšky a osm v průměru. Zdobí ji tvrdé trny a zralé plody. Ta druhá vytváří polštáře a právě kvete. Tma záhy vše zakryla.

Kuchař se vytáhl perfektní polévkou ze sáčku, přidal ještě kávu. Sedíme u ohně a vzápětí “oceňujeme” naše stanoviště. Nákladní vlaky jezdí v Mexiku asi zásadně v noci. Jsou nekonečně dlouhé, nesmírně hlučné a jedou neskutečně pomalu. V autě jsem trošku víc izolován než kolegové ve stanu, ale o spánek se jen pokouším.

V půl jedné se objevují světla auta, které přijíždí od trati, projíždí kolem a mizí na silnici. Netrvá to ani hodinu a vrací se. Zůstává stát kolmo ke kolejím a nechává rozsvícená světla. Vyskakují z něj tři chlapi, jeden s vysílačkou. Sděluje do ní, že je tu malý problém, zelené auto. Víc jsem nerozuměl, protože se ozval známý koncert nákladního vlaku. Navíc dvakrát zahoukal. Sleduji to přes parapet auta a snad ani nedýchám. Jestli jsou kontroly vojáků a policie nepříjemné, tak tohle je pořádně nebezpečné.

Lokomotiva jela ještě pomaleji, než obvykle. Strojvedoucí z otevřených dveří vyhodil chlapům malý balíček, oni jemu tři objemnější. Pak rychle nasedli do auta a zmizeli. Pašerácké chodníčky. Policie a vojáci na všechno nestačí.

Pro mě to byla velká úleva. Dovedu si představit jak jednoduše by se mohli zbavit svědků na tak odlehlém místě. Do rána jsem neusnul.

Je úterý osmnáctého září. Nad námi podmračená obloha. Probíráme zážitky poslední noci. Ještě nyní z toho mrazí. Jak málo stačí k tomu, aby se člověk dostal do průšvihu. V nepravý čas být na nepravém místě.

Vracíme se několik kilometrů k Monterrey. Když se kopce začínají blížit k silnici, přeje si Pavel zastavit. Vydávají se s Lubošem do nedalekých kopců. Mně se uvolnila na fotoaparátu páčka převíjení filmu, tak zůstávám a dávám se do opravy. Trvá to jen chvíli, takže mám dost času na terén. Jdu na opačnou stranu, než kolegové. Procházím zbořeništěm domu, abych nemusel prolézat nezbytný ostnatý plot. Za ním je železnice a rovina stoupá do zelených kopečků. Jsou příliš hustě porostlé. Na úpatí nacházím Coryphanthu scolymoides a Ancistrocactus scheerii. Pak dloho nic, až v polovině kopce na štěrkovitých stráních Ariocarpus trigonus. Nádherné rostliny dvacet až třicet centimetrů v průměru. Scházíme se u auta současně. Na druhé straně silnice je vegetace shodná.

Objíždíme jižní okraj pohoří, které míří od Monterrey na sever. Necháváme za sebou Salinas a blížíme se k městečku El Carmen. Projedeme nějakým průmyslovým centrem po kruhovém objezdu a jeho horním okrajem se dostáváme na polní cestu. Kousek šotoliny a parkujeme mezi akátovníky. Mezitím se prodralo slunce z oblohy až na zem. Před námi je zvlněný terén a za ním slušně strmé kopce. Vystřelujeme k nim. Pavel je nadržený, takže nám brzy mizí. S Lubošem vyrážíme rozvážnějším tempem. Za chvíli vidíme Pavla jak se prodírá levým hřebenem, zvolíme tedy pravý, ať se nepleteme na jednom místě. Na úpatí kopců nacházíme Coryphanthu scolymoides a Coryphanthu nickelsae, která je obsypána květy.

Mimo kaktusů se nám pod nohama objevují vrtulky od minometných granátů. Pod námi na protějším kopci jsou z kamenů ohraničená políčka, připomínající ohrady, ale velmi nízké. Jen se objeví skalní plošiny nalézáme Epithelanthu unguispinu. A hned několik zajímavých kristát. Doprovází je Neolloydia conoidea.

O pár desítek metrů výše kaktusy mizí. Nám mizí poslední zbytek vody v žaludcích a tělem se přelévá do našich triček. Cítíme se jako v prádelně. Po vrstevnici scházíme z hřebene dolů. Pod nohama se objevuje čím dál víc pozůstatků vojenské munice. Přecházíme na kopec s kamennými ohrádkami a na jeho úpatí si čteme nápis na velké ceduli. PRECAUCION! ESTA AREA FUE UTILIZADA COMO CAMPO DE TIRO POR EL EJERCITO. Něco jako: OPATRNOST! TENTO POZEMEK BYL POUŽIT JAKO STŘELNICE PRO ARMÁDU. Pozdě, kmotře. Naštěstí jsou vojáci někde jinde. Ze stanoviště minometů sledujeme jejich cíle. Vápnem ohraničené čtverce v místech, kde jsme obdivovali krásné unguispiny. Možná ty kristáty měly na svědomí minometné granáty.

pokračování příště…