 |
Ariocarpus triginus var. minor,
Jaumave
Opět nalézáme Ariocarpus trigonus a nějaké
koryfanty. Kousek dál přejíždíme přes obratník Raka. K
nelibosti Vlastíka zastavujeme na hlavní silnici, v povzdálí
je vidět auto federální policie. Povinně se fotíme u poměrně
ošklivé koule, ve které je rýha , představující obratník.
Vjíždíme do Jaumave a odbočujeme k místnímu hřbitovu na
lokalitu Ariocarpus triginus var. minor (horacekii).
Malé rostlinky do velikosti 8 cm opět krásně kvetou. Je
jich tu poměrně dost. Všude okolo jsou vidět jejich žluté
kvítky.
 |
Ariocarpus triginus var.
minor
Hned vedle je krásné přírodní koupaliště z čistou
vodou. Během chvilky jsme všichni ve vodě a myjeme se. Někteří
i mýdlem. Jak je u mě již tradicí, peru s Jirkou prádlo.
Je zde velký proud a tak mám starosti aby mi neuplavalo.
Jirka přes mé upozornění leze s taškou plnou dolarů
do vody. Asi si myslí, že si z něj dělám srandu. Brzo zjišťuje,
že jsem měl pravdu a vynadá mě , že jsem mu to neřekl.
Situaci zachraňuje tvrzením, že to byly „špinavé peníze”
a že je potřeboval vyprat. V autě to pak vypadá jako v sušárně
peněz.
 |
San Vincente
Kousek za Jaumave vjíždíme do vesnicky San Vincente, známé
to lokality Obregonia denegrii. Tuto zvláštní kytičku
zde objevil A.V. Frič již ve třicátých letech a celý život
ji považoval za svůj největší nález. Kdyby to tu uviděl
dnes, asi by nevěřil svým očím. Část lokality je
buldozerem shrnutá včetně stovek rostlin na hromady.
 |
Obregonia denegrii, San
Vincente
Asi se zde pokouší udělat nějakou širokou silnici a
nebo připravují terén pro novou skládku odpadků. Tak toto
je přesně ochrana po mexicku. Chytnou vás s deseti semínkama
a chtějí vás zavřít nebo alespoň získat tučný úplatek,
a zde to zřejmě nikomu nevadí. Jinak nedotčená část
lokality stojí jistě za návštěvu. Rostlin je zde dost a
na některých je znát , že jsou již pěkně staré.
Doprovodná vegetace Ariocarpus trigonus, mamilárie,
opět stará známá koryfanta.
 |
Zdevastovaná lokalita Obregonia
denegrii
Před příjezdem na lokalitu si nenecháme ujít prohlídku
vesničky. Připomíná to tu filmy ze středověku. Jen dráty
elektrického vedení dávají tušit, že se zde nezastavil
čas tak úplně. Ve vesničce jsou vidět jen staří lidé,
kteří z nás mají evidentně strach. Po prozkoumání
lokality se blíží večer a tak je čas zakempovat. V blízkosti
u soutoku dvou řek se nachází tábořiště s krásným názvem
Balnearium Nogale, kde máme problémy, z důvodu velkého větru,
postavit stany.
 |
Tabořiště San Vincente
Pavlovi ulétá již postavený stan. Vše však záhy,
jako vždy, zvládáme. K večeři dnes bude pečené maso s
cibulí. Zase budu nacpanej a bude se mi špatně spát. Samozřejmě
nevydržím a všechno hezky spapám. Musím říct, že to je
ale dobrá večeře. Večer posedíme u ohýnku. V dáli je
slyšet volání pasáka krav. Pavel nás upozorňuje, že se
k nám určitě přihrne a je lépe se sním moc nebavit.
Jinak se ho člověk nezbaví. Má pravdu, za chvíli přechází
první kráva brod a on hned za ní. Jeho návštěva netrvá
z důvodu špatné komunikace dlouho a tak můžeme jít
ulehnout. Byl to dnes docela perný den.
26. 10. 2004 - Vyrážíme. Během cesty je třeba
otevřít vrata. Vybíhá Jirka. Z opačné strany se k vratům
blíží místní domorodec, který jede na koni a vleče za
sebou osla. Zlí jazykové z naší výpravy tvrdí, že Jirka
domorodce slušně pozdraví, i vrata mu podržel, ale bohužel
hned za koněm je zavřel. Na osla jaksi pozapomněl. Já to
sice neviděl, ale za jistých okolností jsem ochoten tomu uvěřit.
 |
Lophophora williamsii,
Huizache
Po obědě, před křižovatkou Huizache, zastavujeme na
bohaté lokalitě Lophophora williamsii. Je jich zde
neuvěřitelné množství, převážně roste v trsech.
Někteří jedinci dosahují až průměru 11 cm. Bohužel je
to tady smetiště. Všude je neuvěřitelný bordel. Někdy
je třeba místo před focením uklidit. Vyskytuje se zde Echinocereus
pectinatus, Echinocactus horizinthalonius, Thelocactus
bicolor, Coryphantha palmerii a Mammillaria
sp.
Nacházím také asi 30 vykopaných rostlinek, které jsou
vysypané na hromadě. Je neuvěřitelná vitalita těch
rostlin. Některé už mají dlouhé drátovité kořeny zapuštěné
do země. Hned za křižovatkou je plno stánků s přírodními
produkty. Místní indiáni zde prodávají kůže z chřestýšů,
živé dravé ptáky, kaktusy a místní drobné ptactvo. Je
na to smutný pohled. Chápu ale, že místním indiánům
tato země patřila a hledají způsoby minimální obživy. Děláme
fotky, dáváme nějaké drobné za focení a odjíždíme.
 |
Prodej kaktusů, Huizache
Další zastávka je osada u hlavní silnice s názvem El
Nuňes. Zastavujeme na konci cesty a dál musíme již pěšky.
S místními zedníky ještě dohadujeme, za doutníky,
ostrahu našeho vozu, protože vyráží i Vlastík, který již
lokalitu důvěrně zná. Honem na bravíky. Někdo tvrdí, že
je již lokalita vybraná. Já to nemůžu potvrdit, ale ani
vyvrátit. Bohužel, brzy ztrácím kluky z dohledu a přes
snahu nalézám „jen“ myriostigmy, Thelocactus
hexaedrophorus, Mammillaria sp., Epithelantha
micromeris a Echinocereus pectinatus.
 |
Astrophytum myriostigma, El Nuňes
Potkávám nějakého místního člověka s oslem, který
mě pořád pozoruje. Kluci po návratu tvrdí, že jim bravíky
přinesl na prodej a já nemám důvod jim to nevěřit. Kluci
jich prý našli asi 40 kousků.Kousek za vesnicí se
zastavujeme na papání. Kluci baští a my s Jirkou máme
dietu. Je již přece jenom skoro večer. Spát jedeme za
vesnici k místní vodárně. Bez problémů si vyčistíme
místo a stavíme stany.
 |
Echinocereus pectinatus, El Nuňez
pokračování
příště…
