31. 10. 2004 - Ráno je takové zvláštní
světlo. Dramatické nebe. Vytahuji foťák. Jestli se to
povede, bude to paráda.
|
Nocování u Viesci
Pak si vzpomenu na pavouka v krabici. Fotíme
všichni. Pavouk koulí očima, ale je ztuhlý zimou, tak moc
neutíká. Balíme a vyrážíme. Po deseti km je napravo
vysoká skála, kde roste Agave victoriae-reginae a Lophophora
fricii.
|
Lophophora fricii
Fričky rostou prakticky po celé skále z
jihovýchodní strany a je jich zde hodně. Většinou rostou
ve štěrbinách. Za agávkama A. victoriae-reginae
se musí až skoro na vrchol a je jich zde stěží 15 kousků.
|
Agave victoriae-reginae
Neviděl jsem žádný dorost. Výhled ze skály
je nádherný. Na druhým, vyšším vrcholu jsem našel tři
rostliny Astrophytum coahuilense.
|
Astrophytum coahuilense
Těchto rostlinek jsem bohužel viděl za
celou dobu jen několik. Buď jsme nebyli na té správné
lokalitě a nebo jich už moc není. Je to krásná forma a
tak je to škoda. Na kopci rostou ještě Neolloydia,
Echinocereus a Mammillaria.
|
Ariocarpus lloydii
Vracím se k autu. Pavel zde debatuje s dvouma
klukama z ranče La Pe za kopečkem. Prodávají krásné
kamenné hroty z indiánských šípů. Tvrdí, že jsou pravé.
Pavel je nechá přísahat, že si je sami nevyrábějí. Při
dotazu, kolik zde už bylo letos kaktusářů, říkají, že
asi šest. Přesouváme se do San Pedro, kde se ptáme místní
policie na mercado. Ochotně nás doprovodí s motorkama až
do centra.
|
San Pedro
Celou cestu jedou na dvou bílých mašinách
vedle sebe před naším autem, jako před vládní delegací.
Pak od chodníku vyženou Mexičana se zmrzlinářskou rikšou,
aby jsme mohli zaparkovat. Čekají asi nějaký bakšiš.
Pavel jim dává doutníky. Moc se netváří, ale odjíždí.
Ve městě jsou slavnosti, zřejmě k dušičkám. Trávíme
tu asi 1,5 hodiny. Nakupujeme čerstvé housky, které jsou ještě
horké.
Fotografuji. Policie mě upozorňuje, že se zde nesmí
fotografovat děti. Když se Vlasta ptá proč, dostane
strohou odpověď, že to je zákon. Myslím, že to je pro únosy
dětí do ciziny. Přicházejí ke mně dva kluci a chtějí
se nechat vyfotografovat. Pak začnou křičet, že na mě
zavolají policii. Svérázný způsob, jak si vydělat na
zmrzlinu, nebo spíše na cigárko. Posílám je česky do háje.
Čeká nás přejezd 181 km do Quatro Cienegas de Carranza (čtyři
bažiny), kde je známá lokalita A. fissuratus. Při cestě
odbočujeme za benzinovou pumpou na lokalitu El Hundido.
Je to prašná cesta do starého lomu. V okolí
je velké množství horizontíků, které jsou vysoké až 40
cm. Žebra jsou většinou stočené do šroubovice. Jsou zde
kvetoucí Th. bicolor.
|
Thelocactus bicolor
Rostliny jsou do sloupků, se žlutými i s červenými
ostny. Na lokalitě nalézáme Ariocarpus fissuratus
intermedius, což je podle Pavla přechodová forma od lloydii
k fissuratus u amerických hranic. Dále hledáme Astrophytum
senile aureum, které bohužel pro nedostatek času nenalézáme.
|
Ariocarpus fissuratus intermedius,
El Hundido
Bohužel je již skoro tma, tak se špatně
fotí. Rychlý přesun do Quatra. Za městem odbočujeme
doprava, kde již kluci znají nocoviště u zavlažovacího
kanálu. Začíná bouřka. Rychle stavíme stany. Pavel vyčkává,
až se to přežene. Dnes je to bez táboráku. Jdu si
lehnout. Prudký vítr mně fouká větracím okénkem do
stanu vrstvu jemného prachového písku. Vypadám jak horník
po šichtě. Spacák vyklepu před stanem a ve stanu uklidím
až ráno za světla. Zase jsem chytřejší. Příště nesmím
stan stavět větracím okénkem proti větru.
1. 11. 2004 - Tak je listopad, ale tady v Mexiku to není
poznat. Vybíháme na kopeček vzdálený asi 1 km. Zde v lečugilách
roste Astrophytum senile.
|
Astrophytum senile
V minulosti je na Slovensku nabízeli jako Astrophytum
crassispinum. Je pravda, že některé z nich kvetou čistě
žlutým květem, ale jiné tu mají i jícen do červena.
Rozhodně to staré A. crassispinum vypadá hodně jinak - a
kdoví, zda bude někdy nalezeno. Málo rostlin roste soliterně,
tak se to špatně fotografuje. Dole pod kopečkem roste malá
Mamilaria lasiacantha. Připomíná mi hererrae. Před Cuatrem
je skála, která připomíná ležícího indiána. V městě
doplňujeme plyn do vařiče a zajíždíme doplnit hielo
a aqua. Fotíme náměstí a nejhezčí katedrálu,
jakou jsem v Mexiku zatím viděl.
Kluci mají hlad a tak jdeme na pollo.
Kluci baští půlku a já s Pavlem opět čtvrtku. Majitelka
bistra říká, že jsme z čechoslovakia. Koukáme na ní
jako blázni, jak to poznala. Máme prý hezké písničky a
zazpívá známý hit od jugoslávské skupina Karma. Necháváme
jí při tom.Asi sbírá papírové bankovky, tak Venca platí
tvrdou českou korunou. Mají sympatickou dceru a tak opět
foto a honem na typovku fissuratusů, která je kousek za městem.
Nádherných rostlin je zde dost. Od semenáčků, až po
rostliny široké 15 cm. Bohužel nekvetou, ale člověk nemůže
chtít všechno. Rostou na rovině, ve vysoké vrstvě hrubého
štěrku. Je skoro nemožné, že se dokážou prosadit v
takovém prostředí. To opět svědčí o obrovské vitalitě
tohoto rodu.
|
Quatro Cienegas
Na skále za rovinkou je veliké množství Astrophytum
niveum. Ojediněle osidlují spolu s E. micromeris
a C. poselgeriana valida i rovinku. Odjíždíme asi 30
km po prašce hledat nudální formu nivea. Napravo míjíme
nejvyšší horu okolí, vysokou 3023 m n. m. Lokalitu má
Pavel od Zdenka Vaška, prý velmi početnou. Zastavujeme
naprosto přesně podle GPS. Bohužel kromě několika ojedinělých
fissurátusů nic nenalézáme. Je to jen ztráta drahocenného
času. Je pro mně nepochopitelné, proč si někteří kaktusáři
dávají nepřesné údaje. Jirka ale fotí chřestýše, což
je první úlovek (a taky poslední, jak se později ukáže)
zde v Mexiku. Večer trávíme na náměstí v Quatro, je příjemně
teplíčko. Lidi posedávají na lavičkách. Jedna paní
dokonce opouští svoje stanoviště v cukrárně a jde nás
pozvat do svého baru. Vlastovi svítí oči, ale všichni se
přemisťujeme na naše předešlé stanoviště ke kanálu na
nocleh.
pokračování příště…
|